Článek
Měl jsem tu možnost a čest cestovat po Japonsku vysokorychlostním šinkanzenem, provozovaným zhruba od šedesátých let. Laťku mám tedy nastavenou vysoko, ale nebudu srovnávat rychlost, chování nádražního personálu, služby ve vlacích, kázeň cestujících apod., protože by to opravdu nebylo fér. Píšu to jen proto, aby bylo zřejmé, že mám s čím porovnávat.
Zůstanu u srovnání obyčejného pocitu cestujícího a vypíchnu jen dva, pro běžného občana nezanedbatelné faktory, které nikterak nesouvisí s typem či rychlostí vlaku. O japonských WC obecně se mluví jako o toaletách pro zhýčkané. Zcela jistě nepotřebuji vyhřívané prkénko s regulací teploty, přehrávače zvuků pro maskování „nevhodných“ zvuků, varianty různých proudů vody s regulovaným tlakem, završené nevtíravou vůní. A věřte, že jsou všude, vč. veřejného prostoru, parcích, obchodních centrech, nádražích, tedy není to symbol luxusu, zhýčkanosti, ale kultury. A po nastudování piktogramů na ovládacím panelu jsem si na ně zvykl velmi rychle. Ale třeba při cestě RegioJetem z Prahy do Vídně, byť třídou Relax, která připomíná doslova Potěmkinovy vesnice, bych uvítal jakékoliv otevřené, čisté a provozuschopné WC. Ty krásně oranžové vagóny jsou jen přetřené staré vagóny, které dostaly nové zátěžové koberce a přečalouněné sedačky, ale že v tomhle vlaku, jak říká klasik „30 let po revoluci“, nebude možné využívat WC, mě při 4 hodinové cestě z metropole do metropole docela zaskočilo. Kdybych měl popsat stav záchodů, které po 40 min. místo uklizení personál prostě jen tiše zamkl, asi bych s chutí citoval „Otevřený dopis KSČM Tomáše Matonohy“. Popis WC RegioJetu najdete na Youtube pod názvem Otevřený dopis KSČM. Před cestou RegioJetem na delší trati je to téměř povinná četba. Vím, že je tam Matonoha poněkud košilatější, ale budete alespoň bez příkras vědět, do čeho jdete. Když si prostudujete recenze např. v mapy.cz, zjistíte, že nejsem brbla, ale jeden z reálných (ne)uživatelů toalet ve vlaku RegioJet. Jak říká reklama, získáváte sice „více soukromí, přednostní servis a prosecco“, ale o kultivovaném užívání WC propagační texty neříkají ničehož nic. Lidé jsou obvykle citliví na čistotu a hygienu ve veřejných prostorech, včetně veřejné dopravy. Nepříjemný zápach může být vnímán jako znak nedostatečné péče o čistotu vozů.
A tak, když si projdete vlak, abyste narazili u posledního vagonu na otevřené WC, (není o co stát, ale když musíš, tak musíš) budete mít chuť už jen na velkého panáka a litrovku desinfekce. A to jedno prosecco nevytrhne. Ani by mi nevadilo odhalení Bolka Polívky z Dědictví, že „Děláte machry a hajzl máte na chodbě!“. Maj, ale zamčený…..
Ale dobře, přestanu se navážet do RJ a zůstanu přízemním uživatelem PID.
Když to řeknu slušně, graffiti na stěnách, sedadlech či oknech vlakových vozů mohou vytvářet dojem zanedbanosti a špinavosti. To může snížit celkovou kvalitu uživatelské zkušenosti a odrazovat cestující od jejich ochoty volit raději cestu vlakem než třeba autem. Graffiti na stěnách mohou zcela logicky vzbuzovat obavy o bezpečnost, zejména pokud jsou graffiti spojena s vandalismem nebo kriminální aktivitou. O péči o tyto prostory ani nemluvím, ale vzato logicky, počmárané vlaky vně i uvnitř vnímám jako fakt, že provozovatel není schopen udržet pořádek a bezpečnost. Pomíjím baťohy a obuté nohy na sedačkách hlučné cestující omladiny apod. Zcela jistě má cestování vlakem i své výhody, ačkoliv nesdílím názor, že vlak je: zelený, levný, rychlý, spolehlivý, bezpečný apod.
Takže, kampaně přesvědčující řidiče aut, aby častěji jezdili vlakem Eko, se mi jeví jako poněkud bezzubá. A tak opět, bez porovnávání emisní bilance obou doprav, ale po mnoha reálných cestách vlakem, opakovaném pohledu na ceny jízdného, musím konstatovat, že revoluce sice byla, ale tak velká zase nebyla..
P.S. jíst během cestování v japonském vlaku je opravdový zážitek. Zkusil jsem to i z Říčan do Prahy, ale nebylo to ono. Housku jsem si raději vzorně připravoval doma. A třeba se někdy rozmazlím i otevřeným WC na Říčanském nádraží.
