Recenze Starfield - akční sandboxové RPG roku

Důvěra ve společnost Bethesda byla jejími kroky v minulosti značně narušena. Fallout 4 ani Fallout 76 rozhodně nepatří mezí díla, která by tato firma chtěla stavět do popředí, avšak jsou navždy spojena s její značkou. Nyní přichází se Starfield. Vesmírnou akcí, která patří mezi nejočekávanější díla tohoto roku. Jak se povedla, si můžete přečíst v následnících odstavcích této recenze.

Příběh Starfield z hráče překvapivě hned v prvních minutách hraní udělá hrdinu. Ano, nejste obyčejným člověkem, který se vydal makat do dolů, ale vyvoleným, jemuž nalezení kousku tajemného artefaktu od základu změní život. Nebo by mělo. Znáte to, jak to ve hrách od Bethesdy bývá. Když chcete, můžete se hlavní dějové lince orientované na hledání kusů artefaktu věnovat naplno, popřípadě tuhle prácičku vesele ignorovat a prozkoumávat vesmír. Je však nutno říci, že tentokrát děj stojí opravdu za to, takže jej není dobré vynechat, přestože i další vyprávění nejsou vůbec špatná. Než se za nimi ale vydáte, musíte si vždy vytvořit svého protagonistu. Paleta možností je pestrá, jeho herní schopnosti však definujete až po nastavení vizuálu. Alternativních historií připisujících mu určité dovednosti je dostatek, takže si je z čeho vybírat.

Jakmile máte hotovo, vydáváte se do světa plného dobrodružství a vedlejších úkolů. Je jich opravdu hromada, mě oslovil nejvíce jeden, který byl orientovaný na střet dvou vesmírů, jehož jsem se měl možnost aktivně účastnit. Zatímco na jedné straně jsem nalezl normálně fungující laboratoř, druhá ukazovala, že pokus nešel úplně dle představ všech zúčastněných. V daném případě totiž přežil pouze jeden ze členů týmů, jehož život ovšem na druhé straně skončil dost neslavně. Naštěstí se jednomu z vědců obývajících druhý vesmír podařilo nalézt cestu, jak mezi oběma místy cestovat. V podstatě jsem pak svévolně skákal z jedné reality do druhé, ve snaze dostat se ke svému cíli. A že to nebylo vůbec jednoduché. Uvnitř zničeného centra na mě totiž čekala hromada nechutných mimozemských bestií, zatímco stále fungující verze komplexu mi neustále posílala do cesty slušně vyzbrojené roboty, jimž bylo jedno, že chci jejich pánům pomoci. Rozkaz pro ně zkrátka zněl jasně. Skákání napříč portály představovalo zábavu nejen díky odlišné paletě nepřátel na jednotlivých stranách, ale především pro to, že jsem měl možnost spatřit dvě podoby jednoho výzkumného střediska. Bylo to prostě super.

Během plnění misí různého rázu prochází vaše postava vývojem, který se dosti liší od toho, co nabízí většina titulů od Bethesdy. Najdete tu několik vývojových stromů nabízejících schopnosti zaměřené na technické obory, vědu, přesvědčování, sílu, či ovládání zbraní. Každý ze směrů vám nabídne pár základních bodů, od nichž se můžete odpíchnout. Další úrovně si totiž odemykáte tak, že investujete body do specifických položek, které následně vylepšujete tak, že zkrátka praktikujete činnost, již zahrnují. Chcete být lepší s brokovnicí? Tak musíte zabít X lidí. Toužíte přesvědčit o své pravdě každého? Nezbývá vám nic jiného, než aktivně užívat v rozhovorech přesvědčování. Celkově je tento systém zpracován velmi slušně.

Stejně tak bych za povedené označil samotné diskutování, protože rozhovory nestojí pouze na jednoduchém zmáčknutí tlačítka či hodu kostek, ale představují „bitvu“, v níž se snažíte argumentovat tak, aby to bylo pro vašeho protivníka akceptovatelné. Ne všichni totiž přijmou vaše výmluvy. Některé přesvědčí spíše tvrdá slova, zatímco jiní žádají jistou míru pokoření. Selhání v dialogu může vést k různým výsledkům, jedním z mnoha je boj. Střety s nepřáteli jsou ve Starfield zpracovány intenzivně, takže má hráč dojem, jako by hrál prvotřídní FPS. Je však nutné pracovat s RPG formátem, takže většinou nemůžete počítat s tím, že nepřátele zabijete na jedinou ránu, nebo minimálně ne na vyšší obtížnosti, a to už vůbec nemluvím o soubojích s tužšími protivníky, které by šlo označit za bosse.

