Článek
Mrzí mě, že v církevním prostoru se nacházejí lidé, kteří tu lásku zaměňují za nenávist a mají stálou potřebu se do této menšiny strefovat a ohánět se při tom Biblí. Tak jak já Nový zákon znám, tak ho homosexualita vůbec nezajímá a řeší jiné věci, které jsou pro lidský život a vztahy podstatné. Zejména, jak se stávat skutečnými bližními, kteří překonávají svou lhostejnost. Také úplně neberu řeči typu „Já je toleruji, ale ať se to moc neprojevuje a ať si nic nenárokují.“ Takové věty mají do rovnocenného vnímání vztahů hodně daleko a vytváří občany druhé kategorie.
Ačkoliv jsem heterosexuál, tak mě takřka celý život značná část lidí zařazuje mezi homosexuály, díky jisté jemnosti a „nechlapské“ výstřednosti. Dnes to beru již sportovně, neboť láska je jen jedna. Nicméně vyrůstal jsem na severu Čech, kde to vůbec nebylo liberální a k homosexualitě bylo přistupováno velmi pejorativně jako jistý handicap - „ještě si budou myslet, že seš gay“. Hrozné. Když před lety byla medializována kauza o sebevraždě synovce Ester Janečkové na základě keců homofobního duchovního, tak se ukázalo, že téma se musí stále a pořád otevírat.
Díky Bohu, že zde máme lidskoprávní organizace a téma rezonuje. Před dvěma lety jsem přijal členství v Českém helsinském výboru a mohu tak ostře diskriminaci monitorovat.
