Článek
Když se v 60. letech 20. století biologové rozhodli zmapovat stav želv na galapážském ostrově Española, výsledek byl pro mnohé signálem k definitivnímu odepsání tamního ekosystému. Na celém ostrově bylo nalezeno pouze 12 samic a 2 samci druhu Chelonoidis hoodensis. Vzhledem k rozloze ostrova a nízké hustotě populace byla šance na přirozené setkání a páření prakticky nulová.
To, co následovalo, nebyl zázrak, ale padesát let cíleného managementu, invazivní biologie a logistiky, která vyústila v návrat více než 1 500 odchovaných jedinců a stabilizaci populace, která dnes čítá přes 3 000 kusů.
Historický kontext a příčiny kolapsu
Kolaps populace na Españole nebyl náhlý. Začal už v 18. století s příchodem velrybářů. Pro námořníky představovaly želvy ideální zásobárnu čerstvého masa, protože vydržely měsíce bez potravy. Española, jako jeden z nejjižnějších ostrovů, byla první na ráně.
Druhým, méně viditelným, ale ničivějším faktorem byly kozy. Lidé je na ostrov vysadili jako záložní zdroj potravy. Kozy během několika desetiletí zlikvidovaly nízkou vegetaci a kaktusy, které jsou pro želvy hlavním zdrojem vody i stravy. Bez potravy a v přímé konkurenci s agresivními savci neměla mláďata želv šanci na přežití.
Želvy v jezirku
Metodika záchrany: Chov v zajetí a eliminace koz
Záchranný projekt stál na dvou pilířích. Prvním bylo stažení všech přeživších jedinců z ostrova a jejich převoz do výzkumné stanice Charlese Darwina na ostrově Santa Cruz. K původní čtrnáctce se v roce 1976 přidal patnáctý člen – samec ze zoo v San Diegu, který se později ukázal jako klíčový pro genetickou diverzitu programu.
Druhým pilířem byla radikální ozdravná kúra samotného ostrova Española. Bylo jasné, že vypouštět želvy do prostředí ovládaného tisíci kozami nemá smysl. V rámci rozsáhlé kampaně byly kozy z ostrova kompletně odstraněny, což umožnilo vegetaci regenerovat do stavu, který odpovídá přirozenému prostředí Galapág.
Želva jako ekosystémový inženýr
Důvodem pro tak masivní investici do jednoho druhu nebyla jen snaha o zachování kuriozity. Želva sloní plní na Galapágách roli tzv. ekosystémového inženýra.
- Šíření semen: Želvy konzumují plody opuncií a jejich trávicí trakt pomáhá semenům kaktusů lépe klíčit. Bez želv se kaktusový les na Españole přestal obnovovat.
- Údržba prostoru: Svou vahou a pohybem želvy udržují otevřené plochy, které brání zarůstání ostrova neprostupným křovím, což vyhovuje i dalším druhům, například albatrosům galapážským, kteří potřebují volné plochy pro vzlet.
Adaptace: Proč mají želvy z Españoly jiný tvar?
Při pohledu na tyto želvy je patrný evoluční rozdíl oproti druhům z vlhčích ostrovů (jako je Santa Cruz). Želvy z Españoly mají „sedlovitý“ krunýř (saddleback). Přední hrana krunýře je vyklenutá nahoru, což v kombinaci s mimořádně dlouhým krkem umožňuje těmto zvířatům dosáhnout na vysoké kaktusy a listy keřů. V suchých oblastech, kde tráva neroste po většinu roku, je tato adaptace otázkou přežití.
Ukončení programu a současný stav
V roce 2020 byl program oficiálně ukončen. Poslední skupina želv, včetně všech původních zakladatelů, byla vypuštěna zpět na Españolu. Monitoring ukazuje, že populace je dnes stabilní a především se v divočině úspěšně množí. Z 1 500 vypuštěných jedinců se populace přirozeným přírůstkem zdvojnásobila.
Význam tohoto projektu přesahuje hranice Galapág. Ukazuje, že i z extrémně úzkého genetického základu (bottleneck) lze vybudovat životaschopnou populaci, pokud je důsledně chráněno jejich přirozené prostředí. Española je dnes opět ostrovem želv a lidský zásah se zde omezuje pouze na občasný vědecký monitoring.
Zdroje:
https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0110742
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/priroda/zelva-sloni-diego-ohrozeny-druh-galapagy_2001141926_sot
