Článek
Neobyčejná třída se stěnami z pletiva
Představte si školu, kde děti ráno nejdou jen do učebny, ale také do malého holubníku na školním dvoře. V něm na ně čeká svět zvířat, který je potřeba nakrmit, vyčistit, připravit na trénink nebo závody. V západní Evropě to pro mnoho žáků není nic neobvyklého. Tam totiž na několika školách vyrostly skutečné školní holubníky, které se staly nejen součástí školního prostředí, ale i zdrojem nového typu vzdělávání.
Jedním z prvních a nejznámějších projektů je holubník na Kingsmead Technology College v Anglii, kde začal celý nápad jako snaha nabídnout dětem alternativu k pasivnímu trávení času. Brzy se ale ukázalo, že holubi jsou víc než jen školní mazlíčci. Stali se výukovým nástrojem, zdrojem radosti, soutěží a dokonce i způsobem, jak do výuky přenést svět přírody a vědy úplně novým způsobem.
Jak si ze školy odnést do života co nejvíce
Když děti vstoupí do školního holubníku, čeká je svět, kde neexistují domácí úkoly bez následků. Zapomenuté krmení nebo špinavá napáječka mají dopad na skutečná zvířata, a tak se žáci přirozeně učí odpovědnosti a péči. Holubi jim ukazují, jak fungují živé organismy, jak probíhá chov, zdraví, výživa nebo trénink zvířete. Najednou je biologie hmatatelná a matematika už není jen soubor čísel, ale způsob, jak spočítat rychlost holuba po návratu ze závodu.
Učitelé z projektových škol tvrdí, že děti díky holubníku lépe spolupracují, učí se plánovat a starat se o něco, co se na ně spoléhá. Pro mnohé je to první skutečná zkušenost s tím, že jejich práce má skutečný dopad. A navíc je to učení, které baví — protože nejde o teoretický výklad, ale o živou realitu odehrávající se každý den přímo před nimi.
Závody jako školní sport i vědecká laboratoř
Západní Evropa má silnou tradici závodních holubů, a tak se k projektům přidává i sportovní rozměr. Děti se účastní lokálních závodů, zapisují výsledky a sledují, jak se jejich holubi vracejí domů rychlostí, která konkuruje malým automobilům. Závody dávají dětem motivaci, přinášejí adrenalin a učí je, že úspěch je výsledkem trpělivé péče a fungujícího týmu.
Holubi se přitom stávají i prostředkem pro vysvětlování fyzikálních jevů, jako je magnetická orientace, aerodynamika letu nebo navigace podle slunce. To, co by jinak zůstalo na stránkách učebnic, se díky nim stává fascinující skutečností.
Školní holubníky v Británii, Nizozemsku i Švýcarsku
Kingsmead Technology College není jedinou školou, která se rozhodla založit vlastní holubník. V Británii se přidalo několik dalších škol, například Mount Carmel High School v Accringtonu, kde je holubník součástí běžné školní aktivity a kde děti pravidelně připravují vlastní závodní týmy. V Longshaw Primary School se zase s pomocí místních chovatelů podařilo vytvořit projekt, který spojuje prvňáky se světem přírody a pravidelné péče.
Nizozemsko, země s dlouhou tradicí holubářství, jde ještě dál. V obci Reusel vznikl školní holubník, který sdílejí hned tři základní školy, a děti mohou sledovat holuby nejen naživo, ale také prostřednictvím kamer v holubníku. Nizozemská chovatelská federace navíc poskytuje malá „promo-hnízda“, tedy mini-holubníky určené přímo pro školy a dětská centra.
Ve Švýcarsku jsou školní projekty spojené spíše s environmentální výchovou. V Bielu stojí holubník přímo u základní školy Plänke, kde se děti učí o etickém přístupu k městským holubům, zatímco v Luzernu nabízejí městští odborníci vzdělávací exkurze do taubenschlagů, kde školní skupiny poznávají život ptáků v městském prostředí.
Proč to u nás (zatím) není?
Při pohledu na tato inspirativní místa se nabízí otázka, proč podobné projekty nevidíme i na českých školách. Máme tradici chovatelství, silné přírodovědné vzdělávání i mnoho škol, které hledají nové směry rozvoje. Přesto školní holubník nenajdeme asi nikde.
Možná u nás chybí podpora chovatelských organizací nebo programů, které by školám vysvětlily, že takový projekt může být nejen bezpečný, ale i velmi přínosný. Možná je to otázka byrokracie či obavy, zda by rodiče podobný projekt přijali. Anebo si prostě neumíme představit, že moderní výuka může mít podobu, která je velice alternativní vůči zažité zkostnatělé výuce s prokazatelnými výsledky známkováním.
Je to důvod k zamyšlení — a možná k výzvě.
Závěrečné zamyšlení
Když mohou mít školní holubníky děti v Británii, Nizozemsku nebo Švýcarsku, proč ne i u nás? Co brání tomu, aby se i české děti učily o živé přírodě způsobem, který je nejen vzdělává, ale zároveň sbližuje, baví a učí odpovědnosti? A není na čase položit si otázku:
Kdo by měl být tím, kdo to změní?
Anketa
Zdroje:
https://www.pipa.be/en/articles/pigeon-project-kingsmead-technology-college-hednesford-uk-23585
https://www.rpra.org/press-and-schools-info/
https://www.pipa.be/en/articles/end-year-report-kingsmead-school-pigeon-project-24277
https://www.gelderlander.nl/reusel-de-mierden
https://www.luzern.ch/umwelt
https://www.mirror.co.uk/news/uk-news/longshaw-primary-school-pigeon-project
