Článek
Zámek ve Versailles se nachází ve městě Versailles u hlavního města Francie. Vybudován byl v době, kdy byla francouzská královská moc na vrcholu a stal se symbolem absolutistické monarchie.
Zámek začal získávat současnou podobu v letech 1661-1710, kdy se stal králem Ludvík XIV. V letech před tím zámek sloužil jako venkovské sídlo Ludvíka XII, později Philibert Le Roy přestavěl sídlo na lovecký zámeček.
Luxusní, ale nákladný, život Krále Slunce
Ludvík XIV. byl francouzský král v letech 1643-1715. Jeho manželkou byla Marie Tereza Habsburská, se kterou měl 6 dětí. Za jeho vlády zažila francouzská kultura „zlatý věk“, kdy toto nejvíce pocítila móda, písemnictví a život na královském dvoře. V té době se stala francouzština řečí urozených. Král Slunce byl vzdělaný a měl vznešené vystupování.
Ludvík XIV. je proslulý svým nákladným životním stylem. Nejnákladnějšími položkami se staly války, státní reprezentace a provoz paláce, který byl v té době vrcholem luxusu, moci a bohatství. Přemýšleli jste ale někdy, jaká byla druhá strana „pohádkového života"?
Výkaly, zápach a špinavé podlahy
V době, kdy francouzská monarchie byla na vrcholu, si nikdo nelámal hlavu s úklidem špinavých podlah. Právě na podlahách byly nejen stopy od bot, neboť v té době žilo na královském dvoře velké množství lidí, ale také výkaly a moč, a to nejen od lidí, ale také od jejich domácích mazlíčků. Na zámku bylo totiž běžné vidět někoho, jak vykonává potřebu za závěsy, ba dokonce jen někde v ústraní. Obyvatelé sice měli ve svých komnatách malou místnost, která byla určena na vykonávání potřeb, avšak lidé v té době byli zvyklí vykonávat potřebu kdekoliv a kdykoliv. Níže postavení obyvatelé zámku měli ve svých pokojích nočníky. V prostorách Versailles se nacházely i tehdejší suché záchody, avšak počet nočníků a tehdejších toalet byl velmi malý, zatím co šlechty a dvořanů byl velký počet. Stávalo se, že obsah suchých toalet přetekl, a to pak prosakovalo zdmi. Obsah nočníků zas obyvatelé zámku vylévali z oken.
Sám Ludvík XIV. používal toaletu klidně až 18× za den, neboť v té době lékaři doporučovali králi, aby konzumoval projímavé nápoje. Avšak ne vždy tomu byli přítomni i ostatní - v té době totiž nebylo hanbou ani setkání krále s vysokou šlechtou, zatímco král vykonával potřebu. Mimo jiné měl i „zaměstnance“, který královi utíral jeho pozadí.
Toalety, jak je známe dnes, byly do paláce umístěny až v půlce 18. století, kdy kvůli těmto bylo potřeba zřídit odpadní systém.
Hygiena byla považována za zdraví škodlivou
V 17. století lidé nebyli zvyklý se mýt a už vůbec to neměli spojené jako s něčím příjemným. Věřilo se, že koupel je zdraví škodlivá. Je pravdou, že voda v té době nebyla tak čistá, jako ta dnešní, ve které se doma koupeme. Možná proto není divu, že lidé tak věřili, že právě vodou se přenáší nejrůznější nemoci. A čím déle voda netekla, tím byla považována za nevhodnou. Větší důvěru měli v tekoucí vodu, kdy bylo i celkem běžné, že během letních dnů se lidé koupali v řekách.
Obyvatelé zámku byli zvyklí se otřít vlhkým hadříkem, a to klidně i 2× denně. Jiní si otřeli jen obličej a zbytek těla ledabyle pocákaly vodou. Na tehdejší poměry to stačilo. Kromě toho lidé z paláce používaly parfémy, kterými se doslova mazali a polévali. Král Ludvík XIV. se pravděpodobně koupal častěji, protože v přízemi paláce Versailles se nacházela jeho koupelna s vanou. Avšak ani to se určitě nekonalo každý den, nebo dokonce týden, či měsíc. Za to si před každým jídlem umyl alespoň ruce. Pokud se král či dvořané zpotili, převlékli se do čistého oblečení. Tímto chtěli dokázat, že mají dostatek peněz na to, vlastnit více kousků oblečení, což v té době znamenalo velký luxus.
Některé historické prameny uvádějí, že vana krále Ludvíka XIV. sloužila v té době k milostným kratochvílím s jeho milenkami a Král se tak běžně nekoupal.
Ústní hygiena jako cizí věc
S králem mohli v té době hovořit jen vybraní a velmi vysoce postavení, avšak toto bylo spíše za trest. V době vlády krále Ludvíka XIV. totiž nebylo zvykem si čistit zuby, a tak není divu, že Ludvík měl své zuby v tak špatném stavu, že většinu mu jich lékaři museli vytrhat. To ale krále nezastavilo v tom, aby si i nadále ve velkém užíval své oblíbené pokrmy. Být pak v blízkosti skoro bezzubého krále, v kombinaci se zbytky jídla, které mu zůstávaly v ústech a jeho jinými dentálními problémy, bylo opravdu jako za trest. Zápach, který vycházel z úst Ludvíka XIV. byl neuvěřitelný.
Zdrojem informací byla bakalářská práce P. Vladykové a Z. Mrázkové, internetový článek, bulvární historie a časopis 100 plus 1.