Článek
Možná jste v poslední době zahlédli v médiích i na sítích výzvy k rozšíření preventivních kontrol, vyšetření, screeningů nebo podávání medikací pro zdravé lidi s odůvodněním, že budou zachráněny životy, případně ušetřeny náklady ve zdravotnictví. V sérii článků jsem se snažil ukázat, že kvalitní důkazy toto odůvodnění nepodporují. Výzvy šíří podobná skupina lidí, která bez důkazů vyzývala k užívání roušek, k lockdownům, zavírání škol, testování asymptomatických lidí a vakcinaci mladých a zdravých lidí proti covidu.
David Sackett je nazýván otcem EBM (evidence based medicin) neboli medicíny postavené na důkazech. Toto označení získal proto, že naléhal na získání důkazů nejvyšší kvality před jakoukoliv intervencí. Proslul výrokem:"polovina toho, co se naučíte na lékařské fakultě, je úplně špatně." Měl také docela silný názor na prosazování preventivní medicíny, který publikoval. Stručně shrnuto: čím méně důkazů, tím agresivnější prosazování.
"Preventivní medicína vykazuje všechny tři prvky arogance.
Za prvé je agresivně asertivní, pronásleduje jedince bez příznaků a říká jim, co musí dělat, aby zůstali zdraví. Občas se odvolává na sílu zákona (očkování, bezpečnostní pásy), předepisuje a nařizuje jak jednotlivým pacientům, tak i občanům každého věku a stádia.
Za druhé, preventivní medicína je troufalá a je přesvědčena, že zásahy, které prosazuje, v průměru přinesou více užitku než škody těm, kteří je přijmou a dodržují.
A konečně, preventivní medicína je panovačná a útočí na ty, kteří zpochybňují hodnotu jejích doporučení.
Ačkoli by bylo možné vznést stejná obvinění vůči ‚léčebné‘ medicíně poskytované symptomatickým pacientům, kteří vyhledávají zdravotní péči, tyto dva obory se naprosto a zásadně liší ve svých povinnostech a implicitních slibech vůči jednotlivcům, jejichž životy upravují. Když mě pacienti vyhledali, abych jim pomohl s jejich zjištěnými, symptomatickými nemocemi, slíbil jsem jim pouze to, že udělám, co bude v mých silách, a nikdy jsem jim nezaručil, že se jim po mých zákrocích uleví. Přestože mnohé z mých intervencí byly ověřeny v randomizovaných studiích, nutnost zasahovat u rychle postupujících, život ohrožujících poruch mě nutila používat léčebné postupy odůvodněné pouze na základě předchozích zkušeností, rad odborníků a prvních principů fyziologie a farmakologie.
Základním slibem, který dáváme, když aktivně přemlouváme jednotlivce, aby přijali preventivní zásahy, však musí být, že v průměru jim to pomůže. Předpoklad, který ospravedlňuje agresivní asertivitu, s níž jdeme po nic netušících zdravých lidech, musí být tedy založen na nejvyšší úrovni randomizovaných důkazů, že náš preventivní manévr skutečně přinese více užitku než škody. Bez důkazů z pozitivních randomizovaných studií (a ještě lépe systematických přehledů randomizovaných studií) nemůžeme ospravedlnit nabádání zdravých lidí, aby přijali jakýkoli osobní zdravotní zásah. Existuje prostě příliš mnoho příkladů katastrofální nedostatečnosti méně významných důkazů jako základu pro jednotlivé intervence mezi zdravými lidmi: doplňkový kyslík pro zdravé novorozence (způsobující retrolentální fibroplazii), zdravé děti spící obličejem dolů (způsobující SIDS), ozařování thymu u zdravých dětí a seznam by mohl pokračovat. “
Dále David Sackett popisuje historii hormonální terapie, můžete ji přeskočit, ale příběh je zajímavý.
