Vánoční výběr deskových her 2024: Pět her, které si vždy rád zahraju

Takže už jsem vám tu prezentoval malé, střední a velké tituly. Jak však bezpochyby chápete, stabilně asi těžko mohu hrát vše, i když se ve všech případech jedná o silné projekty. Rozhodl jsem se pro vás proto vytvořit ještě seznam pěti kousků, které hraju tak nějak stabilně, bez ohledu na to, jak moc jsem v časovém presu.

Počet hráčů: 1–3

Herní doba: 90 - 120 minut

Věk: 14+

Tuhle deskovku zřejmě oproti ostatním prezentovaným aktuálně v žádném obchodu nenajdete. Ale jelikož se jedná o výběr titulů, které tak nějak aktivně hraju a reálně k nim mám i nějaký ten vztah, tak v tomhle seznamu nemohla chybět. Heroes of Might and Magic III jsem miloval už jako dítě, které jej hrálo na počítači u kamaráda, a nyní k němu mám stále velmi pozitivní vztah. Možná právě kvůli tomu jsem se nemohl dočkat toho, až dorazí desková verze této záležitosti.

Nakonec jsem byl z deskovky Heroes of Might and Magic III nadšen a jsem vlastně stále, i když rozhodně nenabízí všechny hrady a jednotky, které jsem v ní měl možnost potkat ve videohře. Komplet stojí na deckbuildingovém formátu, v jehož rámci se svým jezdcem stavíte balíček, budujete armády a také města náležící vaší frakci, protože to je přeci oč v této sérii běží. Neschází tu pak ani boj, který je ale odlišný od toho, co znáte, protože základní verze pracuje s kartami a nikoliv figurkami.

K dnešnímu dni za sebou mám několik desítek partií a každá z nich byla unikátní. Celkový formát se však nikdy neodklonil od základních myšlenek Heroes of Might and Magic III, což v praxi znamenalo, že každá chyba byla během hraní tvrdě trestána. Pokud tedy tuhle záležitost seženete, určitě po ní sáhněte. Dostupná pak bude znovu někdy během jara 2025, kdy dorazí dotisk základu i některá z rozšíření, skrze něž hráči dostanou nové hrady a též možnost bojovat na bitevních polích.

Počet hráčů: 2-4

Herní doba: 30 minut

Věk: 8+

Po opravdu velkém a relativně náročném titulu si vždy rád odpočinu u něčeho, co mohu hravě vysvětlit své manželce a těm, kteří normálně deskové hry nehrají. A přesně tím je Klání klanů. Tahle malá karetka, která se člověk hravě vejde do kapsy, představuje jednoduchý formát, v němž přikládáte karty s různými hodnotami, a tak formujete podobu jednotlivých pozic na herním plánu. Hráči pak přidávají své žetony a tak určují, kdo si vezme karty nejnižších hodnot, a kdo naopak sáhne po těch silných.

Primárním esem tohoto kousku je skutečnost, že vlastně dává možnost jednotlivci úplně změnit vývoj „boje“ na daném bodu za pomoci jediné karty. Jediná karta totiž často ovlivní to, kdo dostane takřka prd a komu do ruky poputuje hromada karet nejvyšší hodnoty. Jestliže něco dokáže testovat trpělivost, je to právě tahle hra, která přeje těm, jimž je spěch cizí, a odměňuje fandy pomalejšího taktického přístupu.

Klání klanů je rozhodně jednou z těch deskovek, k nimž nemám problém vrátit se takřka kdykoliv. Hrál jsem ho na mnoha místech a vždy si dokázal získat srdce hrajících bez ohledu na věkovou skupinu či preference zúčastněných. Zkrátka a dobře, něco, co zde nemohlo za žádných okolností

Počet hráčů: 2 -4

Herní doba: 20 minut

Věk: 10+

Závěr roku mi přinesl na stůl další kousek, který se stal stálicí. Krysa bere je další jednoduchou záležitostí, kterou každému vysvětlíte během pár minut, načež můžete hrát. Prim tu hrají karty a žetony. Hlavním úkolem je dosáhnout 25 za pomoci karet, které se vám dostávají do rukou. Hodnotu ovšem nesmíte přesáhnout, protože když se to stane, jste ztraceni a dané kolo pro vás končí.

