Článek
Stejně jako jsme každý jiný, liší se i naše reakce na to, když se o někom v médiích píše jako o známém herci, sportovci nebo youtuberce.
Jsou lidé – a patřím mezi ně – kteří si článek o někom, koho neznají, často ani nepřečtou. A pokud ano, zkusí si sami dohledat, kdo to vlastně je. Nepíšou hned do komentářů „Ta je tak známá, že ji ani neznám!“ nebo „Kdo to je?“
Občas přitom narazí na někoho zajímavého a začnou se o něj zajímat víc. A někdy zjistí, že toho člověka vlastně znají – jen si nedokázali přiřadit jméno k obličeji, nebo ho prostě zapomněli. A jindy zase to jméno do druhého dne zapomenou.
Tyhle lidi chápu, protože jsem jedna z nich.
Ráda bych však pochopila ty ostatní. Proč čtou články o někom, kdo je nezajímá? Co chtějí dokázat tím, že článek, který je nezajímá, ještě okomentují?
Vyjde článek s titulkem „Známá herečka odletěla na dovolenou“. A v komentářích se dočteme, že určitě známá není, protože nehrála v žádném seriálu ani filmu.
Haló! Jsou tu ještě divadla. Lidem, kteří do divadla nechodí, může přijít neznámá. Divadelní nadšenci zase nechápou, že ji někdo nezná.
Pod článkem s titulkem „Frontman znamé kapely se stal otcem“ se dočteme, že od nich neslyšeli žádnou písničku a tak můžou hrát maximálně na vesnické zábavě v Horní Dolní.
Hudební průmysl však není jenom o rocku a popu a o tom, co se hraje v rádiích.
A je naprosto logické, že nebudu znát ani toho nejlepšího interpreta daného žánru, pokud ho neposlouchám a nechodím na akce s ním spojené.
Stejně tak nebudu znát každého tiktokera, pokud se na TikTok vůbec nedívám. Jméno kterékoliv modelky mi nebude nic říkat, jestliže se o módu nezajímám. A nebudu znát ani autora stavby roku – protože i tohle odvětví jde úplně mimo mě.
Co se skrývá za těmi komentáři?
Možná je za tím potřeba dát najevo: „Když to neznám já, tak to asi není důležité.“ Jako by jejich vlastní přehled byl měřítkem reality.
„Já ho neznám“ však není názor.
Je to jen informace o tom, kde končí jejich vlastní svět.
Jenže svět se netočí kolem jednoho člověka. Ani kolem jeho playlistu, sledovaných seriálů nebo algoritmu na sociálních sítích.
To, že někoho neznám, neznamená, že není známý. Znamená to jen to, že se pohybuju v jiné bublině.
A čím hlasitěji někdo oznamuje „já ho neznám“, tím víc tím vlastně říká něco o sobě – ne o tom člověku, o kterém je řeč.
Možná je v tom i malý střípek nadřazenosti.
Jako by bylo potřeba dát světu najevo: „Já ho neznám – a to něco znamená.“
Jenže ve skutečnosti to neznamená vůbec nic.
Kolik lidí známe
Když jsem se nad tím zamyslela, zkusila jsem si to spočítat.
Jen lidé, které jsem potkala během školy, dají dohromady zhruba 700 jmen.
A to jsou jen spolužáci, učitelé a pár lidí kolem. Bez práce. Bez známých. Bez herců, zpěváků nebo sportovců.
Když k tomu přidám dalších šestnáct let práce a pět firem, dostanu se klidně na tisíce lidí, které jsem někdy viděla, slyšela o nich nebo si je dokážu nějak zařadit.
A přesto je to jen zlomek.
V zemi, kde žije přes deset milionů lidí, a ve světě, kde jich je přes osm miliard, je naprosto normální většinu lidí neznat.
A přesto se pořád najde někdo, kdo má potřebu oznámit světu, že „on ho nezná“.
Jako by to byla výjimečná informace – a ne naprostý standard.
Pohled z druhé strany
A napadá mě ještě jedna otázka: kolik lidí může znát jednoho člověka?
To se samozřejmě liší případ od případu.
Já se pohybuju v okruhu stovek až nízkých tisíců lidí. Ale je to hlavně lokální – většina lidí, kteří mě znají, žije v mém blízkém okolí. Jen menší část je ze zbytku Česka nebo ze zahraničí.
Zpěvačku jako Lucii Bílou zná velká část Česka i Slovenska – tedy miliony lidí. Mladší generace nebo lidé mimo mainstream ji znát nemusí.
Jaromír Jágr už dávno přesahuje hranice Česka. Díky jeho dlouhé kariéře v mezinárodním sportu se bavíme o desítkách milionů lidí.
A královnu Alžbětu znaly stovky milionů lidí po celém světě, napříč kontinenty i generacemi. Troufám si říct, že i miliardy.
A přesto vždy existuje někdo, kdo řekne: „Já ji neznám.“
I kdybychom vzali ty nejznámější osobnosti, pořád neexistuje člověk, kterého by znal úplně každý.
A to není překvapení. To je statistika.
