Článek
Leden a únor roku 2026 se do historie evropské energetiky zapíší jako okamžik pravdy. Zatímco politické proklamace slibovaly bezemisní stabilitu, příroda odpověděla mrazem, který zastavil rotory a odhalil křehkost systému, v němž se z výrobců energie stali její čistí spotřebitelé.
Zvýšená vlhkost a mráz je noční můrou větrníků.
Když se na listech vytvoří námraza, změní se jejich aerodynamický profil, ztěžknou a přestanou se efektivně točit. V tu chvíli nastávají dva hlavní problémy:
- Spotřeba energie: Moderní turbíny v severských zemích jsou vybaveny systémy pro odmrazování (vyhřívané listy nebo cirkulace teplého vzduchu). Tyto systémy skutečně odebírají elektřinu ze sítě, místo aby ji dodávaly.
- Mechanické riziko: Pokud by se namrzlá vrtule točila, hrozí její poškození vibracemi nebo odletujícími kusy ledu, což by mohlo zranit lidi v okolí. Proto se při velké námraze preventivně zastavují.
Pohled na data z finské přenosové soustavy Fingrid v uplynulých týdnech připomínal kardiogram pacienta v klinické smrti. Instalovaný výkon větrných elektráren přesahující 9 000 MW se v nejkritičtějších dnech smrskl na pouhých 400 MW. Což je přibližně 5 % a nadto s výpadkem nikdo nepočítal, což je pro stabilitu sítě ten nejhorší možný scénář. Fenomén „mínusové produkce“, kdy turbíny kvůli ohřevu vlastních systémů a odmrazování listů odebíraly elektřinu ze sítě, se stal hmatatelným symbolem technologických limitů.
Dopady na trh a ceny
- Ceny elektřiny: Nedostatek větru v kombinaci s vysokou poptávkou po vytápění vystřelil spotové ceny elektřiny ve Finsku na extrémní hodnoty (v některých špičkách přes 350–600 EUR/MWh).
- Závislost na importu: Finsko muselo v těchto dnech masivně dovážet elektřinu ze Švédska a Norska „co dráty dovolily“, aby udrželo síť stabilní.
- Selhání technologií: Ukázalo se, že velká část finské větrné flotily stále postrádá pokročilé systémy aktivního odmrazování listů (blade-heating systems), které jsou pro tyto extrémní podmínky nezbytné.
Tato situace není jen lokálním problémem Skandinávie. Je to zrcadlo nastavené celému evropskému úsilí o dekarbonizaci. Únorové mrazy roku 2026 definitivně ukončily éru naivního optimismu, že obnovitelné zdroje jsou samospásné bez ohledu na zeměpisnou šířku a rozmary počasí. Popsané selhání ve Finsku je spíše selháním podceněné investice (chybějící anebo nedostatečné vyhřívání listů) než selháním technologie jako takové. Tím vyvstává ona důležitá otázka, kolik by stálo, aby byl systém perfektní?
Energetika mezi ideologií a fyzikou
Rozpor mezi ambiciózními plány a fyzikální realitou vytváří ve společnosti hluboký příkop. Na jedné straně stojí racionální potřeba snižovat emise a hledat cesty k udržitelnosti. Na straně druhé však narážíme na limity materiálů a technologií v extrémních podmínkách. Pokud větrná turbína v mrazu -35 °C zamrzne a vyžaduje masivní dotaci energie ze sítě, aby se její listy nepoškodily a nebo vůbec udržely v provozuschopném stavu, přestává být zdrojem a stává se v tento okamžik břemenem.
Tento fenomén zasahuje naši společnost na nejcitlivějším místě: v pocitu bezpečí. Energetická bezpečnost byla dlouho vnímána jako samozřejmost, jako komodita, která prostě „teče ze zásuvky“. Události letošní zimy však ukazují, že stabilita sítě je v éře přechodu na OZE vykoupena extrémní volatilitou cen a nutností udržovat v pohotovosti drahé záložní zdroje, které většinu roku zahálí.
Paradoxní bitva o český horizont
Právě na poli lokálních referend se v posledních měsících odehrává fascinující společenský paradox, který s odbornými tabulkami a energetickou koncepcí státu nemá společného téměř nic. Zatímco jedna obec větrníky rezolutně odmítá jako „monstra hyzdící krajinu“, o deset kilometrů dál je jiné zastupitelstvo vítá s otevřenou náručí. Tento rozpor neodráží rozdílnou větrnost kopců, ale ryzí pragmatismus a hloubku emocí. Celá diskuse se totiž smrskla na prostou rovnici: kolik je investor ochoten zaplatit za to, že se lidé budou příštích pětadvacet let dívat na rotující lopatky?
V místech, kde projekty procházejí, často vítězí vidina přímých finančních injekcí do obecních rozpočtů – nové chodníky, opravené školky nebo příspěvky na energie pro každého obyvatele dokáží zázračně otupit estetické cítění. Naopak tam, kde převládají emoce a strach z neznáma, nepomáhají ani ty nejštědřejší nabídky. Odpůrci vnímají větrníky jako symbol arogance moci a narušení integrity svého domova, což je hodnota, kterou v jejich očích žádný roční příspěvek nevyváží. Tento „trh s krajinou“ tak odhaluje syrovou realitu české energetické transformace: není to souboj o ekologii, ale psychologická hra.
Hledání cesty z mrazivé slepé uličky
Jak tedy z této situace vyjít konstruktivně? Cesta vpřed nevede přes popírání problémů, ani přes paušální odmítání moderních technologií. Klíčem je technologický realismus.
V nejbližší budoucnosti nás čeká bolestivé hledání energetického mixu, který nebude stát na jedné kartě. Severní lekce jasně ukázala, že větrná energetika v kontinentálních a severských mrazech vyžaduje robustní systém – tedy zdroje, které běží nezávisle na počasí. Pro Česko to znamená jediné: urychlenou dostavbu jaderných bloků a rozvoj technologií pro akumulaci energie pro výkyvy v přenosové soustavě.
Co můžeme udělat jako společnost právě teď? Přestat vnímat energetiku jako ideologické bojiště. Musíme vyžadovat projekty, které počítají s nejhoršími scénáři, nikoliv jen s průměrnými tabulkovými hodnotami. Jako jednotlivci bychom měli opustit představu o nekonečné a levné energii. Skutečná odolnost začíná u úspor a decentralizace, ale končí u silného a stabilního státního systému.
Leden 2026 nám připomněl, že příroda má vždy poslední slovo. Pokud chceme budovat zelenou budoucnost, musíme ji postavit na pevných základech fyziky, reálných číslech našich odborníků a precizním inženýrství. Ne na ideologickém přístupu k energetice.
Zatímco se však starý kontinent potýká s námrazou na listech turbín i v politických diskusích o green dealu, na druhém konci světa nabírá dekarbonizace tempo, kterému Evropa přestává stačit. Ukazuje se totiž, že ten, kdo nakonec dosáhne té vysněné uhlíkové neutrality, možná nebude Evropa, ale Čína.
Česká republika má na stole i jiné projekty, jen se o nich málo mluví.
Autorka článku: Petra Fejtová
Anketa
1. https://energynewsbeat.co/finland-wind-turbine-blades-freeze-curbing-green-power-output-yet-another-lesson-on-grid-resilience/
https://www.ise.fraunhofer.de/en/publications/studies/what-will-the-energy-transformation-cost.html
