Článek
Je vždycky nepříjemné, když se ozve jakýkoliv státní orgán – ať už berňák, Policie ČR, urgentní příjem nemocnice nebo jiný. Mě jednou volali z BIS.
Jdu normálně po ulici a telefon. Neviditelné číslo – už to mi přišlo divný. Tak to zvednu: „Haló?“ „Dobrý den, tady bezpečnostní, informační služba – mluvím s panem Ondřejem Vrbíkem?“ nějaký muž. „Ano,“ já na to a už ve mně hrklo. „Prosím, můžete mi říct vaše datum narození?“ on pro identifikaci. Tak jsem jim ho řekl. „Dobře, děkuji,“ on. „Vy to nahráváte?“ zeptal jsem se. „Ne,“ on na to. A tato odpověď mě dostala úplně.
Zkrátka vám zavolají špióni, kteří si nahrávají a archivují úplně všechno, ale do telefonu vám oznámí, že nic nenahrávají a asi, že se teď bavím s nějakým přeludem. No, super. Hned, okamžitě mi bylo jasné, že mi od první chvíle budou lhát, mlžit a vymýšlet si pitominy. Zkrátka, že se s nimi nedomluvím vůbec na ničem. Tak jsem se zeptal: „Víte, já jsem zrovna na ulici. Můžete mi, prosím, zavolat později?“ „Ano, můžeme,“ a zavěsil.
Pokud vám zavolá BIS, tak máte jistotu, že už dva měsíce máte napíchlej mobil a pokud jste náhodou v Praze, tak vás pravděpodobně sledují / sledovali a důkladně si vás už dávno „proklepli“ / prověřili. No, perfektní, řekl jsem si. Skutečně mi ještě asi za pět hodin zavolali znova, chvilku jsme se bavili, ale bylo to, jak jsem popsal výše. Lži, výmysly, bláboly, žádná kloudná řeč. Docela mne to vystrašilo – přiznám se, ale vzhledem k tomu „výkonu“, co špióni předvedli, jsem získal pocit, že se bavím s retardama. Je mi líto. Chtěl bych napsat chválu, ale takhle to zkrátka bylo.
A co jsme řešili? No trochu jsem se zapletl do jedné politické pakárny, politické aférky. Věc je dávno promlčená, je to delší doba a víc o tom možná ani nechci psát. Celá záležitost vygradovala tím, že několik poslanců složilo své funkce v parlamentu ČR. Tenkrát byl ještě premiérem Topolánek – no, je to dlouho. Možná víc by mohl prozradit bývalý poslanec Morava (krásné jméno). Kde je mu konec? Ale ten bude tvrdit, že v životě o nějakým Vrbíkovi neslyšel. To je jeho problém. Ale faktem je, že kapři si svůj rybníček nevypustí. A to bude platit vždycky.
Takže závěrem: drazí špióni a špiónky, příště lépe a alespoň někdy zapojte mozek při služebních výkonech. Já vím, že je to obtížné, ale každý z vás je z těch 3% z uchazečů, co prošli výcvikem a získali odznak. No, někdy by mohl stačit zdravý selský rozum.
Držím vám palce!
