Práce na Ministerstvu stavebnictví Kuby v Havaně: „Experta spasitelské poslání“

V roce 1978 jsem dostal nabídku Polytechny na místo hlavního poradce v oboru stavební geologie na Ministerstvu stavebnictví Kuby v Havaně (Ministerio de las Construcciones – MICONS).To mě také vedlo k úvahám, jestli to má smysl, ztrácet čas na takové umístění v současné roztříštěnosti oboru na Kubě a dosavadní neznalosti komplexního pojmu Inženýrská geologie. Každý související obor, jako třeba hydrogeologie, geofyzika, mechanika hornin a zemin, injekční a těsnící práce, zajištění materiálů na výstavbu zemní hráze atd., spadal pod samostatného poradce. Bylo mi přislíbeno, že mohu na Kubě v tomto ohledu sjednat nápravu a prosadit nový obor Inženýrská geologie, a to nejen v praxi, ale i ve výuce na vysokých školách, podle našeho československého modelu, běžně užívaného velmi úspěšně již desetiletí.

Další moje podmínka byla, že si postupně sám vyberu odborníky na místa hlavních či úzce specializovaných expertů na závodech MICONSU v Havaně a v provinciích. Obojí mi bylo přislíbeno. Zbývala u mě pro potvrzení záměru kubánské strany pouze úvaha, zda nemám příliš velké představy o možnosti během čtyř roků kontraktu s MICONSEM (1978 – 1982), zcela změnit strukturu poradců, strukturu a obsah výuky a zavedení nových teoretických poznatků do praktické činnosti. Stál přede mnou těžký a náročný úkol, vyžadující neústupnost a disciplínu a přirozenou autoritu, kterou jsem, díky mým znalostem, praktickým zkušenostem a schopnostem od počátku měl. Vůbec to nebylo snadné ani jednoduché v dosud zaběhaném starém způsobu práce a myšlení. Abych to téma trochu odlehčil, nazval jsem je „Experta spasitelské poslání“.

Někteří vybraní odborníci již před odjezdem na Kubu v rámci technické pomoci rozvojovým zemím o spasitelském poslání experta neuvažovali. Přece nebudou plýtvat energií tam, kde to není smysluplné. Dopředu o tom pochybovali, že by mohli být nějakým odborným přínosem. Ale těch nebylo mnoho a ani já jsem mezi ně samozřejmě nepatřil. Spíše naopak. Byl jsem vždy přesvědčen, že vybraným rozvojovým zemím, s nimiž hodláme v budoucnu navázat vědecko-technickou spolupráci a kontrakty na obchodní bázi, je třeba odbornou technickou pomoc poskytnout a dostat je na úroveň, která jim dovolí samostatně rozhodovat o své budoucnosti a o svých obchodních a vědeckých aktivitách.

Ale byli i takoví, kteří za to nemohli, že nebyli pro spasitelské poslání svým lidským a odborným potenciálem předurčeni. Třeba hlavní sovětský poradce Voloďa. Sice vzhledem k mému vedoucímu postavení hlavního zahraničního poradce mi podléhal, ale také podléhal kubánskému vedení a při tom nepodléhal nikomu. Když bylo po něm požadováno, aby zpracoval normu pro inženýrsko-geologický průzkum pro přehrady, sdělil, že Moskva mu nařídila, aby zpracoval normu pro silnice. Ta již ale byla na Kubě dávno hotová a schválená a nikdo novou nepotřeboval. Tak ho nechali dva měsíce dělat normu pro silnice, a protože to psal rukou a v ruském jazyce, strčili to pak do šuplíku a již se na to nikdo nikdy nepodíval. Potom zase chtěli po něm jinou normu a on zase dělal po svém, jak říkal, dle příkazů z Moskvy. A tak jsme se rozhodli, že to vyřešíme šalamounsky a budeme ho posílat na stavby do terénu na kontrolu prací v provinciích. Předpokladem k tomu ovšem bylo, že se naučí alespoň trochu španělsky. To již byl v Havaně půl roku a uměl říkat:

„Buenas días, campaněra.“ (volně přeloženo „Dobrý den, paní“)

To říkal mužskému osazenstvu. Nikdy se nenaučil říkat „o“, a tak místo „companěro“ říkal stále „campaňera“, tedy používal nechtěně ženského rodu. Kubánci to z počátku nechápali a domnívali se, že buď je považuje za ženské, nebo za homosexuály, nebo si z nich dělá legraci.

Jednou jsem ho pozval na večeři. Slušelo se to. Byl to přece můj odborný kolega a hlavní sovětský poradce. Seděl hned vedle mé kanceláře na Ministerstvu stavebnictví. Když přišel vrchní a ptal se ho, co bude pít, prokázal na jedničku svoje nové „znalosti španělštiny“, když suverénně řekl:

„Yo querer jugo de pinga“ (Já chtít džus s panského přirození. Pinga je název v havanské hantýrce).

