Hlavní obsah
Lidé a společnost

Domorodou nemoc kuru doprovázely nekontrolovatelné záchvaty smíchu. Její příčinou byl kanibalismus

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Copilot designer (Vytvořeno pomocí AI)

Ilustrační obrázek

Papuánští domorodci z kmene Fore věřili, že smrtelnou nemoc kuru, kterou doprovází silné záchvaty smíchu, způsobují zlé síly. Ve skutečnosti si chorobu předávali sami mezi sebou během krvavého rituálu.

Článek

Kuru byla po dlouhou dobu považována za záhadnou smrtící nemoc. Postihovala pouze členy menšího kmene Fore žijícího v horských oblastech Papuy-Nové Guineje. Mezi místními si vybudovala pověst „smějící se smrti“, a to díky specifickým symptomům, zejména extrémním záchvatům smíchu. Jenže pacientům do smíchu rozhodně nebylo, postupně také slábli, přestávali chodit a poslední měsíce života se jen třásli a koktali.

Příčina vzniku kuru byla po dlouhou dobu obestřena tajemstvím. S místními domorodými kmeny je totiž komunikace velmi komplikovaná. V horských vnitrozemských oblastech se jich nacházejí stovky skupin, které mluví asi 740 jazyky, přičemž všichni se řídí různými rituály a tradicemi. Tyto zvyklosti se přenášejí ústně po mnoho generací a řada kmenů se nechce o svá posvátná tajemství s nikým dělit.

Foto: Pixabay

Na Nové Guineji žijí stovky různých kmenů

Kmen Fore byl antropology poprvé zkoumán v 50. letech minulého století a vědci, konkrétně manželé Ronald a Catherine Berndtovi, si okamžitě všimli, že se ve skupině objevují těžce nemocní smějící se a třesoucí se jedinci. Podle domorodců je nakazil zlý vítr přinášející duchy mrtvých, případně zlovolná magie nepřátelských kouzelníků.

Antropology zaujalo, že mezi nemocnými byly pouze ženy a děti, což zahájilo rozsáhlé pátrání po příčině. Vědci totiž zprvu netušili, jak se nemoc přenáší a báli se jejího rozšíření mimo kmen. Zvažovali také psychický faktor, který hrál při setkávání domorodců s bělochy velkou roli. Ten ale záhy vyloučili, protože nemocní umírali a podle členů kmene se kuru objevovalo už před prvním setkání s civilizací.

Kanibalismem ke smrtícímu smíchu

Kmen Fore, stejně jako mnoho ostatních skupin, měl svoji jedinečnou kulturní praxi, která se záhy ukázala být klíčovou pro šíření této smrtelné nemoci – rituální kanibalismus. Ačkoli byl už v polovině minulého století vládou zakázaný, domorodci neměli o pro ně bezvýznamném nařízení tušení a hlavně ani netušili, že dělají něco špatně.

Jejich kanibalismus fungoval tak, že po smrti člena kmene bylo tělo zemřelého rozděleno mezi ostatní členy a snědeno. Tento rituál byl kmenem považován za projev úcty k mrtvým a za způsob, jak udržet ducha zesnulého ve skupině. Ženy a děti většinou konzumovaly méně cenné části těla, jako jsou vnitřnosti nebo mozek, zatímco muži mohli hodovat svalstvo. Tento způsob rituálního dělení se ukázal jako klíčový faktor v šíření kuru.

Jak bylo později zjištěno, kuru se řadí mezi takzvané prionové choroby, podobně jako Creutzfeldt-Jakobova nemoc u lidí nebo nemoc šílených krav u dobytka. Jde tedy o degenerativní onemocnění nervového systému, především mozku, kdy priony způsobují mutaci zdravých proteinů a v mozku tvoří nebezpečné shluky vedoucí k degeneraci mozkové tkáně. Tím, že mozky mrtvých jedly především ženy a děti, konzumovaly i priony způsobující nemoc, zatímco muži byli riziku nákazy vystaveni méně.

Foto: Liberski PP, CC BY 3.0, Wikimedia

Dítě postižené nemocí kuru

Jakmile se člověk infikovanou tkání nakazil, odstartoval u něj postupný rozpad nervového systému. V počáteční fázi nemoci postižení ztráceli schopnost koordinovat pohyby, později přicházela nestabilita a třes. Symptomy se postupně zhoršovaly a nemocní byli stále méně schopni ovládat své tělo. Ve střední fázi docházelo k výraznému poklesu váhy, objevovala se demence, poruchy řeči a ztráta kontroly nad emocemi, což vedlo k typickým záchvatům smíchu. Ten však nebyl projevem radosti, nýbrž důsledkem nezvratného poškození mozku. V konečné fázi nemocní zcela ztráceli schopnost pohybu, upadali do katatonického stavu a nakonec umírali v důsledku totálního selhání nervového systému.

Někteří jedinci si proti kuru vypěstovali imunitu

U některých lidí z kmene Fore se projevila genetická odolnost vůči kuru. Tento genetický faktor byl identifikován jako mutace genu PRNP, který kóduje prionový protein. Mutace tak dokázala zajistit, že se priony nemohly hromadit v mozkové tkáni, což znamenalo, že tito jedinci byli vůči kuru imunní. Objevená imunita se také stala důkazem toho, o jak starý rituál, tedy pojídání svých blízkých, se jedná.

Kuru mělo ale ještě jeden nepříjemný vliv na celý kmen. Tím, že nemoc postihovala převážně ženy a děti, kmen téměř vymřel a jen díky skoncování s kanibalismem, který měl za důsledek přenášení nebezpečných prionů, dokázal přežít. Kuru je tak dnes již vymýcenou nemocí, která kmeni Fore po dlouhou dobu přinášela strach ze smíchu.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz