Článek
Současný vzdělávací systém v České republice se nachází v bodě zlomu, který je definován nejen proměnou pedagogických metod, ale především pragmatickým politicko-ekonomickým tlakem. Avizovaná redukce státní podpory pro neziskový sektor a s ním spojená centra ekologické výchovy vyvolává v mnoha školách obavy z vakua, které v environmentálním vzdělávání nastane.
Dosavadní model, kdy školy „nakupovaly“ environmentální vědomí formou exkurzí a lektorovaných programů od externích organizací, se zdá být u konce. Přestože tato situace může působit jako krize, při pohledu do vyspělých zemí západní Evropy se ukazuje, že nucený příklon k pedagogické autonomii a přímé odpovědnosti za přírodní vzdělávání může být pro kvalitu výuky tím nejlepším impulsem.
V zemích, jako je Velká Británie, Belgie nebo Nizozemsko, není přítomnost hospodářských zvířat, a zejména včel, v areálech škol vnímána jako exotický doplněk, ale jako naprostý standard. Například v anglickém školství se v posledním desetiletí prosadil koncept tzv. „celoškolního přístupu“. Školy jako londýnská Charlton Manor Primary School nečekají na granty pro neziskové organizace, aby jim někdo přijel ukázat včely v pozorovacím úlku. Namísto toho včelstva samy vlastní a starají se o ně spolu s dětmi. Tento model přenáší těžiště vzdělávání od pasivního pozorování k aktivnímu zapojení všech, dětí, rodičů i učitelů. Tento přístup není veden sentimentem, ale pragmatickým poznáním, že včela v areálu školy slouží jako multidisciplinární pedagogický nástroj, který dokáže propojit biologii, matematiku i etiku v jeden hmatatelný celek.
Tento model se pro české školství stává v těchto dnech aktuálnějším než kdy dříve, neboť hrozící redukce státní podpory pro neziskový sektor a environmentální centra staví školy před nutnost stát se v oblasti ekologické výchovy skutečně samostatnými.
Podobnou cestu zvolilo i Německo s propracovaným systémem „Schulimkereien“ (školních včelínů), kde je kladen důraz na psychologický rozměr interakce se zvířaty. Pedagogické metodiky, které se opírají o dlouholetý výzkum a jsou citovány v souladu s mezinárodními standardy jako ISO 690, potvrzují, že přímá zodpovědnost za živé bytosti kultivuje u dětí trpělivost a sebekázeň způsobem, který je v klasické třídě nedosažitelný. Tato německá a nizozemská zkušenost jasně demonstruje, že pokud je škola v environmentální výchově samostatná, dokáže tyto aktivity mnohem hlouběji integrovat do své vnitřní kultury. Učitelé se stávají odbornými garanty a žáci přebírají roli správců, což buduje pocit sounáležitosti s institucí i s krajinou, ve které žijí.
Pro české školství tedy současný odliv státní podpory pro externí environmentální programy nemusí znamenat úpadek, ale naopak dospění. Školy jsou postaveny před nutnost vybudovat si vlastní kapacity – vlastní včelíny, zookoutky, školní zahrady a pozorování biotopů. Tento krok k soběstačnosti s sebou nese potřebu odvahy a investici do vzdělávání samotných pedagogů, výsledkem je však osvobození od závislosti na krátkodobých dotačních titulech a neustále se měnících programech podpory.
Škola, která má vlastní včely, nemusí žádat o grant na to, aby dětem vysvětlila význam opylovačů; ona tu realitu žije každý den.
