Domácí násilí, chudoba a nemoci: Obyčejný život neobyčejné rebelky Boženy Němcové

Božena Němcová (4. 2. 1820 - 21. 1. 1862) byla českou spisovatelkou, které se slávy a uznání dostalo až po její smrti. Narodila se ve Vídni a byla nemanželskou dcerou panského kočího a české služky, kteří spolu měli dalších 11 dětí. Její rodné příjmení bylo Novotná, avšak po svatbě rodičů se jmenovala Panklová. Od narození bylo její křestní jméno Barbora. Některé zdroje ale uvádějí, že se musela narodit o pár let dříve, protože v roce 1824 začala chodit do školy v České skalici. Spekuluje se, zda Panklovi byli jejími biologickými rodiči, neboť je možné, že Němcovou adoptovali za úplatek od kněžny Kateřiny Zaháňské a jejího milence, která v létě roku 1820 přijela na Ratibořické panství a manželé Panklovi byli jejím služebnictvem. V té době takové adopce byly běžné.

Panklovi dále žili na Ratibořickém panství i s Barborou. V panství však bylo hodně práce a nebylo moc času na děti, proto malá Barbora trávila hodně času se svou babičkou a zahradníkem. Barbora přijela ve svých 10 letech na zámeček ve Chvalkovicích, kde se učila vybraným panským způsobům, němčinu a jejím koníčkem byla četba klasické německé literatury.

V 17 letech rodiče provdávají Barboru za oddaného vlastence a státního úředníka Josefa Němce, který byl o 15 let starší. Její otec ji vedl k oltáři, matka se dceřiny svatby nezúčastnila. Barbora byla romantička, která toužila po lásce a vzdělání, zatímco Němec byl příkrý a cholerický. Jeho povaha byla ovlivněna také tvrdou vojenskou službou, která trvala 8 let. Jejich soužití nebylo idylické, kdy prý Barbora plakala již 8. den po svatbě.

Rodina se díky pracovním povinnostem často stěhovala. Rok po svatbě se manželům Němcovým narodil v Josefově, kam byl Němec přeložen, první syn Hynek. Po přestěhování do Litomyšle se jim roku 1839 narodil druhý syn Karel. Němcová se zde spřátelila se svým lékařem Josefem Čejkou, který ji seznámil s tehdejšími českými spisovateli. Roku 1840 se rodina přestěhovala do Polné, kde se manželé, díky Josefovi, seznámili s místními obrozenci a navštěvovali ochotnické divadlo. Právě v Polné Barbora začala číst české knihy. Roku 1841 se Němcovým narodila dcera Theodora a roku 1842, když se rodina přestěhovala do Prahy, se narodil syn Jaroslav. V Praze se Barbora začala plně realizovat.

Podobně, jako to bylo v Litomyšli, tak i v Praze Barbora poznává plno vrstevníků, kteří se pohybují v obrozeneckých kruzích. Jedním z nich byl např. Karel Jaromír Erben. První díla Němcové byly básně. V tomto období ji pomáhali K. J. Erben a V. B. Nebeský. Nicméně nové spisovatelce její básně dodávaly velkou energii a chuť k životu, ke které mohl přispět také milenecký poměr se zmíněným V. B. Nebeským. Právě vlivem tohoto básníka Barbora píše svou první báseň zvanou Ženám českým, kdy  se poprvé pod své dílo podepisuje jako „Božena Němcová“. Tento milenecký poměr byl nakonec ukončen ze strany Nebeského, který odjel studovat do Rakouska a nebyl spokojen s tím, že jeho milenkou je matka čtyř dětí. Ovšem Barbora o nápadníky neměla nouzi. Byla prý krásná a vzdělaná a v manželství se jí nedostávalo toho, co by si přála.

Barboře se psaní zalíbilo. V té době nebylo obvyklé, že by žena měla takové zájmy. Kromě toho se začala věnovat psaní pohádek a ústní lidové slovesnosti, kdy obě tyto si upravovala dle sebe. V té době se Němcová rozhodla, že se naplno stane spisovatelkou. I když se její pohádky těšily velkému obdivu, její výdělky jí nestačily. Josefovi se její nápad stát se spisovatelkou příliš nelíbil. Mezitím se rodina odstěhovala z Prahy do Domažlic a v roce 1847 rodina opustila i Domažlice.

Roku 1848 byl manžel Němcové obviněn z protistátních řečí a roku 1850 byl přeložen do Uher. Němcová se s dětmi vrátila do Prahy, kdy se musela postavit svému manželovi. Ten chtěl, aby do Uher odjeli všichni, avšak Barbora měla tvrdit, že děti musejí navštěvovat českou školu, proto s nimi zůstane v Čechách. Josef svou manželku a děti neviděl následujících sedm let. Barbora tak měla dost času nejen psát, ale také se zamilovat, což se stalo třikrát. Nicméně asi jeden vztah dlouho nevydržel.

Barbořin manžel měl v tu dobu v Uhrách trable, kdy mu roku 1953 byl definitivně zmražen jeho plat. Nemohl tak své ženě ničím přispívat, a tak Barbora i s dětmi neměla žádné peníze. Snažila se najít zaměstnání, ale marně. Příležitostně se Barboře povedlo získat peníze psaním. Přátelům psala krátké dopisy, ve kterých žádala o jídlo pro děti nebo o papír. Aby toho nebylo málo, během tohoto období umírá nejstarší syn, a to v pouhých 15 letech. I když Němcová v tu chvíli byla na dně, rozhodla se napsat své největší dílo Babička. Její dílo bylo chváleno ostatními spisovateli, někdy bylo dokonce srovnáváno s Májem od K. H. Máchy, ale i tak byl honorář velmi malý. Nadále tak žije v chudobě.

O pár let později se Barbora potýká s tuberkolózou. Její manžel se v roce 1857 vrací domů. Byl v nuceném exilu v Tyrolsku, měl neustále problémy s úřady a doma ho čeká chudoba a hádky s manželkou. Hádky se opakují, a tak Josef, den před odjezdem svého syna Jaroslava na studia, zbil Barboru tak, že vyhledala policii. Poté se manželé opakovaně hádají a usmiřují. Jedna hádka manželů Němcových vyústila až v sepsanou žádost o rozvod. Tuto sepsat Josef, ale nepodal ji. Při jedné hádce Barbora utekla z domova a odešla pracovat do Litomyšle pro nakladatele Augustu. Ten jí platil ubytování a stravu. V té době už Němcová byla těžce nemocná, a tak nebyla schopna vykonávat zadané úkoly. Spolupráce s Augustem tak byla ukončena. Soucit najde u svého manžela, který pro ni do Litomyšle dojel a dovezl ji zpět domu.

V poslední fázi života byla Němcová bez sil. Ještě něž zemřela, stihla se podívat na nové vydání Babičky, které jí bylo zasláno Augustem. Další den nad ránem Němcová zemřela, přičemž příčinou úmrtí byla tuberkulóza a rakovina (některé zdroje uvádějí, že příčinou úmrtí byla všeobecná vodnatelnost).

Většina jejích děl byla vydána až po její smrti. Božena Němcová je pohřbena na Vyšehradě.

Zdroje pro tento článek jsou: článek Muzea Boženy Němcové, Encyklopedie Prahy 2, internetový článek zámku Ratibořice, článek Národního divadla a článek ČNB.