Článek
Současná snaha evropských ochránců přírody o udělení právní subjektivity jezerům, řekám a lesům představuje zásadní posun v paradigmatu environmentálního práva. Tato iniciativa, která se nyní snaží získat podporu na úrovni Evropské unie, vychází z myšlenky, že přírodní celky by neměly být chráněny pouze jako užitkové zdroje pro lidskou potřebu, ale měly by být uznány jako právní subjekty s právem na existenci a regeneraci. Pokud by byla taková legislativa přijata, umožnila by ekosystémům, zastupovaným skupinami „opatrovníků“, podávat žaloby na znečišťovatele, což by jim dalo zákonný hlas podobný tomu, jakým disponují velké korporace.
Tato evropská snaha ovšem nevzniká ve vakuu, ale navazuje na celosvětové hnutí, které se v posledních letech dynamicky rozvíjí. Průkopníkem v této oblasti se stal Ekvádor, který již v roce 2008 zakotvil práva přírody („Pachamama“) přímo do své ústavy, následován Bolívií. Tyto státy vytvořily právní rámec, v němž může kdokoli žalovat za poškození ekosystému. Podobným směrem se vydal také Nový Zéland, kde byla řeka Whanganui v roce 2017 uznána za právní osobu, čímž se stala prvním tokem na světě se statusem „živého předka“, kterého u soudů a v rozhodovacích procesech hájí určení opatrovníci.
V praxi již koncept práv přírody opustil rovinu teorie a stal se nástrojem reálných soudních sporů. Nejvýraznějším evropským příkladem je španělská laguna Mar Menor, které byl v roce 2022 přiznán status subjektu práv. Její opatrovníci, složení z vědců, politiků a občanů, v současnosti vedou soudní proces proti subjektům podezřelým z nelegálního znečišťování. Podobné iniciativy probíhají i v Kolumbii, kde ústavní soud přiznal práva řece Atrato, což vedlo k nařízení vládních opatření na její sanaci. V těchto případech žaloba neprobíhá tak, že by jezero či řeka vystupovaly jako fyzický žalobce, ale jejich „práva“ jsou uplatňována prostřednictvím jejich zákonných zástupců, podobně jako je tomu u právně nezpůsobilých osob.
Přestože hnutí za práva přírody získává na síle, čelí značné kritice i právním překážkám. Odpůrci a část akademické obce varují, že udělování právní subjektivity ekosystémům může vést k vágním a nesourodým právním interpretacím, a argumentují, že ochrana přírody by měla zůstat v rámci stávajících zákonných rámců. Navíc, jak ukazují případy z USA, kde byly žaloby podané jménem řeky Colorado zamítnuty, cesta k uznání přírody jako osoby není univerzálně průchodná. Pro evropské ochránce přírody tak představuje aktuální petice nejen výzvu k legislativní změně, ale především pokus o vytvoření hope-based strategie v době, kdy politické priority v Bruselu směřují spíše k deregulaci než k posilování environmentálních norem.
Práva přírody v českém kontextu
Zatímco ve světě (např. na Novém Zélandu či v Kolumbii) se prosazuje koncept přímé právní subjektivity ekosystémů, v českém právu je příroda stále chráněna primárně jako „objekt“ zájmu člověka. Ochrana přírody a krajiny v ČR je definována zákonem č. 114/1992 Sb., který sice nabízí sofistikované nástroje ochrany (od zvláště chráněných území až po registraci významných krajinných prvků), ale neumožňuje, aby řeka sama o sobě vystupovala jako právní subjekt u soudu.
Kauza Bečva z roku 2020 se stala českým symbolem selhání při vyvozování odpovědnosti za ekologickou katastrofu. Přestože soudy v roce 2025 vynesly rozsudek, kauza zanechala v české společnosti hlubokou pachuť kvůli průtahům, zmizení důkazů a zdlouhavému hledání viníka.
- Ekosystém jako žalobce (přímý nárok): V současném systému žalují buď rybáři za „své“ ryby (majetková škoda), nebo stát za „svůj“ veřejný zájem. Pokud by řeka byla právní osobou, opatrovníci by podávali žalobu jménem řeky za poškození jejích základních práv (právo na integritu, právo na čistý tok). To by zjednodušilo proces, protože by nebylo nutné složitě prokazovat majetkovou újmu konkrétních subjektů.
- Opatrovníci jako hlídací psi: Opatrovníci (např. komise složená z místních vědců a obyvatel) by měli ze zákona přístup ke všem datům o vypouštění odpadních vod v reálném čase. V kauze Bečva byla jedním z největších problémů nedostatečná součinnost úřadů při zajišťování vzorků. Jako právní subjekt by řeka mohla okamžitě (předběžným opatřením) vynutit zastavení provozu jakéhokoli subjektu, u kterého vznikne důvodné podezření na znečištění.
- Priorita sanace nad pokutou: Dnešní pokuty plynou do státního rozpočtu a jsou často vnímány jako „náklad na podnikání“. Pokud by řeka byla subjektem, veškeré vysouzené odškodné by muselo jít přímo do jejího fondu na obnovu. Prioritou by nebyl trest pro pachatele, ale maximálně rychlá revitalizace zasaženého toku.
- Konec „úniků do ztracena“: Právní subjektivita by nutila státní orgány (policii, ČIŽP) jednat jako v případě napadení fyzické osoby. Pokud by řeka byla právně uznaným „občanem“, policie by musela postupovat s jinou prioritou a závažností, než jakou věnovala v roce 2020 „pouhému“ úhynu ryb.
Anketa
1. https://www.turismoregiondemurcia.es/en/mar_menor/
2. https://www.politico.eu/article/pollute-us-we-will-sue-quest-give-europe-lakes-forests-legal-rights/
3. https://www.corteconstitucional.gov.co/relatoria/2016/t-622-16
4. https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/za-otraveni-becvy-musi-zaplatit-pet-milionu-korun-rozhodl-soud-spolecnost_2512151537_med
