Článek
Jedním z míst, které jsme chtěli již dlouho vidět, je Florencie, která byla založena v roce 59 př. n. l. Krátce mezi lety 1865 a 1871 byla dokonce Florencie hlavním městem sjednocené Itálie, než se hlavním městem stal Řím. Tou dobou např. v Japonsku začaly probíhat Miedžiho reformy vedoucí k modernizaci a industrializaci Japonska.
Výlet (od slova létat) málem skončil v placatém letištním autobusu, ze kterého nás po 20min, čekání vyhnali konstatováním, že letadlo má jakousi poruchu. A tak i vytuněná partička, původně vyzývaná k nástupu v režimu Super Extra Priority, spolu s pány držícími různě benefitní a zlaté kartičky neochotně opustila značně vyhřátý bus a vrátila se na Gate. Je to fajn, když si připlatíš za Priority, což tě opravňuje k tomu, být spocenej jako jetel v nevětraném busíku asi o 20 minut déle, než všichni ostatní, ze skupin 3-4. Slečna sice zachraňovala situaci prohlášením, že jde o nějakou prkotinu, kterou opravi Austrian během 10 minut lepící Gafou, ale když jsem jí informoval o mém navazujícím spoji ve Vídni, polkla na sucho a řekla, že se vše včas dozvím. Moc důvěry ve mně rychlým mrkáním nevzbudila a tak jsem jí ujistil, že si tedy určitě počkám na její návrh řešení. Naštěstí, její mnohem sdílnější kolegyni se nás zželelo a protože o drobných poruchách věděla své, nabídla nám, že nás „předělá“ do Flo přes Švýcarsko. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil , jak to myslí, ale za chvíli jsme letěli přes Curych, a prohlíželi si si zasněžené švýcarské Alpy. Za zrušený let jsem od Austrian dostali velkorysou poukázku na 150,- Kč, kterou jsme mohli, projíst na Havlově letišti, kdybychom do té Florencie opravdu nechtěli.
Víc než milovník historie jsem spíš obdivovatel architektury, ale když se obojí spojí do neopakovatelné atmosféry, ve městě považovaném za kolébku renesance, začal jsem se na procházky úzkými středověkými uličkami, vedoucími k kolem kouzelných kaváren a elegantních paláců velmi těšit.
Přemýšlel jsem, nakolik se mé cesty uličkami shodovaly s kroky Michelangela, Leonarda da Vinci, Botticelliho, Galilea Galilei, Machiavelliho, Danteho, či rodiny Medicejských, kteří byli vyhnáni v roce 1494, aby se pak se Florencie stala republikou. Během této doby hrál důležitou roli dominikánský mnich Girolamo Savonarola, který kritizoval morální úpadek a luxus, což nepřekvapivě vedlo k jeho popravě upálením v roce 1498. V roce 1512 se však Medici opět vrátili do Florencie a následně se stali velkovévody Toskánským v roce 1569. Je to zvláštní pocit, procházet stejnými místy jako tito giganti dějin.
Město je samozřejmě také významným centrem módy a domovem známých módních značek jako Salvatore Ferragamo, Gucci a Roberto Cavalli. Módní přehlídky a veletrhy, jako je Pitti Immagine, přitahují návrháře a módní nadšence z celého světa. A na většině italů je to i vidět, dobře padnoucí košile, nesešmajdané boty, hezké dopňky, apod. Mají vkus, kluci opálení. (alespoň většina)
Lorenzo de' Medici, známý jako Lorenzo il Magnifico (Lorenzo Veliký), byl jedním z nejvýznamnějších členů rodiny a byl i faktickým vládcem Florencie. Byl nejen vlivným politikem, ale také významným patronem umění a kultury. Členové rodiny Medici se oženili s významnými evropskými rodinami. Katerina de' Medici se stala královnou Francie a Marie de' Medici také francouzskou královnou. Tato manželství posílila politické vazby rodiny po celé Evropě.
Nejvíc jsem se však těšil na most z roku 1345 přes řeku Arno, Ponte Vechio, kde řeznící a rybáři prodávali maso, ale v 16. století byly všechny masné obchody odstraněny (třeba proto, že veškerý odpad házeli do řeky) a v roce 1593 velkovévoda Ferdinand I. Medicejský rozhodl, že most bude přidělen zlatníkům a klenotníkům, aby zvýšil prestiž mostu a eliminoval zápach na mostě. Tato změna přispěla k vytvoření jedinečného charakteru mostu, který si zachovává dodnes. Během druhé světové války byl na osobní nařízení Hitelra Ponte Vecchio jediným mostem ve Florencii, který nebyl zničen ustupujícími nacistickými vojáky.
Málo se ví o existence tajné chodby, která je známá jako Corridorio Vasariano (Vasariho chodba). Tato chodba byla postavena v roce 1565 na příkaz velkovévody Cosima I. Medicejského: Chodba spojuje Palazzo Vecchio, což bylo sídlo vlády, s Palazzo Pitti, rezidencí rodiny Medici. Prochází přes Uffizi Gallery a Ponte Vecchio, čímž umožňuje členům rodiny Medici bezpečný a soukromý přístup mezi těmito budovami, aniž by museli procházet ulicemi města.
Zlatnictví na mostě se však zdaleka nejeví tak exkluzivní jak jsem očekával, Špinavé a potrhané okenní markýzy, odpadky, otevírací hodiny od 10.30 hod, neděle zavřeno a jak jinak, než poněkud přehnané ceny apod… Nic, co by člověka lákalo…Italové asi zřejmě tančí. Most je večer hezky nasvícený večer, tak má atmosféru, ale během dne zabere prohlídka 10 minut a dál není o čem. Asi jsem měl zbytečně velká očekávání.
Další lahůdkou, kterou jsme si po návštěvě slavné La Boqueria v Barceloně a velké tržnice Nagyvásárcsarnok v Budapešti nenechali ujít, je Mercato Centrale, Jedinečná tržnice, která je nejen rájem pro milovníky gastronomie, ale také živým kulturním centrem města. Tato tržnice byla poprvé otevřena v roce 1874 a je skvělým příkladem tehdejší architektury, kterou navrhl slavný architekt Giuseppe Mengoni, autor slavné milánské Galleria Vittorio Emanuele II. Tou dobou se například odehrála bitva u Litlte Big Hornu mezi armádou Spojených států a a koalicí původních indiánských kmenů, protože expedice G. A. Custera objevila zlato v Black Hills.
V okázalé ukázce náboženské moci, tedy v katedrále Santa Maria del Fiore jsme (stejně jako v ostatních metropolích) zapálili svíčku za Járu. Kapacita katedrály je 25.000 věřících, což je srovnatelné třeba s kapacitou stadionu Falmer Stadium (Amex Stadium) v Brightonu, Anglie. Pro lepší představu - prostě vejde se sem víc lidí než na stadion Sparty na Letné. Brunelleschiho kopule na katedrále je největší zděnou kupolí na světě a měří 45,5 metru v průměru. Interiér katedrály je relativně jednoduchý a prostý ve srovnání s bohatě zdobenou vnější fasádou. To je v souladu s gotickými a renesančními zvyklostmi, kde se na exteriéru věnovalo více pozornosti. Že by právě v renesanci vzniklo okřídlené: „navrch huj, vespod…“ však víte. Venku se od 8. hodiny ranní tvoří početná fronta zájemců o prohlídku, kterou z jedné strany okupuje personál, upozorňující, že bez šátku okolo ramen, či šortkách dovnitř nikoho nevpustí a z druhé strany, jako na zavolanou přicházejivší zachránci nabízející kýžené šátky k zakrytí ramen…V této souvislosti jsem se zamýšlel nad farizejstvím církve, hlásající, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu, tedy asi nejlépe jak to v danou dobu dokázal. Ba co víc, v GN 1/26 se hovoří i o tom, že na člověku není podstatná hmatatelná podoba, smrtelné tělo, ale nesmrtelná duše, kterou mu Bůh vdechnul. Pod dohledem biřiců věřící nakupující šátky k zakrývaní těl jsou tedy nepohlední a hnusní tak, že by se měli raději zakrývat?? A když je tedy duše důležitější než tělo, proč se má tělo zakrývat, ač mohu do chrámu vnést cosi hnusnějšího, než jen pokřivené údy. Třeba charakter? Ale to zřejmě nikomu nevadí. Jen mě překvapilo, že na tomhle výnosném bussinesu se podílí i personál Dómu a ve všech možných jazycích gestikulující, „že takhle tě tam tedy nepustíme.....“ Ale nakonec pustí.
Slova renesance použil nejprve G. Vasari a myslel tím obrození antického umění v 15. a 16. století v Itálii Východiskem renesance jako hnutí pak byli humanisté. Renesance se snaží odklonit od běžných středověkých vazeb a pořádků a snaží se s pomocí antiky vytvořit svobodného, všestranného, humanisticky založeného člověka. Umělec se stal jakýmsi universálním géniem, v jehož dílech se objevovala harmonie a vyváženost barev. A tato katedrála je domovem mnoha uměleckých děl, včetně fresky „Poslední soud“ od Vasariho a Zuccariho uvnitř kopule.
Nevím, jestli občasné cesty příměstskými vlaky do Prahy a zpět spustily mou oblibu cestování vlakem (spíš to byl ten Shinkansen, který mě doslova očaroval v Japonsku). A po ranním cappuccinku (Tali by si pochutnala), pistáciovém croissantu a omeletě následoval pohodlný přesun toskánskou krajinou plnou vinic a olivových hájů, vlakem ItalRail, vyjíždějícím kousek od našeho hotelu z ušmudlaného a zapáchajícího nádraží Santa Maria Novella. Je stejně odpudivě neudržované a podivnými bytostmi obsazené jako náměstí v Římě. Nádraží však už připomíná římskou kolonii pro vysloužilé vojáky (ze Senegalu), a tak je tedy asi vše v pořádku.
