Hlavní obsah
Názory a úvahy

Budoucnost kontroly zbraní v multipolárním světě

Foto: Petra Fejtová/Gemini

Soumrak dohod a iluze bezpečnosti - Echo teroru: 1944–2026

Jsme druh, který zaměnil technologický pokrok za návrat k barbarským metodám minulosti, když miliardy pálíme v high-tech pecích destrukce na úkor základní lidské důstojnosti a sociálního smíru?

Článek

Zatímco se v roce 2026 definitivně hroutí poslední pilíře jaderné architektury, svět se neocitá v budoucnosti, ale v nebezpečné časové smyčce. Geopolitický tlak mezi USA, Čínou a Ruskem, umocněný konfliktem na Ukrajině a napětím v Asii, nevyvolal jen nové závody ve zbrojení, ale faktickou klinickou smrt systému kontroly zbraní. Otázkou už není, zda dohody přežijí, ale zda se lidstvo dříve uzbrojí k smrti, nebo k totálnímu ekonomickému kolapsu.

Od diplomacie k diktátu síly

Desetiletí jsme žili v iluzi, že bezpečnost lze smluvně ošetřit. Dokumenty jako New START (vyprší právě nyní, v únoru 2026), INF nebo CFE fungovaly jako mantinely, které bránily nejhoršímu. Dnes jsou tyto mantinely v troskách. Rusko využívá jaderný arzenál jako nástroj vydírání, Čína masivně zbrojí bez jakéhokoli zájmu o limity a USA poprvé po generaci uvažují o navýšení počtu hlavic.

Tento rozpad není jen technický – je to konec důvěry. Pokud velmoci přestanou sdílet data o svých zbraních a přestanou si pouštět inspektory na základny, vracíme se do éry „dohadů a paranoie“. Bez dohod o kontrole zbraní se každá nejistota násobí. Výsledkem je zbrojení do nekonečna, protože nikdo neví, kolik zbraní má ten druhý, a tak jich pro jistotu chce mít víc.

Technologický paradox: Hitlerovo dědictví a drony z 3D tiskárny

Nejděsivějším rysem dnešní krize je návrat k barbarským metodám minulosti pod rouškou moderny. To, co dnes vidíme na bojištích, není sci-fi válka, ale recyklace nacistických konceptů ze 40. let. Masové odpalování raket na civilní města je přímým pokračováním Hitlerových „zbraní odplaty“ V-1 a V-2. To, co tehdy začal v Londýně, dnes mocnosti oprašují v konfliktu na Ukrajině.

Tento „pokrok“ je však absurdní i ekonomicky. Na jedné straně stojí zbrojařské firmy vykazující rekordní zisky za vývoj high-tech systémů v ceně milionů dolarů za kus. Na druhé straně stojí realita bojiště: tyto „milionové“ rakety a tanky jsou dnes likvidovány drony za pár tisíc dolarů, které si kdokoli postaví v garáži. Pálíme miliardy v high-tech peci, která nás nikam neposouvá, jen efektivněji spaluje peníze i životy.

Ekonomická gilotina: Bezpečnost za cenu nemocnic a sociálního systému

Zde se dostáváme k neúprosnému logickému vyústění. Každá koruna investovaná do zbrojení na obou stranách jakéhokoli konfliktu je korunou, která chybí v rozpočtu na důchody, dálnice nebo nemocnice. Je to neviditelná krádež na kvalitě života budoucích generací.

Politici argumentují „zaručením bezpečnosti“, ale tato efektivita je čistě pomyslná:

  1. Nulový součet: Pokud oba soupeři zbrojí stejně, výsledná úroveň jejich bezpečnosti zůstává stejná, ale oba jsou o miliardy chudší.
  2. Mrtvý kapitál: Zbraň je produkt, který nevytváří další hodnotu (na rozdíl od dálnice nebo vzdělání). Je to investice do „pojistky“, kterou doufáme, že nikdy nepoužijeme, ale která nás mezitím finančně vyčerpává.
  3. Sociální rozklad: Historie ukazuje, že státy častěji kolabují pod vahou vlastních vojenských výdajů (jako SSSR), než přímým útokem nepřítele.

Verdikt: Uzbrojíme se k bankrotu?

Stojíme na prahu éry, kde pravidla nahradil chaos. Pokud se nepodaří obnovit základy kontroly zbraní – ne z idealismu, ale z čisté ekonomické nutnosti – čeká nás globální bankrot. Nejen finanční, ale i morální.

Zbrojit do nekonečna nelze. Zdroje jsou konečné

Je to největší intelektuální podvod v dějinách: tvářit se, že jsme civilizovaní, zatímco investujeme biliony do toho, abychom se vrátili k metodám totální války. Žijeme v době, kdy se technologický vrchol lidstva setkává s jeho morálním dnem. V roce 2026 už nemůžeme mluvit o „pokroku“. To, co vidíme na obloze nad Ukrajinou nebo v plánech velmocí, není vizionářství, je to recyklace temnoty. Když Adolf Hitler v roce 1944 „odpaloval“ na Londýn své rakety V-1 asi nečekal, že bude mít zapálené následovníky ještě v roce 2026.

Anketa

Dohody o kontrole zbraní se hroutí a my se vracíme k masovému odpalování raket, které známe z roku 1944. Kam nás tato „moderní“ recyklace historie dovede? Vyberte si postoj, který odpovídá vašemu vidění světa:
V drsném světě bez pravidel je zbrojení jedinou zárukou přežití. Musíme mít víc raket než soused, abychom ho odstrašili, i kdyby nás to mělo finančně vyčerpat.
0 %
Kdo dnes zastaví vývoj zbraní, stává se kořistí. Rekordní zisky zbrojařů a nové technologie jsou jedinou cestou, jak si v budoucnu udržet dominanci.
0 %
Jedinou šancí je uznat, že rakety jsou spalovna peněz. Musíme ty miliardy okamžitě přesunout do mezinárodního práva a diplomacie, jinak se jako primitivní druh uzbrojíme k zániku.
33,3 %
Já vůbec nevím, ani nevím, že existují dohody o počtech zbraní.
66,7 %
Celkem hlasovali 3 čtenáři.

Zdroje:

https://www.youtube.com/watch?v=m1znc-m-eOk&t=6s

https://nuke.fas.org/control/inf/

https://en.wikipedia.org/wiki/Treaty_on_Conventional_Armed_Forces_in_Europe

https://www.reddit.com/r/europes/comments/1b9t61p/poland_votes_to_suspend_participation_in_treaty

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz