Plzeňská zoo kdysi stála úplně jinde. Její příběh začal u Radbuzy

Plzeňskou zoologickou zahradu na Lochotíně zná asi z okolí každý. Co mě však překvapilo, je fakt, že spousta Plzeňáků netuší, kde vlastně ležela původně. Nebudu si hrát na děda Vševěda – ani já bych to nevěděla, kdybych pravidelně nechodila na procházky kolem Radbuzy. Právě tam jsem narazila na informační tabuli nazvanou „Kolébka plzeňské zoo“. A ta mě přivedla k myšlence podívat se na „Kolébku“ trochu blíž.

Pokud jste někdy šli kolem Radbuzy pod doudleveckým Lidlem, možná jste prošli přímo místem, kde původní zoo stála. Podle dostupných map se domnívám, že se rozkládala zhruba v prostoru dnešního Plovárenského parku a části pozemku směrem blíž k centru.

Zoo měla ještě svého předchůdce, a to miniaturní areál s rybníčkem a vodopádem na místě dnešního Divadla J. K. Tyla ve Smetanových sadech. V letech 1890 až 1902 se tam lidé mohli chodit dívat na racky, supy, labutě a další vrubozobé ptáky nebo na sovy a sýčky.
Než se otevřela zoo v Doudlevcích, museli Plzeňané vzít za vděk pojízdnými zvěřinci, poutěmi s opicemi nebo kočovnými medvědáři, jestliže se chtěli podívat na nějaká cizokrajná zvířata.

Počátky zoo se datují k 2. září 1926, kdy spolek IRIS rozhodl o nájmu skleníku na vojenské plovárně v Doudlevcích. V prosinci téhož roku došlo k otevření skleníků a akvárií a tří voliér s dravými ptáky, liškami a šakalem. Letos tedy oslaví 100 let od svého založení.
Postupem času se zoo rozrůstala o další zvířata. Některá dostala darem od jiných zoo u nás. Do roku 1931 byla jedinou další zoologickou zahradou v Československu liberecká zoo, založená německými milovníky přírody. A od 28. září 1931 se stala dobrým partnerem i pražská zoo, takže další stovku můžeme slavit už za 5 let. Dalšími partnery byli například i některé cirkusy nebo obchodníci se zvěří.
Peníze nebyly zrovna silnou stránkou tehdejší zoo. Zahrada fungovala hlavně díky darům, příspěvkům a podpoře různých institucí a v prvních letech i díky dobrovolnému vstupnému. Provoz zvířat i jejich krmení nebyl levný a spolek IRIS se opakovaně obracel na banky a další organizace se žádostí o pomoc. Na konci roku 1934 navíc zoo začala vybírat běžné vstupné, ne jenom dobrovolné.
Objevovaly se i úvahy, zda by zoo neměla získat větší prostor. Ve hře byl například přesun do Borského parku, nakonec ovšem příběh vedl úplně jinam.

První návštěvníci si mohli prohlédnout dravé ptáky, lišky nebo šakala z Habeše. Postupně přibývala další zvířata a vlastně skoro všechna měla i vlastní jména. V roce 1927 se zoo rozrostla například o makaky Šorla a Mindu.
Mezi větší šelmy, které se v doudlevecké zoo objevily, patří lvi, levhartice nebo medvědi. Jeden z dochovaných záznamů zmiňuje například lva Césara, jehož jméno se dochovalo až do dnešních dnů.

Zahrada nebojovala jen s finančními problémy. V roce 1934 zasáhl zoo požár skleníku, při kterém zahynulo několik desítek ptáků a také opičí oblíbenci Šorl a Minda.
V roce 1944 uhynuli na neznámou infekci 4 lvi. Definitivní tečku pak přinesl rok 1961, kdy se v zoo objevila u pum amerických nákaza antraxem. Této nákaze podlehl třeba lev César, jezevci nebo levhartice.

Historie plzeňské zoo nekončí jen přesunem na Lochotín. Na začátku 60. let vznikla i Akva-Tera, pobočka plzeňské zoologické zahrady v centru města. První expozice byla otevřena v roce 1962 a postupně se proměnila v místo zaměřené především na plazy, obojživelníky, bezobratlé a další menší živočichy. Pro mnoho Plzeňáků se stala způsobem, jak si kousek zoo užít i bez cesty na Lochotín.

Dnes už kolem Radbuzy místo lvů a opic potkáte spíš pejskaře, běžce, rodiče s dětmi nebo mě. Přesto je zvláštní pomyslet na to, že právě tady se před téměř sto lety začal psát příběh plzeňské zoo. Pokud vás její historie zaujala, doporučuji sáhnout po knize Kolébka plzeňské ZOO 1926–1961 od Martina Vobruby, která ji mapuje mnohem podrobněji.

Zdroje:

https://zooplzen.cz/o-nas/historie-a-poslani/historie/

Kniha Kolébka plzeňské ZOO 1926–1961 od Martina Vobruby
Informační cedule Kolébka plzeňské ZOO u Radbuzy