Správně to mělo být: „Yo quiero jugo de piňa.“ (Já chci ananasový džus)

Číšník, který nás obsluhoval, byl zřejmě homosexuál, neboť při odpovědi Volodi na otázku, co bude pít, zbystřil pozornost. Voloďa si totiž se svojí špatnou španělštinou objednal nektar z panského přirození, místo ananasové šťávy.

Každý zahraniční poradce, aby mohl radit, nebo dokonce rozhodovat a řídit, musí dobře umět místní jazyk. Kubánské vedení tedy rozhodlo, že Voloďa musí studovat na universitě španělštinu. Vždyť to je hlavní sovětský poradce na ministerstvu. Po asi dvou týdnech mi četl ke kontrole domácí úlohu a bylo mi ho opravdu líto. Jazyk měl úplně zdřevěnělý a nebyl schopen ani řádně vyslovovat, abych mu rozuměl. Dokonce se začal plést i v ruském jazyce.

Po měsíčním studiu španělštiny se psychicky zhroutil a musel toho ze zdravotních důvodů nechat. Jenže kontrakt měl na čtyři roky a ten nebylo možno bez souhlasu sovětské strany zrušit. Bylo tedy třeba nějak ho využít. A tak jsme ho posílali do provincie Camagüey na kontrolu terénních prací na několika běžících stavbách. Byla to vždy pracovní cesta na jeden týden. Ředitel závodu v Camagüey pro něho vždy poslal auto, ubytovali ho v hotelu blízko letiště a nechali ho tam celý týden. Pak pro něho zase přijeli, naložili ho do letadla a poslali zpět do Havany. To vůbec nebyl špatný nápad. A tak jsme ho potom posílali na kontrolu probíhajících terénních prací i do jiných provincií.

Musím říci ke cti všech československých expertů, že se naučili obstojně španělsky velmi rychle. Již za tři čtyři měsíce se s nimi mohlo uvažovat na jakékoliv náročné práce, kde se museli domluvit španělsky. Mým úkolem bylo i doporučovat další experty na různá místa v Havaně a v provinciích. Protože jsem kladl důraz na vysokou odbornost a morální kvality přijíždějících pracovníků, podařilo se mi postupně vybudovat spolehlivý a vysoce profesionální a akční pracovní kolektiv.

Ale samozřejmě byly i výjimky, kdy se to nepodařilo na sto procent. Jeden expert byl velmi svérázný a lišil se od druhých zvláštní zálibou v jízdě autem. Ne, že by nebyl odborník, to tedy byl. Jízdu svým vždy naleštěným trabantem však miloval nade vše. Kubánci to brzy pochopili, a protože měli problémy s autodopravou, tak je vozil jako řidič po celé Kubě. Z mého pohledu to byla velká škoda, neboť byl vynikajícím znalcem problematiky hutnění zemin a hornin při výstavbě zemních hrází, které právě probíhaly (přehrada Corojo a jiné), musel jsem ho nahradit jiným poradcem.

S Voloďou však nebylo k pořízení. Nikdo s ním nechtěl spolupracovat, protože se nebyli schopni s ním domluvit. Ukončit mu kontrakt, jak jsem již uvedl, bez souhlasu sovětské strany nebylo možné. Proto si vyžádali Kubánci dalšího sovětského experta. Domluvili jsme se ale, že Voloďu necháme žít. Byl to strašný dobrák. Takový neotesaný medvídek. Kam ho posadili, tam zůstal sedět a dělal si svoje podle příkazů z Moskvy. Měl velmi dobrou pracovní morálku. Nikdy nepřišel do práce pozdě, jako to běžně dělali Kubánci.

A tak záhy přiletěl Jurij se zkušenostmi z velkých přehradních staveb doma a v zahraničí. Pracoval dříve i jako expert i při stavbě Asuánské přehrady na Nilu v Egyptě. Odborník to opravdu byl. Líbil se mi a všichni jsme očekávali od něho vysoké pracovní a odborné nasazení. Naučil se velmi rychle španělsky a začal se prosazovat na všech úrovních. Ihned na první poradě prokázal, že mu to „zapaluje“. Ředitel geologického odboru Ministerstva stavebnictví rozváděl problémy, které mají na podnicích v různých provinciích. Tak například, v Santa Claře prý mají nadbytek geologů, ale málo středních kádrů. A v Havaně je tomu zase naopak. Jurij se přihlásil o slovo:

„To je přece jednoduché. Tak vezměte pár geologů ze Santa Clary a dejte je do Havany a z Havany vezměte pár nadbytečných středních kádrů a dejte je do Santa Clary. To přece vůbec není složité.“

