Článek
Můžete ve svém zaměstnání pít alkohol? Já ne. A myslím si, že stejně odpoví většina zaměstnanců v České republice.
Přesto podobné pravidlo dosud v jednacím řádu Poslanecké sněmovny výslovně zakotveno nebylo. To má změnit pozměňovací návrh „Střízlivá sněmovna“ skupiny poslanců v čele s Janem Papajanovským.
Přiznám se, že mě to překvapilo. Ne návrh na zavedení střízlivosti poslanců, ale skutečnost, že něco takového bylo vůbec potřeba navrhovat. Celou dobu jsem totiž žila v domnění, že při jednání Poslanecké sněmovny už podobné pravidlo dávno platí. A když už ne psané, tak alespoň nepsané.
Rozhodují o zákonech pro deset milionů lidí, a přesto jim dosud jednací řád výslovně nezakazoval účastnit se jednání pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky.
Podle mě to není fér vůči ostatním zaměstnancům a zároveň to nepůsobí příliš zodpovědně.
Nejde přitom jen o alkohol. Návrh se vztahuje i na další návykové látky. Nepovažuji to za nic mimořádného.
Pokud po řidičích autobusů, zdravotnících, úřednících nebo zaměstnancích ve výrobě chceme, aby během pracovní doby nebyli pod vlivem alkoholu ani jiných návykových látek, nevidím důvod, proč by právě poslanci měli být výjimkou.
Ano, existují profese, kde je to složitější, ale i tam je dobré rozlišovat mezi ochutnáváním a být pod vlivem.
Například:
- Sládek při výrobě piva může vzorky ochutnávat kvůli kontrole kvality. Obvykle jde ale o malé množství, často se pivo jen ochutná a vyplivne, nebo se ochutnává tak, aby člověk nebyl pod vlivem.
- Sommelier nebo degustátor vína také víno ochutnává, ale při profesionálních degustacích se běžně používají plivátka. Cílem není se napít, ale posoudit chuť, vůni a kvalitu.
To jsou ale profese, kde je kontakt s alkoholem součástí pracovního úkolu.
U poslanců je to jiné. Jejich pracovní náplní není degustace alkoholu ani jeho výroba. Jejich úkolem je jednat, diskutovat a hlasovat o zákonech.
Ve většině profesí je střízlivost během pracovní doby samozřejmostí. Pokud má právě Poslanecká sněmovna představovat výjimku, pak by podle mě mělo zaznít, proč by tomu tak mělo být.
Možná nejzajímavější na celé iniciativě není samotný návrh, ale skutečnost, že dosud podobné pravidlo v jednacím řádu neexistuje.
Nikdo nenavrhuje, aby poslanci nikdy nepili alkohol. Stejně jako nikdo nechce po zaměstnancích továren, úřednících nebo manažerech, aby byli abstinenty. Jde jen o to, aby během výkonu své práce platila stejná pravidla jako pro miliony ostatních zaměstnanců.
Když k nám do firmy přijede zahraniční vedení, přes den probíhají porady. Večer se jde na společnou večeři. Někdo si dá pivo, někdo víno, někdo minerálku. Nikomu to nepřijde divné, protože pracovní den skončil. Nikdo se po večeři nevrací rozhodovat o důležitých pracovních záležitostech.
Na firemních večírcích nebo jiných akcích pořádaných zaměstnavatelem si smí zaměstnanec nebo i sám zaměstnavatel dát pivo nebo něco jiného.
Je třeba rozlišovat, kdy je akce formální (směna, porada) a kdy neformální (rodinný den, letní grilovačka).
Stejně si představuji i práci poslanců. Po skončení jednání ať si zajdou na pivo, večeři nebo společenskou akci. Během jednání Poslanecké sněmovny bych očekávala stejný standard, jaký platí téměř všude jinde.
I na besedách, předvolebních a jiných setkáních s voliči je to něco jiného než v Poslanecké sněmovně. Prezentují na nich sami sebe a svou stranu a každý z nich by si měl položit otázku, zda je v pořádku si skleničku alkoholu dát nebo ne.
A v tomto případě si já osobně myslím, že jedna nebo dvě skleničky nepředstavují žádný problém, zvládne-li se poslanec nebo poslankyně i poté chovat důstojně a s respektem ke svému okolí. Což ovšem platí vždy, když jsou na veřejnosti.
Kdo by rozhodoval o tom, že poslanec pravidlo porušil?
Odpůrci návrhu ovšem namítají, že poslanci nemají nadřízeného, který by v případě porušení tohoto pravidla mohl jednat. To je pravda – nejsou zaměstnanci a jejich mandát jim dali voliči. To však neznamená, že nemohou mít pravidla pro výkon své funkce.
Jednací řád už dnes upravuje, jak se mají při jednání chovat. Otázkou tedy není, zda pravidla mít mohou, ale zda mezi ně patří i povinnost být při jednání střízlivý.
Ani učitel není nadřízeným svých žáků. Stejně tak rozhodčí není nadřízeným hráčů. Přesto mají pravomoc dohlížet na dodržování pravidel. Podobnou roli při jednání Poslanecké sněmovny plní předsedající.
Možná se na tom všem neshodneme. Někdo může mít pocit, že jde o zbytečný návrh nebo jen o politické gesto. Já to ale vnímám jinak. Pokud něco považujeme za samozřejmost ve většině zaměstnání, nepřijde mi zvláštní očekávat totéž i od lidí, kteří rozhodují o pravidlech pro nás všechny.
Já se neptám, proč by poslanci měli být střízliví. Ptám se, proč by střízliví být neměli.
Použité zdroje:
Text pozměňovacího návrhu je dostupný na stránkách Poslanecké sněmovny ČR -sněmovní dokument č. 1094 ke sněmovnímu tisku 72.
