Článek
Čekám ve frontě a ve sluchátkách poslouchám Helenu Vondráčkovou. Přede mnou zrovna stojí komunikativní seniorka, a tak nějak se dáme do řeči. Debatujeme o všem možném, hlavně o pomazánkách. Většina ve frontě však stále útočí na prodavačku, jak musejí čekat a nadávají. Chtěl jsem se jí zastat a stala se z toho vražedná diskuze.
Nevrlá zákaznice 1: „Čekám tu už hodinu a fakt mě to nebaví, mám to tu objednané, tak pohněte.“
Já: „Paní lahůdkářko, buďte v klidu, času je dost, hlavně klid, vždyť bude nový rok.“
Nevrlá zákaznice 1: „Žádný v klidu, mě fakt nebaví čekat ve frontě, na to nemám čas.“
Hodná seniorka: „Mně to taky nevadí tady čekat, si tady aspoň s pánem popovídám o česnekové pomazánce.“
Nevrlá zákaznice 1: „Nojo, tak vy na to máte čas paní, ale já ve frontě fakt nechci s nikým diskutovat o kravinách.“
Já: „Moc se na nás nevytahujte. Jestli nechcete diskutovat, tak si můžete do sluchátek pustit Vondráčkovou Dlouhá noc a třeba si i trsnout. Možností je mnoho.“
Nevrlá zákaznice 1: „Vy nejste asi normální, já tak tady asi budu ve frontě tancovat, to nemyslíte vážně.“
Já: „No furt lepší tančit, než tady nadávat a plivat jedy po paní lahůdkářce.“
Hodná seniorka: „Já taky mám ráda Helenu Vondráčkovou. Červenou řeku bych mohla poslouchat pořád.“
Nevrlá zákaznice 2: „Ježiš, ať už ten bláznivej chlap s tou důchodkyní jdou pryč. Já tyhlety kecy o ničem úplně nesnáším a ještě tady zdržujou frontu. Ještě chvilku a vystartuju.“
Prodavačka: „Jen ať tady jsou dlouho, aspoň někdo je tady na mě příjemnej.“
Já: „Vidíte, paní lahůdkářce nevadíme. Ale už vás nebudeme dráždit, my si tady s paní ve frontě zase budeme povídat o česnekové pomazánce a kdo chce, tak se může k nám připojit.“
Nikdo další se k diskuzi nepřipojil a všichni stále nadávali, že musejí čekat na chlebíčky. Já však optimismus neztratil.
