Ekologie běžeckého lyžování: škodí vosky přírodě?

Bedřichov — Na první pohled je to stejná věc jako vždy: zástupy lyžařů v barevných číslovaných dresích, vzduch naplněný praskáním skluznic a tichým šuměním lesa. Pod povrchem však jedno z nejstarších českých běžeckých utkání — Jizerská 50 — a řada dalších místních závodů řeší moderní problém, který nemá nijak nostalgické kouzlo: chemikálie, jež v přírodě prakticky „nezmizí“. Jde o PFAS — skupinu per- a polyfluorovaných látek, často obsažených v některých výkonných voscích pro skluznice.

Vědci, kteří zkoumali vliv vosků na okolní krajinu, zaznamenali signál, jenž nenechává na pochybách: fluorované vosky se při použití a údržbě uvolňují do sněhu a povrchové půdy a v rozpuštěné podobě se mohou dostat dál — do potoků, nádrží a za určitých okolností i do podzemních vod. Kontinuita problémů je zdůrazněna i dokumentem projektu „PFAS in WAX“, který monitoruje kontaminaci v chráněných horských oblastech a zkoumá riziko pronikání k přilehlým zdrojům pitné vody.

Dosavadní odborné přehledy ukazují, že PFAS působí na vodní organismy široké spektrum efektů: od narušení metabolismu a hormonálních procesů přes sníženou reprodukci až po změny v mikrobiomu či chování ryb a bezobratlých. Některé formy PFAS, zejména krátké řetězce, jsou v prostředí relativně mobilní — sníh, tání a splachy je mohou unášet dál, a tam kde geologické podmínky a povrchové odtoky napomáhají infiltraci, mohou teoreticky dosáhnout i zásob vody sloužících domácnostem.

To, že se jedná o reálné a místní riziko, potvrdily i měření provedená akademickými týmy v Jizerských horách a okolí tras: v roztátém sněhu a v blízkosti běžeckých tratí byly nalezeny směsi PFAS, jejichž přítomnost odpovídá používaným voskům. Detailní studie upozorňují na to, že i když jsou koncentrace lokálně proměnlivé, kumulativní dopad a interakce s dalšími znečišťujícími látkami (např. mikroplasty) může toxicitu ještě zvyšovat.

Reakce na tyto poznatky byla rychlá na úrovni regulací sportu: od sezóny 2023/24 platí přísné zákazové režimy FIS a české svazy zakázaly použít vosky s fluorovou složkou při závodech — porušení pravidel může znamenat i diskvalifikaci. V praxi to znamená posun: závodní vedení Jizerské 50 otevřeně komunikuje, že environmentální a zdravotní rizika berou vážně, a zavádí konkrétní opatření — od seznamů povolených bezfluorových vosků až po akce „vyměň si fluorový vosk za bezfluorový“ a slevy pro ty, kteří staré fluorované produkty odevzdají.

Na místě to vypadá pragmaticky: organizátoři nabízejí informační materiály o tom, co lze mazat, shromažďují odřezky a usilují o to, aby servisní zóny pracovaly s odpady odpovědně. Z praxe to ovšem znamená i edukaci — mnoho rekreačních lyžařů stále neví, že některé vosky nesou PFAS a že jejich běžné odhazování při mazání na trati přispívá k lokální kontaminaci. Jizerská 50 se tak stala jedním z pilotních míst, kde jsou environmentální pravidla testována v terénu.

Výhledy jsou dvojí. Na straně jedné je zřejmý technologický a politický tlak — regulátoři, sportovní federace a výrobci vosků nasměrovali trh k bezfluorovým alternativám a k lepším postupům likvidace odpadů. Na straně druhé je tu mezera: amatérské použití, dezinformace a setrvačnost v chování spotřebitelů způsobují, že staré zdroje PFAS v krajině zůstávají a nové se mohou dál doplňovat. Proto odborníci projektu „PFAS in WAX“ apelují na kombinaci monitorování, pravidel a osvětových kampaní.

Nejefektivnějším krokem je prostý: přestat používat fluorované vosky a podporovat servisy, které přijmou bezfluorové technologie. Voskovat doma nebo v servisu, sbírat odřezky, zodpovědně je likvidovat — může výrazně snížit lokální uvolňování. Organizace závodů jako Jizerská 50 se stávají katalyzátory změny, nejen zákazem, ale i praktickými výměnnými akcemi a partnerstvími s vědci, kteří data sbírají.

Příběh „věčné fluorové stopy“ ukazuje, že i malé každodenní praktiky — způsob, jakým si namažeme běžecké lyže — mají potenciál měnit kvalitu vody a života v horách na desetiletí. Pro Jizerskou 50 a podobné akce to není jen otázka sportovní etiky, ale i odpovědnosti k místní krajině.

Zdroje: