Článek
Éterická Lara Fabian, belgická zpěvačka, muzikantka, skladatelka a textařka si opět Prahu vybrala pro skvělý návrat a koncert v rámci Je t'aime World Tour.
Jen shrnu, že její otec byl Vlám, zatímco matka pocházela ze Sicílie. Její křestní jméno „Lara“ odkazuje na úvodní melodie ze slavného filmu „Doktor Živago“. Ačkoli se narodila v Etterbeeku v Belgii, prvních pět let svého života strávila v Catanii na Sicílii. Právě tam se naučila svůj první jazyk – italštinu, než se s rodinou vrátila zpět do Bruselu. V šesti letech začala studovat klasickou hudbu na belgické konzervatoři, kde se věnovala hře na klavír a zpěvu.
Už od svých čtrnácti let začínala zpívat v bruselských klubech a jejím osudem se stalo setkání se skladatelem Rickem Allisonem, který jí otevřel dveře k úspěchu. Následovala mnohá vítězství v evropských hudebních soutěžích, první singl a v roce 1994 následovalo debutové autorské album „Carpe Diem“.
Lara Fabian mimo jiné vydala několik knih, včetně své autobiografie Toutes les femmes en moi v roce 2011 a také napsala několik dětských knih, například La Belle Histoire de Rose nebo Le Petit Prince et la Rose.
Její hudba zcela po právu oslovuje publikum po celém světě a já jsem ji poprvé viděl na Youtube, kde se Lara Fabian chystá zazpívat svou nejslavnější písničku Je t'aime. Většina „znalců“ již ví, že fanoušci v publiku ale přebrali iniciativu a zpívají za ni.
Určitě se nepovažuji za hudebního znalce, kritika, jsem laik, prostě klasický, nevyhraněný, někdy i láskyplný posluchač. Myslím, že jsem viděl relativně dost koncertů a slyšel i dost živých koncertů, ale od Lary Fabian se mi zřejmě nedostalo ani jediného falešného tónu, zaváhání či slabšího místa. Vím, že zpívá minimálně ve čtyřech světových jazycích, a přes zřejmou a suverénní žánrovou variabilitu se mi její hlas zdá ve francouzských šansonech skutečně strhující a dojemný.
Měl jsem prostě jen takový svůj pocit, že francouzský zpěv jí dovoluje být sama sebou a třeba angličtina jí neumožňuje tolik se ponořit do emocí a momentálního rozpoložení. Ač ve francouzštině nerozumím absolutně ničehož nic, naprosto jsem jí věřil každý tón, každé slovo, pohyb, lehká ztišení hlasu, šepot poetických komentářů do ztracena. Doslova mě fascinovala její lehkost se kterou měnila polohy svého čtyřoktávového hlasu, bez nucení se do dramatických poloh. První tři, čtyři písničky, protože jsem je neznal, mě nechávaly docela v klidu, ale těšil jsem se na to mrazení, s jehož dostavením se jsem počítal. Pak přišlo „Je Suis Malade“ a sál se doslova zaplnil nádherným, hebkým hlasem, který by asi ani nepotřeboval podporu techniky, kdyby nebylo pro takový prostor potřeba výkonu. Skladba byla samozřejmě oceněna ve stoje.
Sborový zpěv publika „on t'aime“ je již taková tradice, kterou jsem si nechtěl nechat ujít. Jen jsem nevěděl, zda bude skladba na začátku koncertu, či na jeho konci. A tak jsem vlastně moc nerozuměl divákům, spěchajícím při posledních skladbách na parkoviště i za cenu, že (pro mě) zlatý hřeb večera uslyší už jen na chodbě, v bistro zóně u piva, či vůbec ne. Po krátké pauze mě probraly první tóny této skladby, při které jsem se cítil „weich wie Butter“. Obecenstvo vyklouzlo ze svých řad, určených pro sezení a zaplnilo uličky. Podání této skladby, s pěkně stavěnými vokalistkami, vybavenými úžasnými hlasy, mě okouzlilo mírně rockovou verzí, takže jsem se na závěr nepropadl do sladkobolné melancholické nálady. Pro mě absolutně do puntíku splněný sen a neuvěřitelný hudební i umělecký zážitek.
Ke koncertu je však dlužno podotknout, že páni zvukaři neměli zrovna svůj nejlepší den, což se projevovalo kolísající srozumitelností zvuku, evidentními problémy s IEM, který měla Lara po celý večer a bohužel i opakovanou zpětnou vazbou při některých skladbách, projevující se nepříjemným pískáním. Někdo by asi utrousil „na čtyřech kilech ti to houká“.
Nazvučit klávesy, 2 kytary, bicí a zpěvačku by asi neměl být větší problém, a tak asi Lara předvedla kromě fenomenálního zpěvu i vysokou míru trpělivosti a tolerance.
A bude to zřejmě tím, že v jejím zpěvu není jen hlas, ale i srdce.
