Článek
Každý prosinec se v českém veřejném prostoru objevují velmi podobné texty. Vánoční kapr je v nich vykreslován jako symbol barbarství, ulice jako improvizovaná jatka a česká tradice jako relikt temné minulosti, za který bychom se měli stydět. Čtenář má nabýt dojmu, že jedinou morálně správnou volbou je tuto tradici opustit – a ideálně se za ni ještě omluvit.
Právě tady je ale potřeba se zastavit. Ne proto, že by utrpení zvířat bylo nepodstatné. Ale proto, že řešením není likvidace vlastní tradice, nýbrž její kultivace a jasné nastavení pravidel – pro prodávající i kupující.
Vánoční kapr není náhodný zvyk ani marketingový výmysl. Je výsledkem dlouhého historického vývoje českého rybníkářství a místních podmínek. Ryby se na Štědrý den jedly už ve středověku, kdy byl tento den přísným postním dnem. Kapr se postupně stal symbolem právě proto, že byl dostupný, domácí a úzce spjatý s krajinou.
Ano, jeho masové rozšíření souvisí s moderní dobou – stejně jako většina dnešních vánočních zvyklostí. To z něj ale nedělá něco méně legitimního. Tradice nejsou muzeální exponáty, které musejí být „dost staré“, aby obstály. Jsou živé, proměnlivé a zakořeněné v každodennosti. A právě kapr je jedním z mála vánočních prvků, které jsou skutečně české, nikoli importované.
Rušit ho ve jménu momentální morální paniky znamená přerušovat vlastní kulturní kontinuitu místo toho, abychom řešili konkrétní problémy, které s touto tradicí mohou souviset.
Problém nejsou Vánoce. Problém jsou opakující se excesy.
Texty volající po zákazu prodeje živých kaprů systematicky směšují dvě různé věci: samotnou tradici a její špatné provedení. Ano, excesy existují. Ano, dochází k neodbornému zacházení, přenášení ryb v igelitkách, zbytečnému stresu z nedostatku kyslíku, používání chlorované vody ve vanách či nevhodnému zabíjení. To ale není argument pro zrušení tradice jako takové.
Je to argument pro jasná, vymahatelná pravidla. Pro povinnost odborné způsobilosti prodejců. Pro důslednou kontrolu podmínek prodeje. Pro odpovědnost kupujících. Dospělá společnost neřeší problémy zákazem všeho, co je nepohodlné. Řeší je regulací a kultivací.
Kapr je chován jako hospodářské zvíře určené k potravě – stejně jako jiné druhy masa, které běžně konzumujeme po celý rok. Jeho zabíjení dnes podléhá veterinárním pravidlům a zároveň probíhá legitimní debata o tom, jak dále omezovat utrpení zvířat, zlepšovat podmínky chovu a hledat šetrnější postupy.
Dvojí metr: co vidíme, řešíme. Co nevidíme, tolerujeme.
Zarážející na celé debatě je její selektivní citlivost. Vánoční kapr se stal terčem morálního pohoršení především proto, že je vidět. Je živý, hmatatelný, veřejně přítomný. Připomíná, že maso nevzniká samo od sebe v regálu supermarketu.
Zároveň ale v Česku každoročně probíhají praktiky, o nichž se mluví překvapivě málo. Desítky tisíc zvířat jsou u nás poráženy rituálním způsobem halal – legálně, na základě výjimek, mimo veřejný prostor a mimo širší kulturní debatu.
Princip této porážky je známý: zvíře je fixováno, omráčeno elektrickým proudem a jediným hlubokým řezem přes krční tepny dochází k vykrvení. Smrt nenastává okamžitě – zvíře může trpět desítky sekund, někdy déle. O míře bolesti se vedou odborné spory, ale jedno je jisté: nejde o bezbolestný ani okamžitý proces.
Přesto tato praxe nevyvolává masové pobouření. Nezaplňuje sociální sítě. Nevede k výzvám k zákazu „cizích tradic“.
Proč? Protože to nevidíme.
Kdyby se tyto porážky odehrávaly na náměstích nebo před obchodními domy, reakce společnosti by byla zcela jiná. Jenže realita je pohodlnější: vše probíhá za zdmi, bez obrazů, bez emocí, bez mediálního tlaku.
Kdyby tyto praktiky zmizely, nezmizela by ani poptávka po mase. Jen by se dováželo ze zahraničí. Čeští chovatelé a řezníci by přišli o práci, zatímco morální problém by zůstal – jen by byl ještě méně viditelný.
A tady se dostáváme k jádru celé debaty.
Kapr nás dráždí, protože nám bere pohodlnou nevědomost.
Vánoční kapr není nepříjemný proto, že by trpěl víc než jiná zvířata. Ale proto, že nám bere alibi nevědomosti. Připomíná, že za každým řízkem je smrt. A že někdy je syrová, nehezká a nedá se skrýt.
