Článek
Já osobně si myslím, že poslat do háje mohu kohokoliv pomocí tykání i vykání.
A že záleží na daném jedinci, jaké má chování a jak jeho projev bude znít.
Jeden den můžeme potkat sprostého hulváta, který nám bude vykat, a stejně z toho budeme mít chuť vypnout internet.
A druhý den narazíme na slušného člověka, který nám bude tykat.
Na internetu se netyká proto, že by to bylo kratší. Tyká se proto, že jsme si tam všichni tak nějak rovní – a často ani nevíme, komu bychom vlastně měli vykat.
Velká část internetu jede v angličtině, kde „you“ znamená „ty“ i „vy“ zároveň. A tak se kromě anglicismů, které nesnáším, přenáší do češtiny i tykání, které mi zas tak nevadí.
Tykání samo o sobě neznamená přátelskost.
Stejně jako vykání automaticky neznamená respekt.
Mně osobně je jedno, jestli mi někdo tyká, nebo vyká, pokud je slušný.
Větší potíže mám s tím, když já osobně mám někomu tykat, ať už je to člověk starší, významnější anebo někdo neznámý na internetu. Ne že by mi to vadilo, ale nejde mi to úplně přes prsty.
Naštěstí je čeština v tomhle úžasně vynalézavá.
Místo „dobrý den“ nebo „ahoj“ řeknu nebo napíšu „Zdravím“. Je-li to vhodné, tak „Dobré ráno“ také vyřeší mé dilema.
Chci-li poprosit na internetu o přesné míry, o recept, o radu nebo cokoliv jiného nemusím psát „Můžete mi prosím…“ stačí napsat „Můžu poprosit o…“
Mám to tak už od dětství, kdy jsme naší třídní učitelce mohli v domově mládeže nebo na výletě tykat. Měla jsem s tím problém. Oslovovat ji křestním jménem bylo lehké, ale to „ty“ mi nešlo přes pusu. Také jsem si poradila. Místo věty „Půjčíš mi prosím klíče od klubovny?“ jsem řekla „Mohu si prosím půjčit klíče od klubovny?“
Tady je pár rad na závěr pro ty, kteří mají stejný problém jako já.
- Používej neutrální pozdravy - „Zdravím“ nebo „Dobré ráno“
- Přesuň pozornost na sebe - tím úplně obejdeš tykání/vykání a zároveň to působí přirozeně, ne křečovitě
- “Mohu poprosit o přesné míry?”
- „Napadlo mě, jestli by bylo možné obrázek sdílet?“
- „Ráda bych se zeptala…“
- „Byla by možnost…?“
Najednou nikdo neřeší, jestli tykáš nebo vykáš – jen to, že jsi příjemná nebo příjemný na komunikaci.
Na internetu moc nekomentuji. Když už mě k tomu okolnosti donutí a text nejde napsat jinak a musím si vybrat mezi tykáním a vykáním, mám jednoduché pravidlo.
Lidem, které mám ráda, vážím si jich – nebo s nimi prostě jen souhlasím – klidně tykám.
Jsem schopná třeba napsat i „Ty jsi hovado… usmívající se smajlík“, jestliže dotyčný sdílí něco bláznivého. On ví, že to tak opravdu myslím, ale zároveň ví, že ho tím nechci urazit.
Naopak, když chci někoho kritizovat, raději vykám – zvlášť pokud je to někdo, koho nemusím. Takže to zní asi takto „Milý pane poslanče Nováku, na Vašem posledním vyjádření se mi nelíbí …“. Slušně, věcně. Nikdo mě nemůže nařknout, že jsem neuctivá.
Ale pokud to jde, raději nedělám ani jedno. To je sázka na jistotu.
Ať už tykáš, nebo vykáš, buď slušný. To je to nejdůležitější.
Budu ráda, když se zapojíš do mé ankety – zajímá mě, jak to máš ty.