Do rukou se vám dostávají karty prezentující krysy disponující různými hodnotami, přičemž můžete kartu vynést, nebo jí položit před sebe lícem dolů. Když je karta položená takto, nepočítá se její hodnota. Pokud vám náhodou nevyhovuje hodnota, co máte v ruce, můžete kousek odhodit a obrátit některý ze skrytých kusů. Třešničkou na dortu jsou pak efekty karet s možností pokládat žetony, formující tempo partie.

Od karetky Krysa bere jsem toho moc nečekal. Na první pohled nevypadala tahle hra nějak super atraktivně, ale nakonec bylo to, co mi nabídla, až překvapivě povedené. Vždy, když mám čas, si otevřu příjemně navrženou krabičku a dám se s blízkými do hraní. A za všech okolností je to sranda.

Počet hráčů: 2–6

Herní doba: 25 minut

Věk: 10+

U malých her ještě na moment zůstanu, protože jednou z her, k nimž jsem si vytvořil během tohoto roku velmi pozitivní vztah, bylo i Osmero. Tahle karetka hráče vyšle na ostrov, který je třeba prozkoumat. Vydáte se tedy na jeho druhý konec a budete vykládat karty. Každá karta má na sobě nějaký ten symbol, se kterým pracujete. Celkem takto vyložíte osm karet. Tím však zábava nekončí.

Po vyložení totiž nenastává chvíle klid, nýbrž je nutné zamířit po svých stopách zpět. A přesně to je, oč tu běží. Karty vyhodnocujete pěkně pozpátku, takže poslední karta je najednou první a první naopak poslední. Jen málokdy díky tomu odhadnete, jak vlastně celé dobrodružství skončí a zda vlastně na počátku dáváte symboly správně. Finále díky tomu bývá občas dost divoké.

Osmero patří mezi pravidelně hrané kousky, k nimž se vždy občas rád uchyluji. Tahle malá hra plná karet mi fungovala jak s malými hráči, tak i dospělými, které nebývale chytla, protože jim nabídla velmi chytrý formát testující jejich schopnost myslet dlouhodobě dopředu a trochu predikovat to, co se stane. Dle mého je to karetní pecka, která má své kouzlo.

Počet hráčů: 1 - 5

Herní doba: 90 - 150 minut

Věk: 14+

Ke hře Zaklínač: Starý svět jsem se poprvé dostal minulý rok. Celkově to byla pecka, jen mi v ní něco chybělo. Letos ale dorazila zbývající rozšíření a tak nějak ukázala, že některý obsah zkrátka není dobré dávat pryč. Aktuálně je Zaklínač: Starý svět spolu se zbytkem výše uvedených titulů jednou z těch her, které jsou stabilně na mém stole.

Co mě k němu vždy vrátí? Hodně se mi líbí deckbuildingový formát, kdy s unikátním zaklínačem prozkoumávám dobře známý svět, který je plný nebezpečí. Některé výzvy jsem už v minulosti zdolal, avšak aktuálně nabízejí nový formát testu mých schopností, díky čerstvě vydaným expanzím. Upřímně mi přijde, že co rozšíření, to zásadní posun hratelnosti kupředu.

Zaklínač: Starý svět je pro mě srdcovkou a zřejmě jí také ještě nějaký ten pátek zůstane, protože mi nabízí oblíbený svět, děsivě vyhlížející monstra, výborně napsané příběhy a také lovce, kteří se vydávají po stopách těch, jimž nedělá problém zabíjet obyčejné lidi. V následujících týdnech se pak dočkáte textu orientovaného na základ a též expanze.

Tímto titulem bych tento článek zakončil, stejně jako uzavřel i celou sérii. Snad se vám články zaměřené na malé, střední a velké hry líbily. Příští rok pak můžete počítat s tím, že vám opět přinesu detailní náhled na kousky, které si během následujících měsíců získají mé srdce.