Místo systémového řešení se proto spouští morální panika. Ne snaha zlepšit podmínky, ale snaha odstranit symbol, který nám kazí sváteční atmosféru.
Pokud by šlo skutečně o wellfare zvířat, vedli bychom debatu o jednotných pravidlech pro všechny porážky, o výjimkách, o kontrole a o systému. Ne o tom, že jedna česká tradice je „ostudná“.
Tradice není problém. Pokrytectví ano.
Vánoce s kaprem v kádích nejsou barbarství. Jsou součástí české identity. Excesy se mají odstranit. Pravidla zpřísnit. Odpovědnost posílit.
Ale nenechme si vnutit pocit viny za něco, co je naše, zatímco jiné, méně viditelné praktiky tiše tolerujeme.
Nejde o kapra. Jde o naši pohodlnost. A to je možná ta nejnepříjemnější pravda celé téhle každoroční debaty.
Anketa
Dánská tradice, která nedává lidem spát
Delfíni jsou zaháněni ke břehům, kde jsou v panice usmrcováni, často před zraky ostatních členů hejna, včetně mláďat. Nejde o nutnost přežití ani o moderní potravinovou potřebu, ale o rituál, který je obhajován především tradicí samotnou.
Rozdíl je zásadní jak v povaze zvířete, tak v míře utrpení. Kapr je ryba určená k lidské spotřebě, zatímco delfín je savec s vysokou úrovní inteligence, silnými sociálními vazbami a prokazatelnou schopností prožívat stres, strach a bolest. Zatímco u kapra se vede debata o humánnějším zacházení a část společnosti volí změnu chování, u lovu delfínů často převažuje spíše vzdor vůči kritice než snaha tradici zásadně přehodnotit.
Stejně odlišná je i symbolika obou jevů. Kapr na štědrovečerním stole je převážně soukromou rodinnou záležitostí. Naproti tomu masakrování delfínů je veřejnou událostí, která má charakter demonstrativního násilí a kolektivního rituálu. Stavět tyto dvě věci na stejnou úroveň? A teď co je horší?
Je legitimní vést civilizovanou debatu o tom, zda a jak kapry jíst a jak minimalizovat jejich utrpení. To však neznamená, že všechny tradice jsou morálně srovnatelné. Pokud už mluvíme o problematických zvycích, pak je masakrování delfínů nesrovnatelně horší – eticky, morálně i z hlediska utrpení zvířat. V tomto srovnání česká vánoční tradice rozhodně nestojí na stejné úrovni.
Vánoce s kaprem nejsou barbarství.
Barbarství je tvářit se, že etika začíná a končí tam, kam vidíme.
Pokud ale chcete přispět k podpoře zákazu prodeje kaprů do igelitek , můžete podepsat petici za zákaz této praktiky zde: petice za Vánoce pro kapry
Desatero: Co s vánočním kaprem nedělat
- Nenosit kapra v igelitce nebo suchém pytli.
Kapr musí mít přístup ke kyslíku a vlhku. Sucho a mačkání ho rychle zabíjí. - Nedávat kapra do vany s čerstvě napuštěnou chlorovanou vodou.
Chlor a studený šok mu vážně poškozují žábry. Pokud už vana, tak s odstátou vodou – a jen krátce. - Nenechávat kapra dlouhé hodiny či dny „na dožití“.
Držení kapra ve vaně není péče, ale stres. Kapr není domácí mazlíček. - Nepouštět kapra do řek, rybníků, tůní ani potoků.
Vypuštěním cizí ryby porušujete zákon a ohrožujete místní ekosystém. „Zachránění“ kapra je často jeho pomalá smrt. - Nenapouštět kaprovi teplou vodu, aby se „zahřál“.
Teplotní šok je pro rybu extrémně nebezpečný a bolestivý. - Nevystavovat kapra zbytečně hluku, manipulaci a dětem „na hraní“.
Každé vytahování z vody znamená stres a dušení. - Nezabíjet kapra bez znalosti postupu.
Neodborné zabití znamená zbytečné utrpení zvířete. - Neomračovat kapra slabě nebo opakovaně.
Jedna rázná rána do temene hlavy – ne mlácení a „zkoušení“. - Nezapomenout po omráčení okamžitě přerušit míchu a vykrvit.
Pouhé omráčení nestačí. Správný postup je otázka vteřin. Na odkazu níže máte správný postup.
Videonávod, jak správně zabít kapra: klikněte zde
- Nedělat z kapra symbol krutosti ani falešného soucitu.
Pokud kapra jíte, chovejte se k němu s respektem. Pokud to nedokážete, nechte si ho zabít prodejcem.
Zdroje:
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/faerske-ostrovy-delfini-tradice-smrt-zabiti-kytovec.A210915_084953_zahranicni_dtt
https://www.ciwf.cz/media-a-novinky/aktuality/konec-prodeje-zivych-kapru-do-igelitek-nova-petice/
