Domorodou nemoc kuru doprovázely nekontrolovatelné záchvaty smíchu. Její příčinou byl kanibalismus

Kuru byla po dlouhou dobu považována za záhadnou smrtící nemoc. Postihovala pouze členy menšího kmene Fore žijícího v horských oblastech Papuy-Nové Guineje. Mezi místními si vybudovala pověst „smějící se smrti“, a to díky specifickým symptomům, zejména extrémním záchvatům smíchu. Jenže pacientům do smíchu rozhodně nebylo, postupně také slábli, přestávali chodit a poslední měsíce života se jen třásli a koktali.

Příčina vzniku kuru byla po dlouhou dobu obestřena tajemstvím. S místními domorodými kmeny je totiž komunikace velmi komplikovaná. V horských vnitrozemských oblastech se jich nacházejí stovky skupin, které mluví asi 740 jazyky, přičemž všichni se řídí různými rituály a tradicemi. Tyto zvyklosti se přenášejí ústně po mnoho generací a řada kmenů se nechce o svá posvátná tajemství s nikým dělit.

Kmen Fore byl antropology poprvé zkoumán v 50. letech minulého století a vědci, konkrétně manželé Ronald a Catherine Berndtovi, si okamžitě všimli, že se ve skupině objevují těžce nemocní smějící se a třesoucí se jedinci. Podle domorodců je nakazil zlý vítr přinášející duchy mrtvých, případně zlovolná magie nepřátelských kouzelníků.

Antropology zaujalo, že mezi nemocnými byly pouze ženy a děti, což zahájilo rozsáhlé pátrání po příčině. Vědci totiž zprvu netušili, jak se nemoc přenáší a báli se jejího rozšíření mimo kmen. Zvažovali také psychický faktor, který hrál při setkávání domorodců s bělochy velkou roli. Ten ale záhy vyloučili, protože nemocní umírali a podle členů kmene se kuru objevovalo už před prvním setkání s civilizací.

Kmen Fore, stejně jako mnoho ostatních skupin, měl svoji jedinečnou kulturní praxi, která se záhy ukázala být klíčovou pro šíření této smrtelné nemoci – rituální kanibalismus. Ačkoli byl už v polovině minulého století vládou zakázaný, domorodci neměli o pro ně bezvýznamném nařízení tušení a hlavně ani netušili, že dělají něco špatně.

Jejich kanibalismus fungoval tak, že po smrti člena kmene bylo tělo zemřelého rozděleno mezi ostatní členy a snědeno. Tento rituál byl kmenem považován za projev úcty k mrtvým a za způsob, jak udržet ducha zesnulého ve skupině. Ženy a děti většinou konzumovaly méně cenné části těla, jako jsou vnitřnosti nebo mozek, zatímco muži mohli hodovat svalstvo. Tento způsob rituálního dělení se ukázal jako klíčový faktor v šíření kuru.

Jak bylo později zjištěno, kuru se řadí mezi takzvané prionové choroby, podobně jako Creutzfeldt-Jakobova nemoc u lidí nebo nemoc šílených krav u dobytka. Jde tedy o degenerativní onemocnění nervového systému, především mozku, kdy priony způsobují mutaci zdravých proteinů a v mozku tvoří nebezpečné shluky vedoucí k degeneraci mozkové tkáně. Tím, že mozky mrtvých jedly především ženy a děti, konzumovaly i priony způsobující nemoc, zatímco muži byli riziku nákazy vystaveni méně.

Jakmile se člověk infikovanou tkání nakazil, odstartoval u něj postupný rozpad nervového systému. V počáteční fázi nemoci postižení ztráceli schopnost koordinovat pohyby, později přicházela nestabilita a třes. Symptomy se postupně zhoršovaly a nemocní byli stále méně schopni ovládat své tělo. Ve střední fázi docházelo k výraznému poklesu váhy, objevovala se demence, poruchy řeči a ztráta kontroly nad emocemi, což vedlo k typickým záchvatům smíchu. Ten však nebyl projevem radosti, nýbrž důsledkem nezvratného poškození mozku. V konečné fázi nemocní zcela ztráceli schopnost pohybu, upadali do katatonického stavu a nakonec umírali v důsledku totálního selhání nervového systému.

U některých lidí z kmene Fore se projevila genetická odolnost vůči kuru. Tento genetický faktor byl identifikován jako mutace genu PRNP, který kóduje prionový protein. Mutace tak dokázala zajistit, že se priony nemohly hromadit v mozkové tkáni, což znamenalo, že tito jedinci byli vůči kuru imunní. Objevená imunita se také stala důkazem toho, o jak starý rituál, tedy pojídání svých blízkých, se jedná.

Kuru mělo ale ještě jeden nepříjemný vliv na celý kmen. Tím, že nemoc postihovala převážně ženy a děti, kmen téměř vymřel a jen díky skoncování s kanibalismem, který měl za důsledek přenášení nebezpečných prionů, dokázal přežít. Kuru je tak dnes již vymýcenou nemocí, která kmeni Fore po dlouhou dobu přinášela strach ze smíchu.

Zdroje: vesmir.cz, theguardian.com