Článek
Obě kampaně spojuje nenávistná a převážně lživá rétorika útočníků. Jak v roce 1938, tak v současnosti, je jejím leitmotivem výraz „zrádce národa“. U Čapka se jednalo o údajnou zradu českých národních zájmů ve prospěch idealistického humanismu, zatímco Pavel je obviňován z podřízenosti cizím mocnostem (EU, NATO, USA)
Po Mnichovu označovali čeští fašisté a nacionalisté Karla Čapka za „zrádce, který svou tvorbou vyprovokoval Hitlera“. Petr Pavel je podle jejich následovníků „válečný štváč, který chce zemi zatáhnout do války s Ruskem“.
Paralely štvanic na Karla Čapka a Petra Pavla.
Obě kampaně představují především útok na hodnotový systém, který dotyčný zosobňoval / zosobňuje.
Karel Čapek byl výrazným představitelem humanismu a masarykovské demokracie. Petr Pavel zosobňuje prozápadní směřování ČR, její ukotvení ve strukturách NATO a liberálně-demokratický proud v české politice. Čapkovi nadávali extremisté do „židobolševických zaprodanců“, na Petra Pavla útočí skrze jeho předlistopadovou minulost, přičemž vulgární urážky na sociálních sítích už dávno překročily společensky únosnou mez kritické debaty.
Narativ „válečného štváče“, který měl údajně vyhlásit ihned po svém zvolení mobilizaci (a mohl bych ji, prosím vidět?), je v současné geopolitické situaci v Evropě společensky nejnebezpečnější vlnou dezinformací šířených o současné hlavě našeho státu. Cynicky zneužívá prezidentovu karieru generála NATO, přičemž cílem je vyvolat v populaci paniku ze zatažení České republiky do války na Ukrajině.
Narativ o „cizí loutce“ a ztrátě suverenity se snaží vykreslit Petra Pavla jako nesuverénního politika, který pouze plní příkazy ze zahraničí jako „loutka Washingtonu a Bruselu“:Dezinformační weby ho také často označují za projekt západních tajných služeb nebo globálních elit (např. Aspen Institutu).
Po Novoročním projevu, kde zmínil potřebu zahájit debatu o přijetí eura, se v dezinformačních kruzích masivně rozšířil narativ, že prezident plánuje „zničit českou korunu a odevzdat poslední zbytek české suverenity Bruselu“.
Současná politická krize české společnosti jako deja vu.
Ve 30. letech vedla nenávistná kampaň extremistických skupin k fyzickému uštvání a smrti jednoho z nejvýznamnější českých spisovatelů a dramatiků, dnešní útoky na hlavu státu ukazují, že mechanismus strachu a agresivního nálepkování se v krizových momentech probouzí v české společnosti velmi podobně.
Oproti honu spodiny společnosti na Karla Čapka se při honu na současného českého prezidenta změnily pouze nástroje – od kamenů házených do oken na digitálním lynč na internetu.
