Článek
Současná společnost již není prostředím, kde by mladí ve velkém měřítku byli ohrožování patologickými jevy jako jsou drogové závislosti, gamblerství, sexuální harašení apod., to jsme někde v devadesátkách.
Dnešní dobu spojují mezigeneračně jiné bolesti - ÚZKOST, KRIZE IDENTITY, OSAMĚNÍ. Hanlivě podsouváme mladé generaci, že si za tyto problémy může sama - „prostě je moc křehká, moc si o sobě myslí a nedokáže se nad ničím v životě povznést“. Dnešní mladá generace je ale pouze odrazem současné společnosti. Na své budoucí uplatnění jsou kladeny velmi vysoké nároky, mnohem vyšší než kdy jindy, již od dětství je značná část vychovávána v tom, aby se dobře uplatnila, vydělala hodně peněz, vystudovala prestižní školu s perspektivním oborem, procestovala svět a založila si nejlépe nějakou světovou banku. Zní to možná směšně, ale tak to prostě je. Cesta je ale trnitá a ne každý ten společenský tlak zvládne. Pokud uhne z cesty, tak ví, že může spadnout na zem, ze které se již nezvedne nebo bude kulhat – i přes veškerou píli na adekvátní kvalitu života prostě nedosáhne.
Mnoho lidí říká, že nikdo to v mládí neměl jednoduché – válka, komunisti, divoké devadesátky. Ano, každá doba měla svou bolest, ale i ta dnešní ji má. Na nic není čas. Já působím v mnoha funkcích napříč společenským spektrem a všímám si jak v té profesní, tak i osobní rovině, že úzkost si nevybírá svou oběť. Zdaleka se to netýká jen mladé generace. Skoro každý měsíc mi někdo volá, že ho pohltily silné deprese a chce skoro spáchat sebevraždu. Jsou to obvykle lidé profesně velmi úspěšní – různí zastupitelé, vedoucí státní úředníci, majitelé firem. Dobré společenské uplatnění neznamená spokojený osobní život. Problémy řeší trojím způsobem, někteří přes terapeuty mnohdy pochybné kvality, ti dobří mají plné stavy, někteří přes anxiolytika – neuroly, rivotrily apod. (užívání v posledních letech roste kosmicky) a někteří to neřeší vůbec. Respektive to jen občas volají svým známým. Nevím, co je lepší nebo horší. Ani jim mnohdy nedokážu pořádně poradit, aby neslyšeli klišé o duchovních hodnotách.
Lék na tyto bolesti zatím neexistuje. Já vždy pouze říkám, že základem je mít pár kvalitních lidí ve svém okolí, kteří vám dokáží podat pomocnou ruku a být na blízku. Vědět zkrátka, že v tom nejsem sám. Jak říká biblická poezie: „Dva spojenci se ubrání útoku a trojité lano je teprve těžké přetrhnout.“
