Článek
Podařilo se mi krátce prožít ještě tu americkou Ameriku – svobodnou, otevřenou, plnou šancí pro každého. Amerika to byla tvrdá, která se nemazlí, nespravedlivá, ale upřímná a finančně výhodná. (Kurz v roce 1999 byl okolo CZK / USD = 37,55)
Strávil jsem jedno horké léto v Chicagu jako námezdní ilegál a stálo to za to. V roce 1999 byl americkým prezidentem Bill Clinton. Ten to celé pokazil. A pokazil úplně všechno. Ten sexuální románek s Monikou si doopravdy mohl odpustit. Nic proti orálnímu sexu nemám, ovšem pokud takový chvilkový rozmar zaměstná novináře po celém světě na dlouhé měsíce – je to ostuda. Nemluvě o tom jak si namastili kapsy právníci obou protistran.
USA tímto nestoudným aktem hluboko klesla v očích všech států světa, všech obchodních partnerů, všech nepřátel USA, všech. Zkrátka Clinton zničil pověst Spojených Států Amerických jako nikdo. Vidím přímou vazbu mezi tímto extempore a ničivými teroristickými útoky z roku 2001 (pády dvojčat – WTC1 a WTC2). Vidím přímou vazbu mezi následujícími roky válek na blízkém východě (Irák, Perský záliv) a nekonečné válce v Afghánistánu („pohřebiště velmocí“).
Amerika po Lewinské a Amerika před Lewinskou – tak by se měly historicky rozdělovat americké dějiny. Donald Trump ať udělá sebehorší čin v úřadě – nikdy nepřekoná Clintona. Clinton si nezaslouží respekt a úctu. Jen díky Clintonovi a jeho choutkám zahynuly tisíce amerických a spojeneckých vojáků, desetitisíce civilistů na obou stranách konfliktů.
Zkusme se vcítit do kůže obyčejného Afghánce či Iráčana. Co čte v roce 1999 v novinách o USA? Nekonečné debaty, analýzy a názory, zda měl nejmocnější muž světa orální sex se stážistkou v Bílém domě či neměl ten sex. Je zřejmé, že takový člověk (myšleno prezident USA) nemá žádný respekt a nezaslouží si ani úctu, zároveň ovšem stejný muž chce diktovat celému světu uspořádání dle vlastních rozvah. No to asi fungovat nebude. Groteskní situace ovšem myšlena zcela vážně.
Vůbec se nedivím, že do řad všech těch nekonečných teroristických islamistických organizací vstoupilo dobrovolně tolik mužů a žen a dokonce i vzdělaní občané evropských zemí. Za celou tou hrůzou vidím ovšem Billa Clintona. Islámští teroristé vyhráli na celé čáře v tomto konfliktu náboženských a civilizačních představ či způsobů života. To my jsme se museli přizpůsobit nové realitě.
V Afghánistánu po dvacetiletém boji se vše vrátilo do starých kolejí, ale my v Evropě máme nyní strach rozsvítit Vánoční strom na náměstí. Čas rozsvícení stromu je tajná informace – zkrátka se někdy navečer toho dne rozsvítí. My musíme stavět fyzické barikády (betonové dílce) při vstupech na promenády, při vstupech do pěších zón. S veškerou technologickou převahou jsme prohráli tento zápas – snad je to jen prohraná bitva, nikoliv válka.
Prohráli jsme na celé čáře ale hlavně v rovině etiky a morálky. A toto jsou nejcennější aspekty každého živého tvora – lidské bytosti. Americký prezident Clinton prokázal, že nemá žádnou morálku – ztratil svoji duši a pak následovaly všechny ty katastrofy v západním světě.
Pane prezidente Clintone – vám bych ruku nepodal.
Poučí se další generace amerických vrcholných politiků z této blamáže? Doufejme. Všichni tiše doufejme.