Za 60 minut jsme vystupovali na Pisa Centrale připraveni vyrazit k na Piazza dei Miracoli, kde nás čekala Torre Pendente (Šikmá věž), Duomo di Pisa (katedrála) a pak courání po Piazza dei Cavalieri.
Samozřejmě, že když se řekne Pisa, většina lidí si okamžitě vybaví slavnou šikmou věž, která je jedním z nejikoničtějších stavebních úkazů na světě.
Věž začala naklánět již během výstavby v roce 1173, kvůli měkké a nerovnoměrné půdě na jedné straně základů. Půda, která se skládá převážně z hlíny, písku a mušlí, nebyla schopna unést váhu stavby, což vedlo k postupnému poklesu na jednu stranu. Podle legendy Galileo Galilei provedl z vrcholu věže svůj slavný experiment s gravitací, kdy měl shodit dvě koule různé hmotnosti, aby demonstroval, že padají stejnou rychlostí.
A jestli to nevíte, náklon věže se stále zvyšuje. Pomalounku, ale jistě, takže dřív, nebo později...... Ale, čert ví co bude za měsíc.
Zajímavým fenoménem je vystoupat vnitřním schodištěm šikmého válce. Lidé opouštějící věž působili docela zmateně a já hned pochopil proč. Asi jde o nějakou disproporci mezi okem, které vidí relativně rovné (značně sešlapané mramorové schody) a středním uchem, které registruje nějakou poruchu v rovnováze. Mně výstup a sestup připadal jako nějak pouťová atrakce, nebo stav po 0,7l bílého vína. Tak nějak jsem se po náměstí zázraků pomotával a měl jsem dojem, že šejdrem už je úplně všechno. Stál jsem dole, koukal na ní vyjeveně, protože jsem věž znal jen z pohlednic a nikdy by mě nenapadlo, že jí zdolám po svých. A pocit jsem z ní měl takovej, že při tom náklonu, který vidím reálně je s podivem, že vlastně ještě stoji.
Pisa, byla založená Etrusky před více než dvěma tisíciletími, byla kdysi jedním z nejmocnějších námořních republik středověké Itálie. Málokdo ví, že její zlatý věk byl založen na obchodu a námořních expedicích, které rozšířily její vliv daleko za hranice Apeninského poloostrova. A podle některých historiků byla osídlena už v období okolo 13. století př. n. l.
Ale Pisa není jen minulostí – je také živým univerzitním městem s jednou z nejstarších univerzit v Evropě, založenou v roce 1343.. je jednou z nejstarších a nejprestižnějších univerzit v Itálii. Ve Francii akorát začínala doba, kdy papež Klement VI. nesídlil v Říme, ale v Avignonu. Navštívit Pisu znamená ponořit se do příběhu, který je starý tisíce let, a objevit město, které je mnohem více než jen svým slavným nakloněným symbolem.
První ledový dezert: Říká se, že první recept na zmrzlinu, jak ji známe dnes, byl vytvořen ve Florencii. Architekt Bernardo Buontalenti představil krémový, mražený dezert u dvora Medici v 16. století. Takže zmrzlina byla povinností, ale především v podobě Affogato, což v italštině znamená „utopený,“ podle způsobu přípravy, kdy je zmrzlina „utopena“ v horkém espressu. Tento dezert je zajímavý nejen svou chutí, ale také tím, jak kombinuje dva naprosto odlišné teplotní zážitky. Když se horké espresso nalije na studenou zmrzlinu, vzniká kontrast, který okamžitě osvěží chuťové buňky. Naše první Affogato mělo bez šlehačky objem asi 0,5 litrů, takže se nedalo sníst ani vypít a zabralo mi asi 40minut.
Ačkoliv tradiční Affogato používá vanilkovou zmrzlinu a espresso, můžeš vyzkoušet různé kombinace, jako například čokoládovou zmrzlinu s horkým čokoládovým nápojem nebo dokonce ochucenou kávu a zmrzlinu s příchutí karamelu či lískového oříšku.
Bez zájmu nezůstala ani Officina Profumo-Farmaceutica di Santa Maria Novella, založená v roce 1221, je jednou z nejstarších lékáren na světě. Původně ji provozovali mniši a dnes stále vyrábí tradiční bylinné léky a parfémy.
Florentské trhy: Mercato Centrale a Mercato di Sant'Ambrogio jsou dva nejznámější trhy ve Florencii. Nabízejí širokou škálu čerstvých potravin, tradičních toskánských specialit a místních produktů. A mraky pěkných kožených bundiček, tašiček a vůbec to tam moc pěkně voní kůží......
P.S. a pokud toužíte po hezkém italském šperku, doporučuji Plazza di Santa Croce… Jednak je zde kaple s náhrobky Galilea Galileiho, Lorenza Ghibertiho a jeho synů Vittoria a Lorenza, Michelangela Buonarrotiho od Giorgia Vasariho, Niccolò Machiavelliho.
A pak je zde malé klenotnictví MVM, kde prodávají zde moc hezké věci od Unoaerre, což je tradiční italskeé zlatnictví známé svými ručně vyráběnými kousky.