Všichni ztuhli a zatajili dech. Ihned po skončení porady s kubánským ředitelem geologického odboru na MICONSU jsem Jurije upozornil, že nesmí Kubáncům radit. Pokud něco zajímavého vymyslí nebo navrhne, musí to nenápadně podsunout svému kubánskému šéfovi. Ten s tím potom vyrukuje na poradě a dostane pochvalu nebo řád. To jsem rychle pochopil a vystačil jsem s tím celé čtyři roky na pozici hlavního poradce. Díky tomu se ale udělalo mnoho prospěšné práce a podařilo se i prosadit novátorské postupy. Jak jsem již uvedl, podařilo se mi i prosazení nového oboru, na Kubě dosud nezavedeného, Inženýrské geologie, která, jak jsem již dříve uvedl, zahrnovala pod tímto názvem všechny související obory a disciplíny. Zodpovědný řešitel musel samozřejmě všechny tyto obory důkladně ovládat, smysluplně propojovat a aplikovat.

Ale Jurij si nedal říci a dále Kubáncům radil. Po půl roce se tak naštvali, že vedení ministerstva rozhodlo o ukončení jeho kontraktu i bez souhlasu sovětské strany pro porušování kázně. Plakal mi potom na rameni, že ho pošlou doma na Sibiř. Již jsem ho nikdy nespatřil. Možná dodnes „loví sibiřské medvědy“.

Během čtyřletého působení na Ministerstvu stavebnictví od roku 1978 do roku 1982 jsem vykonával poradenskou činnost na všech velkých stavbách té doby. Navštívil jsem všechny provincie, také ostrov „Isla de Pinos“, čili Borový ostrov, který záhy nato přejmenovali na „Isla de Juventud“, neboli Ostrov mládeže. Kdysi se jmenoval „Ostrov pokladů“ a jednou zase „Ostrov papoušků“.

Největší lásku jsem ovšem měl k provincii Holguin, která mi byla svěřena na zcela zvláštní dozor. Zajížděl jsem tam vždy na delší dobu, třebas i na tři týdny. Mým úkolem zde bylo dohlížet na probíhající průzkum a výstavbu několika velkých přehrad a dalších staveb a vychovávat odborně technický personál. Řada geologů za ty čtyři roky opravdu „vyrostla“ a byli již schopni samostatně provádět a řídit i velmi rozsáhlé a náročné průzkumné práce. Mojí nejlepší žačkou byla geoložka Victoria Reyes, zvaná Viky. Byla to mladá dívka robustní postavy a buldočího obličeje. Terénem se pohybovala jako jedoucí tank, řeky pro ni nebyly žádnou překážkou. Prolézala s oblibou jeskynní systémy plné hemžících se netopýrů, hadů a jiné havěti. Prostě správný geolog. Až na to, že by byla ráda, kdyby mohla mít se mnou i jiný vztah než pracovní. Vždy večer, když jsem s ní byl na nějaké služební cestě v terénu a byli jsme někde ubytováni, většinou v samostatném domě, který nám byl poskytnut pro tento státní úkol místními orgány moci, musel jsem si něco vymyslet, jako třeba že někam jdu, že tam mám známé. Stejně mě čekala a byla ještě vzhůru, i když byla velmi pokročilá hodina. Popřál jsem jí dobrou noc a odešel spát. Bylo mi jasné, že si to představovala jinak. Velmi jsem ji litoval. Byla hodná, chytrá, učenlivá a velmi pracovitá. Vyrůstala z ní a dnes již mohu i konstatovat, že vyrostla, opravdu dobrá geoložka. Ale „živoucí buldozer“ nebyl můj typ.

Kromě poradenské činnosti na celé Kubě mi byly svěřovány i některé nejnáročnější stavby přímo pod osobní vedení a zodpovědnost. Tam jsem vykonával nejen funkci poradce, ale sám koordinoval a řídil veškeré práce, dokumentoval, projektoval a vyhodnocoval. Stěžejní prací tohoto druhu byla výstavba tepelné elektrárny v Santa Cruz del Norte, asi šedesát kilometrů severně od Havany. Postavit tepelnou elektrárnu na pobřeží moře na starém fosilním sesuvu půdy z období třetihor, na němž spočívá deska mladých čtvrtohorních korálových vápenců, to opravdu nebyl snadný úkol. Nicméně, elektrárna stojí a chrlí nejen energii, ale i nežádoucí zplodiny.

Ale byly i další důležité stavby, kde jsem se podepsal svým vlastním řešením problematiky. Mohu jmenovat přehradu „El Corojo“ ve vápencovém krasu v provincii Holguin, sesuv půdy na přehradě v Guize v provincii Oriente, výstavbu papírenského kombinátu u Havany a celou řadu dalších staveb.