„K tomuto smutnému seznamu musíme nyní přidat estrogen plus progestin, pokud je podáván zdravým ženám po menopauze s předpokladem, že je ochrání před kardiovaskulárními chorobami. Randomizovaná kontrolovaná studie Women's Health Initiative byla zastavena, když se ukázalo, že riziko kardiovaskulárních onemocnění u zúčastněných žen při aktivní léčbě stoupá, nikoli klesá. Toto poškození se začalo projevovat brzy po randomizaci a po průměrné době sledování 5,2 roku byla studie zastavena pro poškození. V lidském vyjádření mělo 8506 žen léčených estrogenem plus progestinem o 40 koronárních příhod více, o 40 mozkových příhod více, o 80 příhod žilního tromboembolismu více a o 40 invazivních karcinomů prsu více než 8102 žen, kterým bylo přiděleno placebo. Vzhledem k četnosti, s jakou je tato léčba předepisována ženám po menopauze po celém světě, byly poškozeny statisíce zdravých žen.
Stejně jako v případě jiných katastrof, i v tomto díle jsou hrdinové a padouši. O první místo mezi hrdiny se dělí každá z 16 608 žen, které souhlasily se spoluprací v části randomizované studie Women's Health Initiative s estrogenem plus progestinem. Na druhém místě jsou řešitelé, kliničtí spolupracovníci a členové komise pro bezpečnost a monitorování dat, těsně následováni recenzenty a členy amerického Národního institutu pro srdce, plíce a krev, kteří dohlíželi na to, aby byla navržena, provedena a zastavena rigorózní, dostatečně financovaná studie, když se odpověď na otázku studie stala zřejmou.
A co padouši? Kdo může za to, že se tento a další škodlivé ‚preventivní‘ zásahy, které způsobují invaliditu a předčasnou smrt, široce uplatňují? Navrhuji, abychom neztráceli čas obviňováním výrobců ‚preventivních‘ léků a přístrojů, protože ti sledují zisk, nikoli zdraví, a každý, kdo se řídí jejich tištěnými reklamami a televizními spoty, si pravděpodobně zaslouží jakoukoli škodu, která mu vznikne (podle New York Times společnost, která dodala studovaný lék, již rozeslala 500 000 dopisů „Vážený pane doktore“, v nichž zdůrazňuje symptomatické výhody jejich kombinace). Domnívám se, že bychom neměli vinit ani „náročné“ pacienty, kteří trvají na tom, že chtějí podstoupit nějaký falešný preventivní zásah s neznámou účinností, protože se prostě snaží zlepšit svůj život ve ‚vakuu důkazů‘.
Vinu přičítám přímo lékařským ‚expertům‘, kteří kvůli soukromým ziskům (ze svých farmaceutických vazeb), narcistické potřebě veřejného uznání nebo v mylné snaze konat dobro obhajují ‚preventivní‘ manévry, které nikdy nebyly ověřeny v přísných randomizovaných studiích. Nejenže zneužívají svého postavení tím, že obhajují nevyzkoušené ‚preventivní prostředky‘, ale také potlačují nesouhlas. Jiní, kteří by měli vědět lépe, než propagovat ‚preventivní‘ manévry bez důkazů z klinických studií, se prostě mýlí. Když systematický přehled 23 studií postmenopauzální hormonální terapie z roku 1997 dospěl k závěru, že tato léčba podstatně zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění, součástí útoku na její výsledky bylo veřejné prohlášení prominentního editora: ‚Já budu svým pacientkám i nadále říkat, že hormonální substituční léčba pravděpodobně pomáhá předcházet koronárním onemocněním.‘
Odborníci se odmítají poučit z historie, dokud ji sami neudělají, a cenu za jejich aroganci platí nevinní. Preventivní medicína je příliš důležitá na to, aby se nechala vést právě jimi.“
David Sackett mně mluví z duše. Škoda že už není mezi námi, jeho názor na očkování dětí proti covidu by mě určitě zajímal.