Integrace včelstev do školního prostředí není pouze estetickým prvkem školní zahrady, ale představuje komplexní vzdělávací platformu s prokazatelnými výsledky v kognitivní i afektivní oblasti vývoje žáka. Zahraniční zkušenosti, zejména z britských a německých škol, ukazují, že včely fungují jako katalyzátor tzv. STEM vzdělávání (Science, Technology, Engineering, Mathematics). V biologii žáci namísto statických nákresů v učebnicích sledují v reálném čase genetickou diverzitu (rozdílné barvy včel v jednom včelstvu) a reprodukční strategie, což vede k hlubšímu pochopení ekologie a významu hmyzu pro potravinovou bezpečnost. V chemii se žáci skrze analýzu složení medu a vosku učí o organických sloučeninách, tucích a cukrech, přičemž laboratorní testy na přítomnost pylu v medu propojují chemii s praktickou botanikou. V matematice se pak práce s úlem transformuje do pokročilého sběru dat – děti měří teplotu v chomáči, korelují ji s vnější teplotou, váží přírůstky na vahách a modelují růstové křivky populace, čímž si osvojují základy statistiky a analýzy dat na konkrétním živém systému.
Dopady včelaření však přesahují rámec přírodních věd a zasahují hluboko do oblasti občanské výchovy a sociální psychologie. Realita školního včelaření vytváří přirozený prostor pro trénink zodpovědnosti a etického rozhodování; žáci si uvědomují, že jejich nečinnost nebo špatný odhad (např. zanedbání zimního krmení) má fatální následky pro živý organismus. Tento aspekt vede k prokazatelnému snížení agrese a zlepšení klimatu ve třídě, zejména u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, pro které je včela „tichým terapeutem“ vyžadujícím klid a soustředění. V rovině ekonomické gramotnosti školy, které své produkty prodávají, vykazují u žáků vyšší schopnost strategického plánování a pochopení hodnoty práce. Žáci neprodávají jen med, ale příběh své školy, čímž si budují silnou vazbu k instituci a pocit komunitní sounáležitosti. Finálním dopadem je pak výchova environmentálně gramotného občana, který přírodu nevnímá jako vzdálený koncept k ochraně, ale jako funkční součást vlastního života a ekonomické prosperity.
Samostatnost škol v environmentální výchově není jen logistickým řešením rozpočtových škrtů, je to návrat k podstatě vzdělávání, kde škola není jen budovou s lavicemi, ale živým ekosystémem. Pokud tento přechod zvládneme, může se stát, že za pár let budeme na současné omezení podpory neziskovek vzpomínat jako na moment, kdy se české školy konečně rozhodly stát na vlastních nohou a začaly učit o životě skrze život samotný.
Právě proto vznikla iniciativa „Včelí úly dětem“, jejímž cílem je dát dětem šanci poznat život včel, jako nikdy předtím. Smyslem sbírky je odstranit finanční bariéry, které školám často brání v pořízení moderního vybavení, ochranných pomůcek či digitálních technologií pro přímé pozorování včelstev i pro děti, které např. trpí alergií, anebo se prostě jen bojí včel.
Sbírku můžete podpořit na portálu DONIO.
Děkuji Vám všem za podporu tohoto projektu. Nejen pro včelaře, ale i fanoušky environmentální výchovy jsme založili skupiny Včelí úly dětem na platformě Facebook, kde se budete průběžně dozvídat aktuality z tohto projektu.
V první etapě projektu se podařilo od dárců vybrat dostatek peněz na pořízení jednoho termosolárního úlu a digitální váhy pro ZŠ Střelice. Všem moc děkujeme.
MUDr. Ing. Petra Fejtová, MBA - autorka článku
ředitelka spolku Planet Witness z.s.
Anketa
Zdroje:
1. https://donio.cz/vceli-uly-detem-ii
2. https://www.facebook.com/groups/1698863280794019
3. https://www.charltonmanorprimary.co.uk/enrichment/bees-chickens
4. https://www.beesfordevelopment.org/
5. https://www.vlaanderen.be/week-van-de-bij/help-de-bij/help-de-bij-in-uw-school
6. https://medium.seznam.cz/clanek/p-e-t-r-a-postovni-holubi-ve-skolach-projekty-vyuka-fyzika-211918
7. https://medium.seznam.cz/clanek/p-e-t-r-a-povinna-skolni-vyuka-o-zviratech-ma-skoncovat-s-preplnenymi-utulky-244031
