Česko má „na stole“ nové přečerpávací elektrárny. Najde nová vláda dostatek peněz?

Kruonis,

je přečerpávací vodní elektrárna na horním toku Němenu, severně od městečka Kruonis. Je to jediná elektrárna svého typu v celém Pobaltí a funguje jako velká „baterie“ pro Litvu. Instalovaný výkon je 900 MW ve čtyřech jednotkách po 225 MW a hlavní úlohou je vyrovnávat síť a stabilizovat frekvenci.

Elektrárna dokáže pokrýt přibližně 94 % potřebné okamžité rezervy Litvy při výpadku jiných zdrojů. Při plné horní nádrži může dodávat souvisle elektřinu pro celé území Litvy zhruba dvanáct hodin. Díky tomu je považována za klíčový bezpečnostní prvek energetické soustavy a jednu z nejvýznamnějších akumulačních elektráren v Evropě.

Do projektu investuje provozovatel Ignitis Gamyba zhruba 150 milionů eur a Evropská investiční banka poskytuje úvěr 105 milionů eur. Po dokončení okolo roku 2026 vzroste instalovaný výkon na 1 010 MW a Kruonis se zařadí mezi největší zařízení pro akumulaci energie v Evropě.

I přes relativně nízké převýšení ~100 metrů (horní nádrž je přibližně 100 m nad dolní hladinou dosahuje elektrárna výkonu 900 MW a dokáže se plně rozběhnout za méně než dvě minuty. Klíčovým technickým detailem jsou obří trubky o průměru 5,25 m pro nový agregát.

Zajímavostí je experimentální projekt plovoucí solární elektrárny přímo na horní nádrži Kruonis. Na vodní hladinu jsou instalovány fotovoltaické panely, které postupně vznikají v rámci pilotního projektu o výkonu 60 kW. Do budoucna se uvažuje o využití celé plochy horní nádrže o rozloze přes 300 hektarů, což by znamenalo solární výkon zhruba 200–250 MW a výrazné posílení podílu solární energie v Litvě. Projekt propojuje řízení výroby z vody, slunce i akumulace a má ambici vytvořit referenční kombinaci pro další evropské lokality.

S elektrárnou je úzce spjatý i průmyslový park v jejím areálu, který slouží jako zázemí pro datová centra a další energeticky náročné technologie. Kruonis Industrial Park je státem uznaný projekt národního hospodářského významu a je součástí Kaunaské svobodné ekonomické zóny. Díky přímému napojení na vysoce spolehlivou přenosovou soustavu, možnosti chlazení vodou z nádrže a daňovým úlevám může investorům nabídnout elektřinu až o desítky procent levněji než ve zbytku země.

Česká republika má „nástupce“ Dlouhých strání na papíře, ale zatím nic ve výstavbě. Existují poměrně konkrétní projekty a studie, hlavně pro dvě nové přečerpávací elektrárny, plus strategický seznam šesti lokalit.

Stát má od roku 2024 vytipovaných šest lokalit na existujících přehradách: Orlík, Slapy, Pastviny, Libochovany, Vinice a Slezská Harta. Podle ministerstva životního prostředí by jejich souhrnný instalovaný výkon kolem 1222 MW zhruba zdvojnásobil dnešní výkon českých PVE.

Nejblíž reálné přípravě je projekt PVE Vinice na Orlíku. Voda by se čerpala z Orlické nádrže na vrchol kopce Pteč, kde by vznikla horní nádrž o objemu asi 4,4 milionu m³, propojená zhruba tříkilometrovým podzemním tunelem. Ve strojovně se počítá se čtyřmi turbínami o výkonu 110 MW, celkem tedy 440 MW, s roční výrobou kolem 218 GWh. Odhadovaná doba výstavby je asi 14 let a náklady v cenové úrovni roku 2024 přibližně 28 miliard Kč. Investorem má být státní podnik Povodí Vltavy, probíhá zadávání klíčových studií a záměr je už oficiálně popsán v materiálech MŽP a MPO.

