Článek
Když se tak vydáváme na cesty a nechceme si brát jídlo s sebou, musíme počítat s tím, že navštívíme nějakou restauraci. Rychlá občerstvení a bufety už dávno pradávno vymizely, a tak zbývá jen tato možnost. I když tím samozřejmě nechci tvrdit, že někde ještě nejsou.
Tak si takhle vyrazíte do hor a ocitnete se na turisticky exponovaném místě. Máte hlad, nebo jen chuť na cokoli a zříte něco jako restauraci. Může nést třeba název „koliba“, nebo „šenk“. Podle kraje a zvyklostí. Je to přece jen vznešenější nežli restaurace, kterých je všude plno a lidé se raději v práci pochlubí tím, že byli na oběd v kolibě nežli v něčem obyčejnějším. Ono to totiž zní tak drobátko vznešeně.
Nuže, člověk tak nějak povědomě zrychlí krok, neb vidí u zmíněné budovy houf lidí, a když se dostane blíže, ztuhne. Otvírá se až v jedenáct. Zajímavé. Lidí všude kolem plno, jistě by byla obrovská tržba. Všichni měli hlad a všichni by si rádi dali alespoň polévku, když už nic jiného. Nu, co se dá dělat. Dále je ještě jedna koliba.
Věřte, nevěřte, i ta se otevírá až tak pozdě a ta třetí, která sice není kolibou dokonce o hodinu později.
Jistě, nejsou to obyčejné hospody, jsou přece na onom exponovaném místě. Zde rozhodně není třeba mít strach o to, že by nepřišli zákazníci. Tak proč ráno vstávat a otevírat?
Jistě, takový vlekař si musí vydělat na léto. Tedy, nemusel by, kdyby si našel jinou činnost. Ale proč by to dělal. Naprosto stejné, nebo přibližné je to zde. Proč dělat něco navíc, když si za šest nebo sedm hodin vyděláme tolik, že můžeme mít otevřeno klidně jen pár hodin denně. Když na to přijde, nemusíme otevírat ani sedm dní v týdnu. Služba zákazníkům? Ale o tu přece vůbec nejde. Jde o to si rychle nahrabat.
Zde se to evidentně daří. Doba, kdy jsme jako kuchaři museli zařezávat v šest ráno, aby měl host v osm tři teplé polévky, je dávno pryč. Dělávaly se i míchaná vajíčka, hemenex nebo šunkové rolky či cokoli rychlého. Prostě něco, aby host, který polévky nemusí, měl něco na snídani. Inu, byla jiná doba.
Takže vážení čtenáři, berte si s sebou svačinky, nebo si dopředu zjistěte, jakou otevírací dobu mají restaurace a vaší trase. Nebo si tam sedněte někde na pařez, jste přece v přírodě a počkejte si až otevřou. Pokud vás ovšem neodradí cena. Na ceduli před kolibou se skví dostatečně velkým písmem, že dvě deci polévky z kysaného zelí vás přijde na celých šest euro. Nu, tady je třeba pochvala, protože ihned víte, proč je zde otevřeno pouze pár hodin. Tady se musí zaměstnanci mít opravdu velmi dobře.
