Článek
Sobi k sobě nejsou sobci, ale umí si i povyrazit
Na Sibiři nejsou sobi pouze tažnými zvířaty. V některých obdobích vykazují chování, které lze označit za neobvyklé či bizarní, a které je předmětem zájmu etnologů a biologů.1
Hlavní roli v tomto fenoménu hraje muchomůrka červená (Amanita muscaria), známá houba s červeným kloboukem a bílými tečkami. Obsahuje psychoaktivní látky – kyselinu ibotenovou a muscimol – které působí na nervový systém. Sobi tyto houby cíleně vyhledávají a konzumují, což u nich vyvolává viditelné změny chování: poskakování, dezorientaci, běh v kruzích a někdy i zdánlivé „pokusy o let“. Tento jev mohl přispět k šíření legend o „létajících sobech“.2,3
Tradiční praktiky sibiřských kmenů
Domorodé kmeny, například Korjakové, si všimly, že sobi po požití muchomůrky vylučují zvláštní moč. Muscimol, tato látka se v těle sobů jen minimálně metabolizuje, zatímco toxičtější kyselina ibotenová je částečně rozložena. Lidé tuto moč pili – a dosahovali podobných, někdy i intenzivnějších psychoaktivních účinků než po konzumaci samotné houby. Tento „koloběh“ mezi lidmi a soby byl součástí šamanských rituálů a měl své místo v tradiční kultuře regionu.5
Možné souvislosti s vánočními tradicemi
Etnomykologové a folkloristé se domnívají, že právě propojení šamanismu, užívání muchomůrky červené a chování sobů mohlo ovlivnit podobu některých evropských vánočních tradic. Sibiřští šamani nosili červeno-bílé oděvy (barvy odpovídající muchomůrce), sbírali houby, sušili je nad ohněm – často zavěšené v ponožkách – a při obřadech pod vlivem muscimolu prožívali stavy, které interpretovali jako „létání“. Současně sobi v jejich blízkosti vykazovali hyperaktivní chování, což mohlo inspirovat představy o létajících tažných zvířatech.6
Pohled vědy
Podle odborných studií je toto chování sobů po požití Amanita muscaria dobře zdokumentováno. Pro soby není tato intoxikace smrtelná, neboť mají vyšší toleranci vůči účinným látkám. U lidí však může konzumace muchomůrky nebo produktů z ní odvozených vyvolat nejen euforii a halucinace, ale i závažné zdravotní potíže, včetně otravy.
Skutečně tedy sobi létají?
Ve fyzikálním smyslu samozřejmě ne. Nicméně při pozorování soba, který po požití muchomůrky skáče, nekoordinovaně se pohybuje a zdánlivě překonává gravitaci, je snadné pochopit, proč vznikly příběhy o sobech, kteří táhnou sáně po obloze.
Moderní obraz Santových létajících sobů tak může být vzdálenou ozvěnou starosibiřských mýtů a rituálů.7
Zdroje:
1. Nyberg H., Religious use of hallucinogenic fungi: A comparison between Siberian and Mesoamerican cultures, Karstenia, 1992, s. 161–235.
2. НЕ известно — článek „Why Reindeer Love Magic Mushrooms“, Drug Discovery Today, 2009, zmiňuje behaviorální projevy sobů po konzumaci A. muscaria.
3. Michelot D. a kol., Amanita muscaria: ecology, chemistry, myths, Mycology Research, 2003–2024 (PDF ResGate), popisuje psychoaktivní složky muscimol a ibotenic acid a jejich etnomykologické využití Sibiřany.
4. Rozšířené info o druzích, distribuci a použití A. muscaria v Sibiři najdete ve Wikipedia, heslo Amanita muscaria (verze z července 2025).
5. Michelot, D., Melendez-Howell, L. Amanita muscaria: ecology, chemistry, myths. Mycology Research, 2003.
6. Why Reindeer Love Magic Mushrooms. Drug Discovery Today, 2009.
7. Santa Claus and the Magic Mushroom Legend.National Geographic, 2022.
