Vodnický domeček na Kampě z doktora Mráčka žije. Místo z legendární komedie láká na kávu i kulturu

Pražská Kampa je domovem nenápadného bílého stavení, kolem kterého denně projdou stovky turistů. Mnozí z nich tuší, že jde o místo s bohatou historií, ale jen někteří si uvědomují, že právě zde se natáčela jedna z nejmilovanějších českých filmových komedií. Mezi Pražáky a filmovými fanoušky se mu říká „vodnický domeček“, protože sehrál zásadní roli v komedii Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách z roku 1974. Dodnes v sobě nese zvláštní atmosféru, která propojuje filmovou fantazii s reálným životem.

Dům, známý také jako Rybářský dům nebo Michnovský letohrádek, stojí na adrese U Sovových mlýnů 1 přímo u soutoku Vltavy a Čertovky. Ze tří stran ho obklopuje voda, která se pomalu převaluje pod starými stromy. Hlavně brzy ráno tu bývá překvapivě klid, i když se nacházíte v samotném centru hlavního města. Právě tato romantická a trochu tajemná kulisa přilákala filmaře, kteří zde vytvořili domov vodnické rodiny Wassermannových.

Ve filmu se tehdy ještě vlhký a oprýskaný dům stal symbolem světa vodníků, kteří se snažili udržet své tradice v moderní době. V jeho sklepě se nacházely slavné hrníčky na dušičky a v okolních vodách číhali vodníci na nic netušícího doktora Mráčka. Scény se Zdeňkem Řehořem a Vladimírem Menšíkem patří dodnes k nejzábavnějším momentům české filmové historie a mnozí diváci si při pohledu na dům okamžitě vybaví jejich nezaměnitelný humor. Stačí si třeba jen vzpomenout na kosou useknutou vodnickou nohu. Ano, i tato scéna se odehrála před domkem.

Stavba má ale za sebou historii sahající mnohem dál než do 70. let. Dům byl postaven už v 16. století. Tehdy sloužil jako hospodářské zázemí pro mlýny. A ačkoliv prošel několika přestavbami, jeho charakteristická podoba zůstala zachována. Díky tomu stále působí jako živý odlesk staré Prahy.

Když dnes sedíte u stolu s výhledem na hladinu Vltavy, slyšíte šum vody a pozorujete turisty procházející kolem, je snadné si představit, že se zpod hladiny každou chvíli vynoří zelený klobouk nebo tvář vodníka. Kouzlo tohoto místa spočívá právě v tom, že dokáže vyvolat vzpomínky a fantazii, aniž by se o to muselo jakkoli snažit.

Od roku 2021, kdy dům prošel rozsáhlou renovací, jej spravují skauti a slouží jako komunitní centrum, kde se konají výstavy a různá kulturní setkání. Zároveň se zde nachází i bistro, jež láká návštěvníky na kávu nebo drobné občerstvení za ceny, na které jinde v centru Prahy jen stěží narazíte.

Právě možnost posedět přímo v domě, který lidé znají z filmového plátna, vytváří zvláštní zážitek. Před domkem si navíc můžete posedět na lavičce Jaroslava Foglara.

Skautský institut ale v domě nežije jen z jeho historické tradice. Naše rodinné odpolední posezení u kávy a zákusků doprovázelo z junáckých reprobeden dunivé techno a i nabídka kulturních akcí zcela reflektuje současnost – jóga, workshopy nebo performativní procházky, stačí si jen vybrat.

Vodnický domeček se tak díky skautům stal krásným místem, kde se setkává historie, kultura, modernita i obyčejný každodenní život. A možná právě proto je jedním z nejpůvabnějších koutů v centru Prahy, kam se lidé rádi vracejí – ať už kvůli filmu, atmosféře, nebo jen kvůli šálku dobré kávy u vody.

Zdroje: Návštěva Skautského institutu; https://www.skautskyinstitut.cz/skautsky-institut-v-rybarne