Druhým nejdál je PVE Libochovany na Labi. Horní nádrž má vzniknout u kamenolomu nad obcí Libochovany, dolní nádrží by byla vodní nádrž Střekov v Ústí nad Labem. Studie pro vládu uvádějí technický potenciál až 290 MW na turbínách. Stát k této lokalitě zadává zásadní podkladové a posuzovací studie, investorem má být Povodí Labe. Existuje i předběžný záměr „PVE Libochovany – možnosti“, zveřejněný v registru smluv.

Zbylé čtyři lokality – Slapy, Pastviny, Slezská Harta a další varianta na Orlíku – jsou zatím spíš strategická rezerva. Ministerstva je označují jako místa, kde by přečerpávací elektrárna šla postavit bez velkého střetu s ochranou přírody, a kde by typicky investorem byl ČEZ. Nad rámec vládních dokumentů existují i publicistické a odborné rozbory, které upozorňují třeba na omezenou kapacitu Pastvin nebo na potenciál Slezské Harty v kombinaci s větrnými a fotovoltaickými zdroji.

Kromě těchto „velkých“ projektů běží i menší nebo experimentální záměry. Příkladem je plánovaná menší obecní PVE u Malého Kosíře u Slatinic s investicí kolem 150 milionů korun, nebo technické studie využití zatopených lomů a dolů, například lomu ČSA či bývalého grafitového dolu. Na akademické půdě existuje řada diplomových prací a projektů proveditelnosti pro konkrétní lokality, které modelují výkon, hydrologii a ekonomiku.

Přečerpávací elektrárny jsou klíčová infrastruktura pro stabilní energetiku budoucnosti. S masivním růstem fotovoltaiky a větru v ČR narůstá potřeba akumulace. Velké PVE dokážou uskladnit přebytek výroby v hodinách, kdy fouká a svítí, a dodat ho v době špičky. To na rozdíl od baterií zvládnou ve velkém měřítku a po mnoho hodin v kuse.

Významně zvyšují energetickou bezpečnost. Česká přenosová soustava dnes stojí na jediném velkém přečerpávacím zdroji – Dlouhých stráních. To je z pohledu státní energetické bezpečnosti riziko. Nové PVE poskytují rezervu, okamžitý výkon i stabilizační služby, které jsou nezbytné při výpadcích velkých elektráren nebo při krizích v síti.

Pomáhají udržet konkurenceschopné ceny elektřiny. Zesílením akumulační kapacity se zlevňuje provoz obnovitelných zdrojů a snižuje potřeba drahých plynových špičkových elektráren. PVE tak omezují cenové výkyvy v síti a dlouhodobě přispívají k levnějšímu a předvídatelnějšímu trhu s elektřinou.

Podporují rozvoj průmyslu a investic. Například lokalita Libochovany je blízko průmyslovým oblastem severních Čech; Vinice zase stabilizuje největší vodní dílo v zemi. Přečerpávací zdroje zvyšují důvěryhodnost sítě pro investory v energeticky náročných odvětvích, datových centrech nebo dopravních systémech.

Minimalizují dopady na krajinu. Nové projekty jsou záměrně směřovány tam, kde existuje dolní nádrž už dnes a horní lze vybudovat bez rozsáhlých zásahů. To je zásadní rozdíl oproti budování nových velkých přehrad. Typicky jde jen o stavbu horní nádrže, podzemních tunelů a strojovny.

Připravují ČR na dekarbonizaci. Přečerpávací projekty jsou součástí evropské cesty k bezemisnímu energetickému mixu. Pokud ČR chce udržet domácí výrobu a zároveň odstavit uhlí, bez velké akumulace to nepůjde. PVE jsou největší a nejspolehlivější zásobárnou energie, kterou současná technologie nabízí.

Nové přečerpávací elektrárny jsou jedním z mála projektů, které současně posilují energetickou bezpečnost, stabilitu, konkurenceschopnost i ekologickou udržitelnost české energetiky. V praxi mohou Česku ušetřit miliardy na stabilizačních službách a zabránit v budoucnu výpadkům sítě.

Zdroje:

ČR