Celkové spektrum oponentů je ale nebývale rozsáhlé, takže se vám jen málokdy stane, že na jednom světě narazíte na zvěř, kterou jste lovili na planetě jiné. Škála výstroje je naštěstí nebývale rozsáhlá, takže se lze vybavit kousky ze vzdálené budoucnosti, puškami ze staré éry a také aktuálními modely. Všechny kusy je možné zdokonalovat za pomoci slušného spektra nástavců a modulů vylepšujících schopnosti jednotlivých hraček, které jde během putování po vesmíru použít.

Možná vás to překvapí, ale každý svět je ve Starfield unikátním místem. A když píšu unikátním, myslím to doslova. Některé planety mají přístupnou atmosféru, jiné zase pomalu hráče pečou za živa. Teploty nejsou to jediné, čím se liší, je tu ještě gravitace, nebo fauna s florou. Na některých světech je možné narazit na opravdu agresivní formy života, většinou vám ale zvířata nejdou po krku rovnou, když vás spatří. Tedy když nemají hlad, to je pak jiná. Variace příšer mi přišla nebývale pestrá, takže jsem se opravdu na všech planetách majících na svém povrchu život kochal.

Pokud jde o samotné vyplnění, to je věcí, která se stane bezesporu faktorem divokých debat a hádek. Jednotlivá místa totiž rozhodně nejsou přecpaná. Jsou to zkrátka planety se vším, co si pod tím pojmem dokáže člověk představit. Někdy jsou daná místa vyloženě prázdná, zatímco jindy je zástavba o kapku rozsáhlejší. Nikde ale nelze říci, že by tvůrci nahustili obsah na jedno místo. Starfield vyloženě vede k tomu, abyste prozkoumávali herní svět. Přemýšleli nad tím, co asi ukrývá na mapě prezentovaný bod. Hra stojí na touze hráče objevovat a putovat napříč lokacemi k tomu vyloženě navrženými. Za sebe jsem si dost užil výpady do různých vědeckých laboratoří a opuštěných center, protože právě v jejich útrobách se nejednou skrývalo nějaké to zajímavé dobrodružství či informace.

Relaxační složku ve Starfield představuje budování. Výstavba základen na různých světech má více významů. Primárním je však skutečnost, že každé místo nabízí specifické suroviny, které na něm lze těžit. Získané materiály následně zpracováváte ve vámi vytvořených výrobních linkách nabízejících hromady možností těm, kterým nebylo zatěžko investovat vývojové bodíky do produkce předmětů a budování základen. Stavět nebudete pouze vlastní „sídla“. Neschází tu ani myšlenka zformování vámi navržené vesmírné lodi osázené štíty, zbraněmi a dalšími vámi zakoupenými komponenty. Jakožto celek je výroba lodí, vesmírných osídlení i výstroje zpracováno takřka na jedničku. Je na něm viditelné, že se studio poučilo ze svých chyb. A nejen v tomto ohledu.

Bethesda je totiž pověstná tím, že vydává své hry zabugované. V tomto případě se jí podařilo překročit svůj stín. Starfield totiž s bugy rozhodně problém nemá. Vlastně jsem za celou dobu hraní hlavní dějové linky a průzkumu jednotlivých světů na žádný nenarazil a pokud náhodou ano, jednalo se o zanedbatelný detail, na který jsem velmi rychle zapomněl. Povedla se taktéž optimalizace. Během hraní se mi podařilo vyhnout výrazným propadům snímků, nebo dokonce hry samotné, takže jsem si mohl průchod naplno vychutnat pěkně od začátku až do konce.

Starfield je perfektní ukázkou toho, že když vývojáři z AAA studií chtějí, jsou schopni stále tvořit silné a velké hry bez větších technických či herních nedostatků. Tvůrcům Bethesda Game Studios se povedlo odvést výbornou práci a dodat svět titul, který hráče bere ke hvězdám a fakticky z nich dělá vesmírné objevitele se vším, co to obnáší. Samozřejmě se nejedná o tak komplexní zážitek jako ve Star Citizen, ale tohle rozhodně nemá být simulace, nýbrž akční sandboxové RPG a myslím si, že v tomto ohledu tento kus exceluje.

Příjemným překvapením je ve výsledku také příběh. Nečekal jsem mnoho, ale nakonec mi byla dána solidní dějová linka mající hlavu i patu, takže si ji reálně lze vychutnat bez toho, aby člověk trpěl, či se příliš brodil v bahně plném klišé. Jedinou chybou Starfieldu je bohužel neschopnost tvůrců zbavit se loadingů, kterých je na můj vkus ve hře až příliš mnoho. Nebýt jich, jistě by se jednalo o titul nové generace se vším, co si pod tímto slovem dokážete představit.