Článek
Žena je dobývána a nemá tolik námahy – vybírá si z nabídek. Asi je to dáno biologicky.
Nevím, jak si ženy užívají s panicem jeho první sex, naproti tomu si dovedu představit, jak si užívají muži, pokud mají v posteli ženu – pannu (jemně, jemně a jemně, maximálně ohleduplně…) Panic je přirozeně nervózní, neznalý, vše je nové a neví, co, jak a kam. Na mladého a nezkušeného kluka, který by měl mít při aktu iniciativu, toho může být příliš. Výsledkem je zpravidla selhání, které je sice naprosto přirozené a pochopitelné, ne tak v očích mladíka. (Sám jsem poprvé také selhal…) Rozumná žena či dívka takovou situaci chápe, neřeší a nerozmazává. To je to nejlepší, co může pro svého milence udělat. (Já jsem se opravdu modlil, abych to s ní vůbec nemusel řešit, abych dostal i druhý pokus…)
Nejintimnější spojení muže a ženy by se mělo odehrávat jak na tělesné, tak i na duchovní úrovni. Ano, ten nejlepší sex je animální, ale pokud tomu chybí to psychické propojení, nezíská nikdo, nikdy úplný pohár rozkoše a blaha – stále bude něco chybět.
První sex je určující okamžik každého jedince. Každý chce mít pěkný první sex. Mně se to podařilo, ale byla to dlouhá, dlouhá a náročná cesta. Je to opravdová zkouška, při které se vůbec nevyplatí podvádět. (Jako že podvádět lze.) Zamilovat se platonicky a jednostranně do pěkné dívky dovede každý. Sehnat si její mobil a pak ji neúspěšně nahánět a stalkovat přes nekonečné SMSky je taky primitivní ale hlavně naprosto kontraproduktivní. Toto chování odradí každou.
Lepší ale obtížnější je seznámit se „naživo“ ve skutečném 3D světě. Nebýt schován za chytrým mobilem a tvářit se znale. Má to své výhody – člověk ví hned, na čem je. Oslovit dívku, zaujmout dívku, získat si její pozornost a náklonnost je složitý proces a nezdary v začátku si prošli všichni muži. Vůbec to není o tom, jestli jsi malý, vysoký, hubený nebo tlustý. Není to o vzhledu ale o psychice. Mě osobně odmítlo přibližně pětadvacet nádherných dívek. (No možná jich bylo pětatřicet.) Až s tou šestadvacátou (šestatřicátou) holkou jsem se stal mužem.
Vůbec nelituji té námahy, nelituji jediného odmítnutí – pokaždé jsem se posunul o kousek dál. Pokaždé jsem udělal další, malý krůček. Pokaždé jsem zjistil, co nedělat, co neříkat, případně co říkat, co dělat. Pokaždé jsem o trochu víc dozrál. Trvalo to dlouho. Roky jsem se cítil mizerně a s přibývajícím věkem o to hůř. Začal jsem být hodně nervózní a nepříjemný pro okolí. Holky ovšem nemají rády nervózní a nepříjemné kluky. Začarovaný kruh, který se stále víc a víc utahuje. Je to náročný proces. Úplně rozumím mladým mužům jejich stav, jejich nervozitu. Sám jsem jej prožil na vlastní kůži, ale kluci nepodvádějte sami sebe. Co tím myslím?
To, co napadne každého, zoufalého. Zaplatit si prostitutku. Několik mých kamarádů přišlo o panictví s prostitutkou. Nejhorší věc, co lze zažít. Dle jejich slov. A já jim věřím. Ono panictví je totiž spíše duchovního rázu. Ano, budeš mít sex, ale zaplatíš za něj a ta holka si už za dvě hodiny nebude pamatovat tvé jméno (jestli se na něj vůbec zeptá) ani barvu tvých vlasů. Třeba za dvě hodiny už bude mít za sebou další dvě čísla.
Pokud si zaplatíš prostitutku - jsi stále panicem. To je ten háček. Panictví je mentální stav a je to o tom, že jsi zatím nedokázal zaujmout, neprokázal jsi, že jsi pro tu kterou dívku nejlepší partner, z kterých si vybírá a kteří se jí dvoří, že jsi zkrátka zatím nedozrál. Může to trvat roky, mě to trvalo roky a nestydím se za to. Nechci nikomu radit v tak citlivé záležitosti, jako je sexualita, ovšem co chci závěrem říct, je, že každý mladík se může stát vyhlášeným milovníkem (jako můj strýc Pepin, Bože, kolik ten platil alimentů…) ale bez práce (na sobě) nejsou koláče.
Do toho!
