Desková hra Virtù – Umění vládnout vás nechá zažít vlastní Hru o trůny

Patříte mezi velké fanoušky série Crusader Kings a třetí díl vás už moc nebaví? Nebo prostě jen toužíte po deskovce, která vám dá podobný zážitek? Tak to je pak pro vás zajímavou alternativou Virtù – Umění vládnout, v jehož rámci si máte možnost zakusit, jaké to bylo vládnout a bojovat o moc v Itálii 15. století. Jak se hraje a na koho vlastně cílí, vám poví následující řádky.

Itália byla během dějin často bodem sporů. Své o tom věděl také Karel IV. Tentokrát se do této části světa podíváte na vlastní kůži, stanete totiž v čele jednoho z řady velkých hráčů 15. století, který se nechce spokojit se svou pozicí a chtěl by víc. A tím pádem mu nezbývá nic jiného než se toho, po čem jeho srdce touží, domoci za pomoci síly a intrik. Takže v podstatě tu máte deskový Crusader Kings 3 orientovaný čistě jen na Itálii.

Zatímco u řady her je vlastně jedno, zda hrajete ve dvou či více hráčích, v případě Virtù – Umění vládnout vás čekají dva formáty. V konceptu orientovaném na dva panovníky máte tažení francouzského krále podporovaného milánským rodem Sforza, jehož cílem je dostání Neapole na kolena. Jedním z hlavních rozdílů je odstranění myšlenky anexe, která byla nahrazena konceptem šíření vlivu, s jehož pomocí si budujete vztahy s trojicí městských svazů, které jsou přítomné v hlavní verzi. Svazy se mohou po získání určité míry náklonosti stát spojenci Francie nebo Neapole. Hrát tu prim nemusí pouze diplomacie, vždy je tu možnost zkrátka vsadit na sílu, která sice redukuje body vlivu u napadených, ale koho zajímají poražení, že?

Dost už ale bylo o verzi pro dva hráče. Opravdu velké klání vám poskytne až varianta pro tři až pět panovníků, ve které se velmi aktivně věnujete získání Itálie do sféry svého vlivu. Každý z hráčů tu dostává do rukou jeden slavný rod, jemuž se podařilo zapsat do historie za pomoci krve, intrik a nejednou také velkorysosti. Když totiž občas dostatečně rozhazujete, lid je vám ochoten odpustit leccos. Jak už to tak bývá všechny slavné rody mají své sídlo rozložené na pět komnat a trojicí políček pro dvořany, která však lze v pozdějších etapách rozšířit o další tři kousky.

Samotné komnaty jsou pak místem, kde realizujete vždy část z šesti možných akcí. Přesněji řečeno máte možnost mecenátem postoupit po stupnici patronátu a získat tak odměny a nějaké ty bodíky. Pokud fandíte obchodu, je tu možnost si získat touto cestou peníze za užité koráby. Pro agresivnější hráče je tu akce anexe, která probíhá bez nutnosti nasadit vojáky. Avšak ani ta není mimo hru. Města tu totiž lze získat také cestou války. Počet jednotek je ale relativně omezený. Ve hře pro tři a více hráčů nabízí Virtù – Umění vládnout pouze šest panáčků, takže rozhodně nelze vsadit pouze na hrubou sílu. Dalším faktorem, který může limitovat vaše touhy po tom zabrat svět je skutečnost, že po nabrání bojovníci nemakají zadarmo, ale žádají si od vás žold. Ten je v domovském městě nízký, jakmile ale vyrazíte za dobrodružstvím a obsadíte nějaké to město, tak namísto jednoho penízku vynaloženého v rodném městě musíte zaplatit rovné tři kusy za jednotku.

Samotná expanze je v přiměřeném měřítku rozumnou cestou. A minimálně ve větším počtu hráčů ji považuji za dost vyčerpávající. Lepší než vrhnout do boje všechny vaše síly je ale práce s agenty. Ti totiž dokáží za pomoci intrik narušit obranyschopnost metropolí a nejen to. Agenty je možné umístit také do nepřátelských komnat nebo k velmoci (Francie, Osmanská říše, Svatá říše římská), u níž se zatím žádný agent nenachází. Když je nasadíte do protivníkových komnat redukuje možnosti manipulovat s kartami, ve městech modifikuje hodnotu dané metropole ve prospěch svého pána, a naopak v neprospěch všech nepřátel o jeden bodík. Poslední alternativní možností, co udělat, je vláda, která slouží k obnovení desek měst a bonusů za uzavřená spojenectví.

Není to ale tak, že by váš rod vše stihl za jedno odpoledne. Virtù – Umění vládnout proto neustále přechází mezi dvěma fázemi. Vyloženě akční je Jaro, během nějž realizujete vždy pět akcí, včetně armádních operací. Kdo by taky chtěl táhnout Itálií v zimě, že? Ta je v podstatě etapou vyhodnocování. Pěkně na startu zaplatíte jednotkám, překopete svůj palác, nakoupíte destičky katedrál a titulů, uzavřete nová spojenectví a také vám je umožněno nabrat nové jednotky. Pomyslnou třešničkou na dortu je pak povolení prodeje odpustků plnících vaše pokladnice. Váš žeton akcí se ale nesmí nacházet v komnatě, kde už nějaký ten odpustek proběhl.

Obě fáze se opakují až do momentu, kdy hra v Virtù – Umění vládnout končí. Cílových bodů je více. Jeden z konců vypadá tak, že hráči ovládnout všechna města, některému z nich se podařilo ovládnout více než 8 metropolí, nebo dosáhl v rámci patronátu maximální možné pozice. Jakmile je hotovo, nastává fáze vyhodnocení bodů prestiže určujících to, kdo vyhrál. V rámci započítávání pracujete s počty ovládnutých měst, úrovní patronátu, specifickými destičkami, náboženským vlivem, vojenskou prestiží a také se spojenectvími. Tyto faktory vás ovlivňují pozitivně. No a pak jsou tu ještě odpustky, které svět vnímá negativně. Finální bodování nejsou příliš vysoká po většinu her se vítězi podařilo dosáhnout 15 bodů a méně. Jen v hrstce dostal více.

Historická hra Virtù – Umění vládnout je velmi zajímavým zážitkem orientovaným na hráče, kteří si libují v plánování a intrikách. Všechno zmíněné tu totiž najdete, a ještě mnohem víc. Boj o moc je totiž daleko komplexnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Osobitý je taktéž vizuál. U této hry je však nutné počítat s tím, že patří mezi ty větší, takže s malým stolem si ji budete užívat těžko. Celkově ale není vůbec náročné ji doporučit všem fandům Crusader Kings 3 hledajícím deskovou alternativu.

Za poskytnutí kopie hry Virtù – Umění vládnout děkuji českému distributorovi, společnosti Albi.