Ale to nebyla jediná moje činnost. Poslední dva roky působení na Ministerstvu stavebnictví jsem i školil odborný personál v Havaně a v různých provinciích. Za tím účelem jsem napsal ve španělštině celou řadu „skript“, která byla postupně ministerstvem v tisícových nákladech vydávána. Pro vedoucí odborníky a učitele jsem připravil postgraduální studium na universitě v Moa. Vyšlo několik mých publikací v kubánských odborných časopisech. Vypracoval jsem několik státních norem pro inženýrskogeologický průzkum. Jako hlavní poradce ministerstva jsem oponoval i práce jiných zahraničních odborníků. Nejhorší úroveň měly práce bulharských expertů pracujících v tomto oboru. Většině z nich byl kontrakt na moje doporučení ukončen. Nechali si pouze Emila Stojčeva z Bulharské akademie věd. To byla opravdová „jednička“ v hydrogeologii. Emil byl opravdu dobrý a velmi pohotový praktik. Bral jsem si ho proto častokrát s sebou na různé stavby jako poradce v případech, kdy se jednalo o složité hydrogeologické poměry. Po ukončení čtyřletého kontraktu ho požádali, aby napsal knihu „Praktická hydrogeologie“, která měla být na Kubě vydána. Pracoval na ní pátý rok navíc ve dne v noci, soboty a neděle po celý rok. Zvládl to, dílo dokončil, a se svojí opravdu krásnou ženou a čtrnáctiletým synem se vrátil do Bulharska. Za týden nato ve věku pouhých čtyřiceti let zemřel na srdeční selhání. Smutné na tom všem je, že jeho knihu někdo strčil do šuplíku a zmizela někde v propadlišti dějin. Námaha, která možná urychlila jeho konec života, byla tedy naprosto zbytečná.

Myslím, že přes všechny pozdější těžkosti jsem svoje „spasitelské poslání“ splnil a že celá řada kubánských geologů dnes pracuje podle mých metodik a získaných praktických zkušeností. Také se mi podařilo vyfouknout sovětům inženýrskogeologický průzkum pro metro v Havaně a zejména průzkum pro projekt největšího díla minulého století na Kubě – přečerpávací elektrárnu Centro Cuba v pohoří Escambray a později ještě i pro další stejnou stavbu v pohoří Sierra Maestra v Oriente. Uvedené projekty nakonec obhájilo Československo a já jsem se stal po dvouleté pauze strávené v Československu na vodním díle Dalešice (1982 – 1984) hlavním a zodpovědným řešitelem a koordinátorem projektu CHA Centro Cuba, který byl v letech 1984 – 1989 úspěšně realizován a je uveden v mém článku publikovaném v Mediu pod názvem „Akumulátor elektrické energie v džungli“. (2024-04-22).

Mám opravdu velkou radost, když dnes, po 35 letech od ukončení mé spolupráce s Kubou, se na mě dosud obracejí noví, mladí odborníci – inženýrští geologové se slovy: „Ani nevíte, pane inženýre, jak častokrát je stále zmiňováno vaše jméno a snažíme se dohledat všechny směrnice a návody k řešení problémů, které jste na MICONSU jako příručky či návody ve velkém nákladu vydal. Vaši knihu „The Application of Engineerig geology to Dam Construction“ ©2009 (Inženýrskogeologický průzkum pro přehrady) se nám podařilo stáhnout a je již rozeslána na všechny závody Ministerstva stavebnictví v Havaně a v provinciích pro praktické využití a na všechny vysoké školy technického zaměření a na univerzity k použití jako učební text a pro výuku inženýrské geologie. Co k tomu více dodat?

A nakonec ještě malý bonbónek: Ministr stavebnictví po dohodě s Fidelem Castrem mě jmenoval odborným poradcem Ramóna Castra Ruz, staršího bratra Fidela. Ale o tom již bude příště samostatný článek v Médiu.

Literatura:

Horský, O.(2007): Osm roků na Kubě. Vydavatel: Repronis Ostrava, 2007, ISBN 978-80-7329-166-2.

Horský,O.- Reyes,V.(1982): Informe sobre las condiciones ingeniero-geológicas para la fundamentación del Proyecto preliminar del cierre del Conjunto Hidráulico Corojo. MICONS, ENIA UA6, Holguin, Cuba.

Horský,O.: (2019): Přečerpávací vodní elektrárna Cuba Centro. Vydavatel: Otto Horský 2019, Brno. ISBN 978-80-88296-07-2.

Horsky,O.- Bláha, P.(2011): THE APLICATION OF ENGINEERING GELOGY TO DAM CONSTRUCTION.Publisher: Repronis Ostrava, 2011, ISBN 978-80-7329-278-2

Webové stránky: www.horsky.estranky.cz