Mrtvá vydra dobrá vydra

Vydra říční má v českých zemích za sebou docela drsný příběh: od nenáviděné „škodné“ a lovné zvěře, po existencionální ohrožení až po dnešní roli chráněného druhu a doslova chodícího (resp. plovoucího) vzorku kvality našich vod.

Vydrař byl váženým občanem

Lov vyder býval nejčastěji individuální záležitostí, specializovaná disciplína pro velmi zkušené lovce. Prameny uvádějí konkrétní „vydraře“ (např. Jana Kodeta z Tejřovic), kteří měli své úseky řek a trávili u vody spoustu času sledováním stop a návyků vyder. Odměnou byla vysoce ceněná kožešina.

Jedna z metod lovu dnes už těžko představitelná byl lov „vydří vidlicí“ – dlouhým trojzubcem, kterým se vydra ubodala v noře.

Oproti tomu železa (čelisťové pasti) se dochovala do dnešních dnů byť se jedná o nelegální lov – železa se kladla se pod vodní hladinu, spoušť byl drát nebo struna na hladině; pasti se musely zbavit lidského pachu, lovci je proto vyvářeli ve vodě, aby vydru neodradili jejím citlivým čichem.

Vydří kožich je velmi hustý a dobře izoluje – právě proto po něm lidé tak toužili. Vydra říční nemá skoro žádný podkožní tuk, teplo jí drží právě srst, která vodu skoro nepropouští. To je ideální materiál pro velmi odolné a teplé kožešinové výrobky.

V pramenech z českého prostředí se uvádí, že za první republiky („v dobách 1. ČSR“) se za vydří kožešinu platila nemalá suma – a to vedlo k významnému úbytku vyder v naší přírodě.

Konkrétní využití kožešin (z dobových katalogů kožešníků a dobových popisů z Evropy, ne jen z ČSR) zahrnovalo hlavně luxusní dámské a pánské kabáty a pláště, kožešinové límce, lemy rukávů a lemy kabátů – vydra byla oblíbená jako odolná „pracovní“ luxusní kožešina často pro movitější vrstvy, lovce a důstojníky.

Ke konci 19. století začalo sílit napětí mezi rybáři a vydrami. Vydra byla vnímána jako „největší škodná rybničního hospodářství“ a v odborných i poloodborných textech se objevovaly výkřiky typu „Smrt vydrám“.

Sběr uhynulých vyder

Od 90. let se v celé ČR systematicky sbírají nálezy uhynulých vyder – ať už jde o srážky autem, otravy, zastřelené kusy nebo přirozený úhyn. Nejdřív sběr koordinovala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a nadační fond pro vydru, od roku 2008 ho koordinuje organizace ALKA Wildlife.

Dnes se každý rok podaří do centrální databáze doplnit přes 70 jedinců ročně, a to hlavně díky hlášení od veřejnosti.

S každou nalezenou vydrou se dnes pracuje jako s cenným vědeckým materiálem. Nejprve se provede pitva, která odhalí příčinu úhynu, stav orgánů i celkovou kondici zvířete. Následuje rozbor žaludku a reprodukčních orgánů, změření těla, určení věku a vyhodnocení zdravotního stavu. Část odebraných vzorků putuje do genetické databanky a další tkáně se odesílají na specializované analýzy – například do laboratoří, kde se zjišťuje obsah těžkých kovů či takzvaných „věčných chemikálií“ PFAS. Z jednoho jediného zvířete tak získají vědci překvapivě rozsáhlý soubor informací: kde a proč zahynulo, zda bylo v reprodukčním věku, jaké mělo parazity, jaké nese genetické znaky a hlavně jaké škodliviny se mu ukládaly v těle.

Tento přístup stojí i v jádru tříletého výzkumného projektu ApexPol, který je na webu Vydryonline popsán jako rozsáhlá analýza kadáverů vyder v letech 2025–2027. Projekt, financovaný v programu Prostředí pro život 2 Ministerstva životního prostředí, vede Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci s ALKA Wildlife a Univerzitou Pardubice.

Jeho cíl je jednoduchý a zároveň mimořádně chytrý: využít těla uhynulých vyder jako „chemickou kroniku“ našich řek. Protože je vydra vrcholový rybožravý predátor, hromadí se v jejím těle toxické látky z celého potravního řetězce. Analýzy jater, tuku či svaloviny mohou odhalit přítomnost rtuti, kadmia, olova, PFAS i dalších perzistentních polutantů a ukázat tak, jak moc je konkrétní povodí znečištěné. Projekt se snaží vytvořit standardizovanou metodiku, která z pitvaných vyder dokáže dlouhodobě vyčítat stav našich vod, zmapovat regionální rozdíly a odhalit potenciální zdroje znečištění.

V širším kontextu se tak vydra, kdysi považovaná za škodnou a bez milosti lovená, mění v citlivý bioindikátor. Zvíře, které dřív bylo pronásledováno a jehož kožešina se stávala znakem luxusu, je dnes tím, kdo nám může říct pravdu o stavu našich řek. V minulosti ji na našich vodách stíhaly sítě, vidlice, železa i psi, ale také přetrvávající klišé o škodách na rybách, shrnuté do dobového výkřiku „Smrt vydrám“. Ve 20. století jsme ji téměř vyhubili. Dnes je sice zvláště chráněným druhem a její populace se pozvolna obnovují, stále však umírá na silnicích, v pastích pytláků nebo v důsledku kontaminace prostředí. A přesto – nebo právě proto – má každý nalezený jedinec hodnotu, kterou by si lovci před sto lety nedokázali představit.

Každý člověk může pomoci: na webu Vydryonline.cz je popsán jednoduchý postup, co dělat při nálezu uhynulé vydry. Není třeba se zvířete dotýkat ani ho přesouvat, stačí místo zdokumentovat a kontaktovat odborníky. Tělo se pak dostane do rukou specialistů, kteří z něj získají informace pro analýzy a zařadí ho do databáze. Každý takový nález pomáhá mapovat chemické znečištění našich vod a přispívá k ochraně nejen vyder, ale i celých vodních ekosystémů.

Je to pozoruhodný posun ve využití vyder k pomoci zachránit nejen řeky, ale i ryby v nich a nás jako konzumenty našich sladkovodních ryb také.

Zdroje: