Článek
První světová válka přinesla na bojiště nové strategie i techniku. Strašlivý konflikt s miliony mrtvých dodal lidské bezcitnosti inovativní možnosti zabíjení nepřátel. Poprvé se na frontě objevil tank, do vzduchu vzlétly bojové letouny a vzduch se nasytil jedovatým plynem z chemických zbraní, kterým chtěli Němci zlikvidovat ruskou posádku u pevnosti Osowiec. Po útoku s toxickými granáty je však čekal výjev jako z nejděsivějšího hororu.
Na pevnost se snesl zelený jedovatý mrak
V roce 1915, kdy k hrůzné události došlo, hájilo pevnost Osowiec na západní hranici ruské říše 900 vojáků. Místo, které se dnes nachází v Polsku, neblaze proslulo vůbec prvním užitím chemických zbraní během války. Němci se totiž pokoušeli tvrz dvakrát dobít, ale neúspěšně. Velení v čele s tehdejším polním maršálem a budoucím prezidentem Paulem von Hindeburgem rozhodlo, že použije chemické zbraně. Na frontovou linii tak vojáci rozmístili tři desítky plynových dělostřeleckých baterií a začali vyčkávat na příhodný vítr. Ten přišel 6. srpna.
První útok plynem na dobovém snímlu
V brzkých ranních hodinách začali Němci s těžkým bombardováním pevnosti, při němž se začal uvolňovat jedovatý brom a chlor. Hustý zelený mrak se snášel na ruské pozice a většinu posádky okamžitě připravil o život. Koncentrace plynu byla tak masivní, že dým pokryl plochu přibližně 8 kilometrů na šířku a 20 kilometrů na délku. Němci věřili, že útok nemohl nikdo přežít.
Rusové podobný útok vůbec neočekávali a nebyli na plyn adekvátně připraveni. Jedovatý dým vnikal vojákům do dýchacích cest, rychle jim leptal sliznice, oslepoval a nakonec zcela sžíral plíce. Smrt tak nastávala v řádech minut. Jenže koncentrace plynu nebyla na všech místech stejná, a tak asi stovka bránicích mužů umírala podstatně déle.
Němce čekala jednotka umírajících zabijáků
Po útoku nasadili Němci plynové masky a vydali se do pevnosti. Osm tisíc mužů pochodovalo s vědomím, že jim vůbec nic nehrozí. Šeredně se mýlili. Zmrzačení přeživší Němce doslova šokovali. Postavy v zakrvácených uniformách, popálenou kůží a hadry přes obličej se vydaly vstříc nepřátelům. Přitom vojáci vykašlávali krev s kusy plicní tkáně. Této zombie jednotce velel Leonid Karpovič Kotlinskij.
Leonid Karpovič Kotlinskij
Rusové začali na vyděšené Němce okamžitě střílet. Ti se v panice dali na útěk, jenže se cestou zpět zasekávali v ostnatých drátech a protipěchotních překážkách, které sami nachystali. Armáda stovky nemrtvých se tak stihla zformovat a nepřítele kosila palbou do zad. Němci tedy útok vzdali a začali se od pevnosti vzdalovat.
Těžce zranění obránci pevnosti své místo dočasně uhájili, ale většina z nich se nedožila večera a vůbec nikdo následujícího rána. Svým houževnatým odporem však získali čas pro zformování nové obrany. Němci sice 18. srpna nakonec pevnost získali, ale s mnohem většími ztrátami, než původně počítali. Tehdy také zjistili, že plynové zbraně nejsou stoprocentně spolehlivé, ačkoliv je jejich síla obrovská. Rusové naopak začali fasovat plynové masky.
Chemické zbraně jsou dnes zakázané, přesto existují důkazy o jejich použití
Během první světové války byly bojové plyny použity ještě několikrát, zejména pak yperit. Poté byl plyn nasazen ještě v koloniálních bojích. Děsivé následky používání těchto látek vedly k zákaz jejich používání ve válce. Stalo se tak v roce 1925 na základě Ženevského protokolu, který byl v devadesátých letech minulého století rozšířen o Úmluvu o chemických zbraních. Většina států ji ratifikovala, ale existují podezření, že některé země toxické zbraně nadále vyvíjejí nebo je i v bojích používají. V roce 2012 se Sýrie přiznala, že takové zbraně vlastní a Asadova armáda je o rok později dokonce použila proti vlastním lidem. Tehdy zahynulo 1 700 lidí.
