Článek
Jemný písek, šumění vln – symbol léta i svobody. Jenže zatímco si na dovolené stavíme z písku hrady, v mnoha částech světa se pláže doslova ztrácejí před očima.
Písek je tichý základ moderní civilizace. V betonu, který nás obklopuje, tvoří až 80 % hmoty. Z písku je sklo, asfalt, dokonce i čipy. Nikdy v dějinách lidstvo nespotřebovalo tolik písku jako dnes. Jen těžko uvěřit, že něco tak obyčejného se stává vzácným – přesně jak varuje Program OSN pro životní prostředí.
Když pláže mizí před očima
Většina z nás si těžbu představí jako lom vysoko v horách. Jenže stavebnictví chce jiný písek – z pláží, řek a mělkých moří. Pouštní se do betonu nehodí. Proto se na mnoha místech světa děje něco, co bychom si ještě před pár lety neuměli představit: nákladní auta a sací bagry odvážejí písek přímo z pobřeží.
Po vodě je písek druhým nejvíce spotřebovávaným přírodním zdrojem na planetě. Situace dospěla tak daleko, že se mu začalo říkat „nové zlato“. A jeho bezohledná těžba ničí fyzické i biologické prostředí po celém světě.
Kapverdy: země, kde písek hlídají jako poklad
Na kapverdském ostrově Santiago, v rybářské vesnici Ribeira da Barca, se z pláže Charco ztratil písek. Ještě před několika lety tu bývalo jemné pobřeží, kam přicházeli místní rybáři po práci a děti si hrály v písku. Dnes zůstaly jen kameny a vyhloubené jámy – svědectví o tom, jak písek, kdysi považovaný za bezcenný, zmizel v pytlích a na korbách náklaďáků.
Ztratil se rukama samotných obyvatel. Ženy s kbelíky na hlavách den co den nosily těžký, mokrý písek do kopce, muži se potápěli do mělčin a lopatami ho nabírali z mořského dna. Každý den prodali pár desítek kilogramů překupníkům, kteří ho dál posílali na stavby domů, silnic a hotelů. Za tuto dřinu dostávali jen dvě až čtyři eura denně – sotva na základní jídlo.
Když se z moře stal zdroj obživy jen pro hrstku rybářů a z pláže zdroj příjmu pro celý ostrov, vesnice se pomalu začala měnit. Krajina, která dříve chránila pobřeží před vlnami, se rozpadla. S písečnými dunami zmizel i přirozený štít proti erozi – a s ním kus rovnováhy.
Zákaz, který nestačil
Kapverdy patří k prvním zemím, které si problém uvědomily. Už v 90. letech zakázaly těžbu písku z pláží a dun. Stavební boom tehdy doslova ukusoval pobřeží – turistický ráj se měnil v měsíční krajinu.
Zákon ale nestačil. Tam, kde se potkává chudoba a poptávka, vzniká černý trh. Kapverdy ukazují, jak složité je ochránit veřejný statek, který lze naložit na korbu a prodat. A také jak důležité je nabídnout lidem alternativu – práci, ne jen pokuty.
Když želvy nemají kam vracet život
Ztráta písku není jen problém turistů a hotelů. Mořské želvy se vracejí na stejné pláže desítky let, aby tam nakladly vejce. Potřebují určitou teplotu a zrnitost písku, klid a tmavé noci. Když pláž odplaví eroze nebo ji odtěží člověk, želvy nemají kde založit další generaci.
V Surinamu, na pobřeží Guyanského štítu, patří místní pláže k nejdůležitějším hnízdištím kožatek a karet v celé Guianě. Zpráva WWF-Guianas pro vládu Surinamu ukazuje, že odběr písku z pláží a příbřežních zón oslabuje přirozenou ochranu břehu, snižuje plážový profil a fragmentuje hnízdní úseky. V praxi to znamená menší šířku a vyšší sklon pláže, horší přístup samic při kladení vajec a větší ohrožení hnízd bouřemi a zaplavením.
Nové zlato s tvrdou daní
Poptávka po stavebním písku roste obrovským tempem – svět každoročně spotřebuje více než 50 miliard tun této suroviny. Očekává se, že do roku 2050 budou zásoby kvalitního písku ve většině regionů vyčerpané.
I za kontrolovaných podmínek má těžba písku z říčních koryt a břehů závažné dopady: úbytek biodiverzity, zhoršení kvality vody, vzduchu i půdy. A mnoho zemí stále nemá jasná pravidla, jak těžbu řídit.
Zemi přitom trvá tisíce let, než doplní zásoby sedimentů, které dnes spotřebováváme během několika desetiletí.
Tam, kde si pobřeží váží
Zatímco na Kapverdách se písek stal prostředkem obživy i symbolem zoufalství, jiná místa světa ukazují, že pláže mohou být chráněny – pokud se pro to společnost rozhodne.
Na Sardinii platí přísný zákaz odnášení písku, mušlí či kamínků z pláží. A to nejen pro komerční těžbu, ale i pro turisty. Za jedinou láhev naplněnou pískem hrozí pokuta až 3 000 eur. Místní úřady tím dávají jasně najevo, že pobřeží není suvenýr, ale živý ekosystém, který má hodnotu sám o sobě.
Křehká rovnováha
Taková rozhodnutí připomínají, že písek není neomezený zdroj, ale součást křehké rovnováhy mezi přírodou a člověkem.
Kapverdské ostrovy dnes platí cenu za to, že tuto rovnováhu dlouho přehlížely. Ale i jejich příběh ukazuje, že změna je možná – když se společnost rozhodne chránit to, co se zdá být samozřejmé.
Až se příště projdeme po pláži, možná si uvědomíme, že každé zrnko písku má nejen svou cenu, ale i místo kam patří.
Co pro vás symbolizuje pláž? Dovolenou, svobodu, nebo přírodu, kterou musíme chránit?
Anketa
Zdroje:
České stránky, které se věnují nejen ochraně želv, ale i jejich přirozeného prostředí:
1. https://www.morskezelvy.cz/o-projektu.htm
Zahraničí:
1. Surinam: https://d2ouvy59p0dg6k.cloudfront.net/downloads/impacts_of_sand_mining_on_beaches_in_suriname.pdf
2. https://erdc-library.erdc.dren.mil/server/api/core/bitstreams/7f55a120-af8b-4bb9-bd92-6b553f40bb43/content
3. https://esajournals.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/ecs2.4529
Kapverdy
4. https://www.lemonde.fr/en/environment/article/2022/09/16/cape-verde-s-illicit-sand-looters_5997173_114.html
5. https://www.arte.tv/en/videos/087316-000-A/arte-reportage/
