Článek
Pokud donedávna vládní partaj mimo jiné opustí polovina exposlanců, nelze to nazvat jinak, než jako masakr. Co se to děje?
Vlastně to asi není tak zvláštní. Když máte na malém prostoru velkou koncentraci negativních osobností, jejichž hlavní starostí je co nejvíce naštvat ostatní, není divu, že potom nemohou vystát jeden druhého. O tom, jaké panují na pirátském škunery vztahy, asi nejlépe svědčí jízlivý vzkaz, který odpadlíkům adresoval na rozloučenou šéf klubu strany Jakub Michálek. Podle něj „Loď opustili startrekisti, turisti a fakturanti“.
Hmmm… Piráti nepotřebují nepřátele, když si sami mezi sebou nastavili takové věru nehezké mezilidské vztahy. Ostatně co se týká Michálka, o tom v minulém volební období jeho spolustraníci tvrdili, že je šikanuje a bylo kolem toho celkem pozdvižení. On to však přežil a je jednou z posledních významných tváří, která zůstává i po nástupu nového předsedy Zdeňka Hřiba, který spustil novou vlnu útěků.
Pravda, tomu poslednímu se ani nedivím. Jako opoziční politik mám v Praze s pirátským náměstkem primátora hodně zkušeností. Nejen, že se mu vůbec nedaří zvládat Dopravní podnik, dostavbu metra či městský okruh, hlavně se u těch všech průšvihů tváří jako mistr světa. Jeho neschopnost tak převyšuje pouze jeho arogance. Já ale narozdíl od dnes již bývalých Pirátů nemohu vše vyřešit složením stranické legitimace. Musím zůstat a hájit zájmy Pražanů.
Mimochodem, tohle je důvod, proč se vůbec Piráty zabývám. Exodus členů je hlavně jejich věc a teoreticky bych mohl být rád, že se mi rozpadá konkurence. Jenomže tak to není. Jde spíše o nebetyčnou nezodpovědnost. Bukanýři napřed rozvrátí či pokazí hromadu věcí. A když se to pak i mnohým z nich nelíbí, tak prostě skočí přes palubu… Jenomže důsledky jejich činů zde zůstávají a dále otravují občany.
I kdyby z České pirátské strany odešla většina členů, pořád zde je a provádí svou záškodnickou politiku - vskutku hodnou jejich jména. Třeba bývalý europoslance Mikuláš Peksa odešel, protože mu vadí šmírovací systém e-turista. Což muž slouží ke cti. Ale je skutečně smutnou ironií, že partaj, která se bila v prsa, že hájí svobodu občanů, vymyslí obludný nástroj ke sledování pohybu všech lidí, kteří se někde ubytují. Jak za komunistů…
Důvody odchodů jsou různé. Zakladatel strany Jiří Kadeřávek skončil, protože mu vadilo, co Piráti dělají ve vládě. Další zmizeli proto, že z kabinetu odešli, a to včetně ministra zahraničí Jana Lipavského. Bývalý senátor Lukáš Wagenknecht zase nejspíše proto, že ho v souboji o křeslo předsedy porazil Zdeněk Hřib. Všechny ty zmatky nakonec svědčí o jediném: Piráti oscilují mezi partají aktivistů a partají konjunkturalistů. To není pro lidi dobře.
Přes současnou agónii mají Piráti pořád dost moci. Přitom netušíme, co od nich můžeme čekat. V Praze si tuhle jejich obojakost „užívám“ maximálně. Jednu chvíli vás moralizují a v zápětí jdou a netransparentně koupí v podivné aukci barák předražený o tři sta milionů. Omezují lidem dopravu a pak šup, na Václavské náměstí umístí úplně zbytečně další tramvajovou trať. No, tak eď sami zažívají „masakr rezavou šavlí“.
Dilema příznačně vyřešila Janka Michailidu. Ultralevicová politička zakotvila u sociálních demokratů, jimž má radit s duševním zdravím. Byť by možná udělala líp, kdyby zacílila na členy své původní strany. Vážně to potřebují. Ale ještě hůř jsou na tom ti, kteří musejí žít pod jejich vládou. Takoví Pražané mají smůlu, nezbaví se pirátských běsů tím, že ukončí členství. Musejí počkat na volby a pak je z metropolitního parníku vyházet přes palubu definitivně.
