Článek
Zážitek s kraválem v autokempu
Zážitek z autokempu
Netuším, kolik kempů jsme navštívili. Možná snad stovku nebo více. Všechny jsou vesměs stejné a přece každý svým způsobem jiný. Nevím, jak u nás dopadl zákon o reprodukované hudbě v kempech u nás, ale jinde se to řeší jinak.
Letos jsme opět zajeli do kempu v Polsku, konkrétněji k Baltu. Je tu celkem příjemné prostředí, kde najdete pro stanaře a ubytované v malých chatkách každý kousek kuchyňku a všude kolem klid. Pokud se ovšem v kuchyňce neubytuje nějaká celá rodina a považuje ji za svou. Pak musíte do další. Ale tento článek tu není kvůli tomu. Stalo se, že zničehonic kus od nás jsme slyšeli kravál, který jistá skupina lidí nazývá hudbou. Jistě to znáte, takové to buch, buch, tuc, tuc. Nebude zde rozebírat, kde to má melodii, je to každého osobní věc, co poslouchá a tento nedostatek nevnímá. A tu jsme právě u toho. Je to jeho věc, a ne okolí. Já také nevnucuji někomu poslouchat skupinu ABBA nebo třeba Vivaldiho. Poslouchám si to jen pro sebe, a když už chci zvýšit hlasitost, jsou tu sluchátka. Já mám na okolí ohled. Tato skupina však nikoli.
Ten kravál trval necelou půlhodinu, pak přestal. Nevím proč. Večer se to opakovalo, ale zase jenom chvíli a to už mi nedalo a šel jsem na nenápadný výzkum. Byla tu skupina mladých a dost na sebe řvali. Pak někam odešli a já se dozvěděl, že poprvé jim přišel říci vedoucí nebo majitel kempu, že tohle tady dělat nemohou. Oni to tedy vypnuli a šli někam na pivo. Večer to zkusili znova, asi proto, že si mysleli, že nyní již tu vedoucí nebo majitel není. Přišel však prý zase nějaký pán a prý jim řekl, že pokud se to bude opakovat, ihned zavolá místní stráž a ta už je vyprovodí ven i s jejich věcmi.
Druhý den už tam bylo jen prázdné místo a já vedení kempu fandil. Ono se to totiž ozvalo zase, ovšem z jiné strany. Doba trvání, asi deset, možná patnáct minut a ticho. Jak se to řešilo tam, nevím. Třetí pokus tu byl už, když jsme byli na odjezdu a také tam chvátali dva pánové, kteří rozhodně nevypadali na to, že by se tam šli také bavit. Já bych si to s nimi rozhodně rozdat nechtěl.
Týden předtím jsme byli v českém kempu na Sázavě, kde z bufetu řvala hudba celý den, takže i při objednávce jste museli dost křičet. Na druhu stranu, kdy už mi ruply nervy a slušně jsem požádal toho klučinu, co to tam pouštěl, zeslabil to. Ne o moc, ale už na jakž takž přijatelnou míru.
Vím, že apelovat na skupinu lidí, kteří se bez kraválu, nebo hudby, která musí hlavně hodně řvát je naprosto zbytečné. Jim nedojde, že to ostatní ruší a irituje. Oni jsou ve svém světě a ostatní je nezajímá. Nezbývá než doufat, že i na ně si nějak došlápne zákon. Nechci, aby se to nějak zakázalo, to ne. Ale aby si tyto skupiny musely najít takové místo, kde to nikoho rušit nebude. Měly by se příště nějak izolovat a tam si mohou hulákat, jak chtějí. Ovšem minimálně v kempech se zákazem souhlasím. Tam patří tak nanejvýš kytary, nebo trampská kapela.
