Článek
Já jsem se rozhodl statiny nebrat. Ale rozhodnutí nebylo tak přímočaré. Má praktická lékařka mi podala informaci jinak. V zásadě mi řekla, že díky zvýšené hladině cholesterolu mi hrozí kardiovaskulární nemoci a že nechce, abych umřel. Normálně stres zvládám dobře, ale pár nocí jsem se probouzel s bušením srdce. Pomohlo mi to co obvykle. Získání informací a jejich analýza.
Otázka, kterou jsem si položil, byla: o kolik se sníží mé riziko úmrtí, když budu brát statiny?
Při studiu jsem narazil na Maryanne Demasi. Bývalá novinářka australské veřejnoprávní televize s doktorátem z revmatologie. Dnes popíšu její studii uveřejněnou v časopise JAMA Internal medicine.
Studie je meta analýzou velkých studií o vlivu snižování LDL na smrtnost a kardiovaskulární příhody. Z velké většiny financované výrobci statinů. Na prvním obrázku vidíte rozdíl mezi relativní a absolutní změnou ve sledovaných endpointech. Relativní změna vypadá docela přijatelně jako výsledek (protože rozdíl mezi absolutními například 2% a 1% je v relativním vyjádření 50%, ovšem absolutní rozdíl je jenom 1%), ale absolutní čísla jsou téměř zanedbatelná.
Rozdíl mezi relativní a absolutní účinností
A lékař by vás měl informovat o absolutních číslech. Protože jedině tak můžete učinit informované rozhodnutí. Zajímalo by mě, kolik lékařů takto postupuje. Když jsem své lékařce vysvětlil mé rozhodnutí, málem vyletěla z kůže. Nepomohl ani můj argument, že nekouřím, nepřejídám se, mám docela dost pohybu a běžně mám dobrou náladu. Setkal jsem se s opravdu se zuřivým odporem. Snažila se mi nahnat strach. Smůla. To na mě nefunguje. Na spoustu lidí nepochybně ano.
Známý podcaster Peter Attia také neměl pochopení pro studii. Attia je zastánce „kontroly“ cholesterolu. S jeho kritikou se Maryanne vypořádala v dokumentu, který najdete v příloze.
Jedním z argumentů Attii bylo, že LDL není vypovídající marker pro určení rizika. Za odpovídající marker považuje apo-B. Demasi kontruje tím, že jak lékařské manuály, tak doporučení American Heart Association tvrdí, že LDL je primární příčinou aterosklerózy.
Dalším argumentem bylo, že studie byly příliš krátké, kdyby trvaly 10 let a více, absolutní přínos by musel být větší. Demasi říká, že studie na základě kterých jsou statiny doporučovány mají v průměru 4,4 roku. A stejně jako je možné, že absolutní benefity s délkou užívání narostou, je téměř jisté, že se budou kumulovat nežádoucí účinky, kterých je u statinů hodně. Ani snaha o zásadní redukci LDL nepřinesla pozitivní přínos. Attia zmínil studii FOURIER, ve které je na obrázku 2 vidět, že sice relativní snížení kardiovaskulárních příhod je o něco vyšší, ale umřelo více lidí ve statin skupině než v placebo skupině. A to dokonce i z kardiovaskulárních příčin! Sice mám menší šanci, že dostanu infarkt, ale větší šanci, že na něj umřu. Já nevím, to mi nepřijde jako výhra.
Fourier studie obr. 2
Peter Attia z debaty nevychází jako člověk, kterého data přimějí změnit názor.
Zmínil jsem, že studie zahrnuté do analýzy byly vesměs organizované a placené výrobci statinů, takže můžeme s klidným svědomím považovat dosažené výsledky za maximálně možné. Jsem si jist, že pokud bychom měli studie financované nezávisle na farmaceutech, efektivita braní statinů by vypadala ještě hůř
Existuje skupina lidí, pro které může mít statin větší přínos. Zejména ti, kteří už nějakou kardiovaskulární příhodou prošli. A lidé s výraznými rizikovými faktory. Ale já to nejsem. A rozšiřování skupiny lidí, kteří jsou denně vystavováni vedlejším účinkům medikace bez šance na benefit, může být problém.
Studie:
https://jamanetwork.com/journals/jamainternalmedicine/article-abstract/2790055
Debata s Peterem Attiou:
https://blog.maryannedemasi.com/p/response-to-a-critique-of-our-statin?utm_source=publication-search
