Článek
Co je spánková paralýza?
Spánková paralýza je velmi nepříjemný zážitek. Dochází k němu během spánku, kdy v mozku dojde k tzv. „chybě“. Jedná se o stav mezi bdělostí a spánkem, konkrétně REM fáze spánku. Během tohoto máte pocit, že jste se probudili, ale nemůžete se hýbat ani promluvit. Jediné, co je v tu chvíli možné, je mrkání. Tento stav doprovází halucinace, kdy můžete slyšet podivné zvuky nebo mít pocit, že nad vámi někdo je. Často lidé také mají pocit, že je někdo škrábe nebo škrtí, nebo s nimi v místnosti je dalších několik přízraků.
Mé poprvé se spánkovou paralýzou
Má první spánková paralýza se objevila poprvé asi před 7 lety. Tehdy jsem byla ještě teenager. Vzbudila jsem se uprostřed noci a na skříni, která byla naproti mé postele, byla žena jako z hororu. Ležela jsem na zádech, a tak jsem ji dobře viděla. Byla rozcuchaná a ošklivá. Pamatuji si, že byla ušpiněná a měla staré šedé šaty, které byly roztrhané. V tu chvíli jsem neměla o nějaké spánkové paralýze ani páru. Chtěla jsem utéct, jenže jsem se nemohla pohnout. Tak jsem chtěla křičet o pomoc, ale to také nešlo. Jediné, co bylo v tu chvíli možné, bylo zírat na tu ženu a čekat, co se bude dít dál.
Ta žena se začala škodolibě smát a v místnosti se objevily další přízraky, které se pomalu pohybovaly směrem ke mně. V tu chvíli už jsem opravdu měla velký strach. Naštěstí se mi akorát povedlo pohnout alespoň hlavou, a tak jsem se mohla podívat jinam. Najednou už jsem se mohla hýbat celá, a tak jsem se rychle posadila a všechny ty halucinace byly rázem pryč. Šok ale přetrvával.
Tu noc jsem netušila, co jsem prožila. Nakonec se mi povedlo ještě usnout, ale věděla jsem, že ráno si musím zjistit o co šlo. Už ani nevím proč, ale nakonec jsem to nechala být a víc si o tom nezjišťovala.
Nebylo to naposledy
Ona noční můra nebyla zdaleka jediná. V průběhu let a dospívání jsem zažila ještě plno takových nocí. Zvláštní je, že pokaždé měly skoro stejný průběh a skoro vždy mě „strašila“ ta žena. Stalo se, že párkrát jsem zahlédla něco, co se podobalo na muže. Tento už nečíhal na skříni, ale z ní postupně vylézal. Nakonec se dostal až úplně ke mně. Právě tato halucinace byla ta, při které jsem měla pocit, že mi to chce opravdu ublížit a připadalo mi, jako by mě škrtil.
Zvyk je zvyk
Nicméně postupem času jsem se naučila nepanikařit. Je to stále stejně nepříjemné a děsivé jako poprvé, ale nyní už naštěstí vím, že všechno za chvíli odezní. Edukovala jsem se v této oblasti, avšak jediné, co opravdu pomáhá, je mrkat a mrkat. Tak dlouho, dokud se nebudu moc pohnout.
Zdroje:
Plzeňnoviny.cz
100 plus 1
