Článek
„Děláme práci za pokladní.“
To je jedna z nejčastějších výtek vůči samoobslužným pokladnám.
Jenže co když je to přesně naopak?
Já si jejich použitím kupuji čas.
Čas, kdy budu dříve doma.
Pár minut navíc s rodinou.
Čas, který nemusím trávit ve frontě.
Někteří z nás ještě zažili dobu před samoobsluhami. Prodejny, kde jste stáli frontu a čekali, až na vás přijde řada.
Dnes si to už skoro neumíme představit.
A přesto jsme si na to zvykli.
Umíte si představit, že by to tak fungovalo dodnes?
Přijdete do supermarketu nebo hypermarketu. Počkáte si, až na vás přijde řada. A pak se vám začne věnovat jedna prodavačka.
Jak dlouho by takový nákup trval?
Netroufám si hádat, ale rozhodně mnohem déle než dnes.
Fronty u klasických pokladen nám nevadí.
Ale dvě kliknutí na samoobslužné pokladně ano?
Opravdu je problém v těch pokladnách?
Možná tedy nejde o to, že bychom dělali práci za někoho jiného.
Možná si jen kupujeme něco, co dnes považujeme za nejcennější – čas.
A že díky nim obchodník ušetří na nákladech?
Možná. To je diskutabilní.
Ušetří na zaměstnancích, to ano.
Ale co krádeže? Není to u samoobslužných pokladen jednodušší?
Obchodník chce vydělávat. Proto podniká.
Už u samoobsluh platilo, že šikovný podnikatel dokázal za stejnou dobu obsloužit více zákazníků – a tím vydělat víc. Zároveň však nesl i větší riziko ztrát.
Se samoobslužnými pokladnami je to podobné.
Ale můžeme mu to mít za zlé?
Nedělá to vlastně ze stejného důvodu jako většina z nás?
Chodíme do práce, abychom si vydělali.
A kdo tam chodí jen pro radost, tomu jen tiše závidím a přeji mu to.
Když přišly první samoobsluhy, lidé si také určitě stěžovali.
Dnes si bez nich nákup neumíme představit.
Možná jednou budeme stejně vzpomínat i na samoobslužné pokladny.
Čeho se vlastně lidé bojí při používání těchto pokladen? Že udělají chybu?
No a co? Chybovat je lidské a chybami se člověk učí. Jestliže tam bude rozumná prodavačka, tak poradí. Ano, někdy to není příjemné ani pro pokladní. Ale od toho tam jsou.
A pokud se vážně člověk bojí sám si markovat nákup, existuje tu stále možnost jít ke klasické pokladně s pokladní.
A jestliže pokladní nutí někoho použít samoobslužnou pokladnu, není nic snazšího, než říci, že s tím neumíte a nechcete se to učit.
Pokladní to může mít nařízené shora.
A i když nám to může být jedno, vlídnost nás nic nestojí.
Je i celkem možné, že někteří z nás chtějí ten lidský kontakt. Prohodit pár slov s pokladní třeba o počasí. Nebo se na něco zeptat. Na nějakou akci nebo slevu. Vrátit nějaké zboží. Tak jednoduše stačí využít možnosti jít ke klasické pokladně.
A pak tu máme ještě „scan & go“, které jsem zatím vyzkoušela jenom dvakrát. V jedné ruce držím telefon s nákupním seznamem, v druhé ruce skener a třetí rukou… počkat tu nemám. Takže proto to já nepoužívám. Zatím.
K těmto variantám si ještě přidejte možnost online nákupu.
Možností máme víc než kdy dřív.
A přesto si dokážeme vybrat jednu – a tu nenávidět.
Přitom stačí málo.
Vybrat si tu, která nám vyhovuje.
A nechat ostatní, ať si vyberou tu svou.
