Článek
Na plzeňském Náměstí Republiky se má v létě objevit první alej čtrnácti stromů. Je to promyšlený krok směrem k příjemnějšímu městu, nebo jen líbivé gesto politiků? A kde je hranice mezi zlepšováním života a zásahem do historie?
Stromy, keře a zeleň obecně dokážou výrazně ochlazovat prostředí. V době, kdy se letní teploty ve městech šplhají ke čtyřiceti stupňům a dlažba se mění v rozpálenou plotnu, dává výsadba stromů na první pohled smysl.
Jenže právě „na první pohled“ může být problém.
Náměstí Republiky je srdcem městské památkové rezervace. Obklopují ho renesanční a barokní domy, které tvoří jedinečný historický celek. A podle bývalého vedoucího památkového odboru plzeňského magistrátu Petra Maroviče mají plánované stromy dorůstat až do výšky 15 metrů, s korunou o průměru kolem 10 metrů.
A tady přichází zásadní otázka:
Nezastíní tyto stromy to nejcennější, co na náměstí máme?
Nebyly by vhodnější nižší druhy, které by nabídly stín a ochlazení, ale zároveň by nechaly vyniknout historickou architekturu? Nebo se máme smířit s tím, že i historická náměstí se musí přizpůsobit realitě přehřívajících se měst?
Navíc se zdá, že podobný osud v podobě vysokých stromů čeká i druhou stranu Náměstí Republiky. O to víc se nabízí otázka, jestli by nestačilo stromů méně.
Napadlo to někoho? Zabýval se tím vůbec někdo?
Já osobně proti zeleni ve městě nic nemám. Naopak. Ale nic se nemá přehánět. Historické budovy, moderní kašny, mlžítka i zeleň, která má náměstí pomoci v horkých dnech „dýchat“, by se měly navzájem doplňovat – ne si konkurovat.
Možná totiž nejde o to, jestli zeleň ano, nebo ne.
Ale jestli ji dokážeme navrhnout tak, aby město nejen ochladila, ale zároveň mu něco nevzala.
Protože špatně navržená zeleň může být stejně rušivá jako beton, který se snaží nahradit.
Stromy totiž nejsou jen o tom, kolik jich vysadíme.
Ale jestli jsme se u toho na chvíli zastavili a přemýšleli.
Zdroje:
