Článek
V srdci města Čáslav, v kostele svatého Petra a Pavla, byl v roce 1910 učiněn objev, který dodnes rozdmýchává debaty historiků, antropologů a záhadologů. Ve zdi byla nalezena část lidské lebky, takzvaná kalva, která byla okamžitě spojována s jedním z největších vojevůdců českých dějin – Janem Žižkou z Trocnova. Otázka, zda se skutečně jedná o pozůstatky slavného husitského hejtmana, zůstává i po více než sto letech předmětem bádání a spekulací. Přestože stoprocentní jistotu zřejmě nikdy nezískáme, moderní vědecké metody a pečlivé studium historických pramenů nám umožňují poodhalit roušku této fascinující záhady.
Nález v kostelní zdi a první ohledání
Při opravách kostela svatého Petra a Pavla dne 21. listopadu 1910 narazili dělníci na zazděný výklenek. Nešlo o nečekanou událost, neboť historici už předem věděli, že někde zde se budou ukrývat možné ostatky slavného husitského vojevůdce. Když tedy k této události došlo, na světlo světa se dostaly lidské kosti, včetně téměř kompletní horní části lebky. Zpráva o nálezu se rychle rozšířila a do Čáslavi se sjela komise odborníků, v jejímž čele stál přední český antropolog, profesor Jindřich Matiegka.
První ohledání kalvy přineslo zajímavé, ale i rozporuplné výsledky. Matiegka konstatoval, že lebka patří muži a nese stopy několika zranění. Nejvýraznější bylo zhojené sečné zranění nad levou očnicí, které mohlo způsobit ztrátu oka. Toto zjištění bylo v souladu s historickými prameny, které uvádějí, že Žižka přišel o levé oko v mládí. Další poškození bylo patrné nad pravou očnicí, což by odpovídalo zranění, které utrpěl při obléhání hradu Rabí a po němž oslepl úplně.
Problém však nastal při určení věku jedince. Podle stavu lebečních švů Matiegka odhadl, že muž zemřel ve věku kolem 40 let, zatímco Jan Žižka se dožil přibližně 64 let. Tento rozpor se stal jedním z hlavních argumentů proti pravosti ostatků.
Moderní věda přináší nové důkazy
S rozvojem vědeckých metod se Čáslavská kalva dočkala dalších zkoumání. Významný posun přinesl výzkum antropologa a lékaře, profesora Emanuela Vlčka, v 70. a 80. letech 20. století. Vlček podrobil kalvu detailnímu forenznímu zkoumání a dospěl k závěru, že Matiegkův odhad věku byl nesprávný. Poukázal na to, že stav lebečních švů může být individuálně velmi variabilní a že jiné znaky na lebce, jako například opotřebení, nasvědčují vyššímu věku, který by již odpovídal věku Jana Žižky.
Definitivní a zřejmě nejdůležitější důkaz přinesly až nejmodernější metody. V posledních letech byla kalva podrobena radiokarbonovému datování v Ústavu jaderné fyziky Akademie věd České republiky. Výsledky byly ohromující – s vysokou mírou pravděpodobnosti bylo zjištěno, že jedinec, jemuž lebka patřila, zemřel v období kolem roku 1424. Tedy ve stejném roce, kdy podle historických záznamů zemřel Jan Žižka.
Historické prameny a kontroverze
Jedním z největších otazníků v celé kauze zůstává místo Žižkova posledního odpočinku. Kroniky a historické prameny se v tomto ohledu rozcházejí. Některé uvádějí, že byl pohřben v Hradci Králové, v kostele svatého Ducha. Jiné prameny však hovoří o tom, že jeho tělo bylo později převezeno a uloženo v Čáslavi, která byla významným husitským centrem.
Důvěryhodnost nálezu v Čáslavi navíc v počátcích zpochybnil nález takzvané „Čáslavské destičky“. Jednalo se o dřevěnou destičku s latinským nápisem, která měla potvrzovat uložení Žižkových ostatků. Brzy se však ukázalo, že jde o neobratný padělek čáslavských patriotů, který pravděpodobně v dobré víře vytvořil místní nadšenec pro historii. Tento podvrh na dlouhou dobu vrhl stín pochybností na celý nález.
Naopak jiná fakta jakoby Čáslavskou kalvu k Janu Žižkovi jen potvrzovala. Evidentně patří jedinci, co nejen žil v době Jana Žižky, ale i se dožil podobného (nebo stejného) věku. A samozřejmě a neoddiskutovatelně šlo o muže, kterého mezi desátým a čtrnáctým rokem života potkala strašlivá sečná rána, jenž ho v oblasti levého oka nadosmrti znetvořila. A co se týče oka pravého, i zde kalva přináší důkaz. Zranění nejspíše tupým předmětem (například kámen vržený velkou silou) v poslední době jedincova života, neboť toto zranění způsobilo krevní výron, jenž se nestihl do jeho smrti zcela vstřebat.
Závěrem: Skládačka se téměř uzavírá
Ačkoliv přímý a nevyvratitelný důkaz, jako je například analýza DNA a jejího porovnání s ostatky příbuzných, v případě Jana Žižky s největší pravděpodobností nikdy mít nebudeme, soubor nepřímých důkazů je mimořádně silný.
Souhrn klíčových faktů:
- Zranění na lebce: Odpovídají historickým zprávám o tom, jak Žižka přišel o obě oči.
- Radiokarbonové datování: Umisťuje úmrtí jedince do doby, kdy zemřel Jan Žižka.
- Antropologický výzkum: Moderní analýzy vyvrátily původní pochybnosti o věku a potvrdily, že lebka patřila staršímu muži.
- Historický kontext: Čáslav byla významným husitským městem a je možné, že ostatky sem byly převezeny.
Na základě těchto skutečností se dnes většina odborníků přiklání k názoru, že Čáslavská kalva s vysokou mírou pravděpodobnosti skutečně patřila Janu Žižkovi z Trocnova. Ačkoliv malý stín pochybností možná nikdy zcela nezmizí, zdá se, že jedna z největších záhad české historie je z velké části vyřešena. Čáslavská kalva tak zůstává nejen cenným historickým artefaktem, ale i němým svědkem bouřlivé doby a osudu jednoho z největších českých válečníků.
