Článek
Ležet na lehátku nad úly, poslouchat tlumený bzukot včel a po dlouhé době konečně usnout. Takové místo k zotavení chtějí ukrajinští veteráni nabídnout svým spolubojovníkům. Takzvané apidomky, malé stavby postavené přímo nad včelími úly, jsou ale jen jedním střípkem velké mozaiky. Ukrajina se učí, jak vrátit do běžného života statisíce lidí, kteří prošli frontou.
Pestrý obraz toho, co dnešní ukrajinští veteráni potřebují, nabízí srpnový monitoring Národní knihovny Ukrajiny V. I. Vernadského. Na necelých osmdesáti stranách shrnuje zprávy úřadů, médií i neziskových organizací z první poloviny srpna 2026. Z jeho stránek vyplývá, že nejde jen o dávky a úlevy. Veteráni hledají práci, klid a smysl, a často i obyčejné ticho, které jim válka vzala.
Dva miliony lidí, kteří se vracejí domů
Počet ukrajinských veteránů se podle polského sociologa Jakuba Wygnańského z nadace Stocznia odhaduje na dva miliony. Zhruba pět set tisíc z nich utrpělo těžká zranění. Každý z nich se dříve či později vrací do světa, který se mezitím změnil. Návrat do civilu přitom jen málokdy znamená návrat ke starému životu. Podle průzkumu organizace IREX se na původní místo a pozici vrátila jen třetina zaměstnaných veteránů. Téměř polovina už pracuje jinde, většinou v úplně jiném oboru.
Ani nový začátek nebývá snadný. Zhruba každý třetí veterán podle údajů, které cituje Ukrajinský veteránský fond, nemůže najít práci vůbec. Ze zbylých odchází 38 % z prvního civilního zaměstnání do tří měsíců. Za těmito čísly se skrývá to, co veteránka a podnikatelka Daryna Bilan popisuje jako skutečný boj po návratu. Patří k němu úzkost, zvýšená ostražitost, nespavost a vtíravé vzpomínky. Přidává se i pocit, že civilisté jejich zkušenost nikdy nepochopí. „Nejtěžší boje pro mnohé začínají až po návratu,“ píše.
Apiterapie jako cesta k normálnímu spánku
Právě spánek a vnitřní klid patří k tomu, co veteránům po návratu chybí nejvíc. A tady přicházejí na řadu včely. Včelaři z řad veteránů vědí z vlastní zkušenosti, že bzukot včelstva a vůně úlů pomáhají nejen k hlubokému spánku, ale i koncentraci a zklidnění. Proto chtějí pro své spolubojovníky stavět další apidomky. Člověk v nich leží nad úly a poslouchá život včelstva, aniž by s včelami přišel do přímého kontaktu. Nemusí nic dělat, nic hlídat, být neustále ve střehu, což je pro mnohé po měsících na frontě nečekaně vzácný zážitek.
Včelaření si mezi ukrajinskými veterány hledá cestu i jinými způsoby. V červenci 2026 se v obci Zarvanycja na Ternopilsku konal praktický kurz, kde se veteráni učili základy péče o včelstva a seznamovali se s apiterapií. V Chmelnyckém zase vzniká koncept centra „Usedlost veteránů“, které chce lidem po službě pomáhat prací na zahradě a terapeutickým farmařením. Obě iniciativy spojuje stejná myšlenka. Nabízejí pomalou a smysluplnou práci v přírodě, která tvoří protiklad k chaosu fronty.
Od zákopu k vlastní pekárně
Vedle klidu potřebují veteráni především práci, a pro mnohé se cestou zpět stává vlastní podnikání. Stát i soukromé fondy na to nabízejí granty. Třetí ročník programu „Trajektorie“ rozdělí deset milionů hřiven mezi deset firem, které založili veteráni nebo rodiny padlých, zajatých či nezvěstných vojáků. Kyjev od začátku roku poslal na veteránské mikrogranty téměř osm milionů hřiven. Peníze nejčastěji míří do malých provozoven, jako jsou kavárny, dílny, autoservisy nebo rehabilitační služby.
Z takových grantů vznikají podniky, které v sobě často nesou kus válečné zkušenosti. Ihor Borys odešel na frontu jako devatenáctiletý dobrovolník a po těžkém zranění si se svou partnerkou otevřel ve Stryji pekárnu „Síla a chuť“. Síla podle něj znamená to, čím prošli, a chuť to, co dnes vytvářejí. Ve Lvově zase Vasyl Kurylo, který na frontě přišel o nohu, provozuje bezbariérové holičství přímo v nemocnici a každé pondělí v něm zdarma stříhá spolubojovníky. Takové podniky přinášejí víc než výdělek. Zaměstnávají další veterány, nabízejí jim slevy a vytvářejí místa, kde se mohou cítit doma.
Tělo, sport a hory
Stejně důležité jako práce je pro veterány i vlastní tělo. Fyzická rehabilitace se proto čím dál víc přesouvá z nemocnic do tělocvičen, na kurty a do přírody. V Charkově si dvacet vojáků a veteránů poprvé vyzkoušelo adaptivní tenis, mnozí z nich s protézou. Veterán Maksym Šunkin musel kvůli zraněným šlachám přejít na levou ruku. Přesto popisuje pocit, že je „plnohodnotnou součástí společnosti, a ne jen člověkem s postižením“. Na Poltavsku se hraje volejbal vsedě a ve Vinnyci od léta 2024 využilo městský bazén zdarma přes šest set lidí s válečným postižením.
Mnoho veteránů hledá úlevu od tíživých vzpomínek v horách. Dvacet veteránů z Irpině nedávno vystoupalo na Hoverlu, nejvyšší horu Ukrajiny, a v Karpatech vznikají i programy adaptivní cyklistiky. Mezi trenéry jsou i sami veteráni. Účastníci těchto akcí shodně říkají, že stejně důležitý jako pohyb je pocit sounáležitosti s lidmi, kteří prošli tím samým peklem. Po soutěžích proto vznikají společné diskuzní skupiny, ve kterých si veteráni dál předávají podporu a pozvánky na další akce.
Součástí příběhu válečných veteránů můžete být i Vy
Aktuálně můžete podpořit český projekt Honey by Veterans, za kterým stojí spolek Planet Witness ve spolupráci s Team4Ukraine. Je určen veteránkám a veteránům se zdravotním postižením nebo posttraumatickou stresovou poruchou.
Visa zdvojnásobí váš příspěvek tomuto příběhu
Použijte kartu Visa a platbu Click to Pay a Visa zdvojnásobí váš dar až do výše 1000 Kč.
Veteráni nechtějí zůstat jen předmětem soucitu a péče. Chtějí znovu tvořit, být součástí společnosti. Včelí úl jim k tomu nabízí tichý, ale překvapivě silný začátek.
Děkujeme
MUDr. Ing. Petra Fejtová, MBA
Zdroje:
https://donio.cz/honey-by-veterans-druhy-zivot-pro-valecne-veterany
https://nbuviap.gov.ua/images/informaciyni_vidanya/pravoviy_monitoring_statusu/2026/2026_monitoring_potreb_veteraniv_14.pdf
