Vůně novoty v interiéru čerstvě vyrobeného vozu je ve skutečnosti nepříjemnou směsí těkavých látek

Koupě nového vozu do rodiny bývá slavnostním okamžikem. Každým dnem se těšíte, kdy vám z autosalonu zavolají, že už si jej můžete vyzvednout. A když ta chvíle nadejte, pyšně nasedáte do naleštěného automobilu, jenže přes nos vás praští „vůně novoty“, která je ve skutečnosti nepříjemným chemickým koktejlem.

Po deseti letech jsme se rozhodli náš rodinný vůz tuzemské výroby vyměnit za něco většího. Současný trh sice přeje SUV, ale já si takto auto pro rodinu nepředstavuji, čímž se výběr vhodných modelů podstatně sužuje. Volba padla na fúzi menší dodávky a MPV s naftovým pohonem od jedné německé značky, ovšem sdílející techniku se svými francouzskými bratranci.

Krásný nový vůz jsem přebíral na začátku března. Když jsem do něj poprvé usedl, moje čichové receptory okamžitě zachytily specifickou„vůni“ plastů a kůže, na kterou jsem po té desítce let tak nějak zapomněl.

Někdo prý tento specifický odér interiéru nového vozu miluje a dokonce, když zápach vyprchá, navozuje si jej různými parfémy plnými zvláštních aromat. Mně spíše tento zápach obtěžuje a budu rád, až se jej zcela zbavím.

Je jasné, že každý nový vůz zapáchá trochu jinak a s různou intenzitou. Záleží na velikosti interiéru, použitých materiálech a samozřejmě také na době, po jakou bylo auto od vyrobení uzavřené.

Charakteristickou „vůni novoty“ způsobují primárně látky, které člověk běžně dýchat nechce. Při koupi nového vozu ale u někoho evokují radost z nového začátku, a člověk tak nějak neřeší, co vdechuje.

Jde především o těkavé organické sloučeniny, které jsou známé pod zkratkou VOC (Volatile Organic Compounds) a jejich čichání v nadlimitních hodnotách rozhodně zdraví prospěšné není. V nových autech by však tyto hodnoty neměly být nadlimitní, přesto by měl být člověk obezřetný a nevystavovat tomuto chemickému odéru třeba malé děti.

Není ale nutné panikařit, VOC z auta vyprchají. Už i některého automobilky dělají všechno pro to, aby zákazníkům předávaly vozy s co nejmenší koncentrací těchto látek a snaží se používat inovativní materiály. Přesto zápachu nelze zcela zabránit.

A tak s novým autem jezdíme s otevřenými okýnky, dětem hodíme na hlavy čepice a jedeme. Je to nepříjemné, ale dá se to přežít. Nechceme totiž zbytečně čichat koktejl toluenu, ethylbenzenu, xylenu, trimethylbenzenu nebo styrenu.

VOC za přítomnosti slunečního záření reagují s oxidy dusíku, tudíž pokud je to možné, je dobré nechat auto na slunci. Tím se proces značně urychlí. Na podzim nebo v zimě je to sice komplikovanější, ale jak jsem psal výše, větrání vozu by mělo být nutným minimem, jak „novotu“ z auta vyhánět. Také pomůže pravidelné stírání prachu z plastu a dalších materiálů. Na něj se totiž VOC mohou navazovat. Nicméně největším lékem je čas, těkavé látky se samy po čase rozpadají.

U minulého vozu jsem se „vůně novoty“ zbavil za několik týdnů, u nového vozu zatím po třech týdnech lehký odér přetrvává, v interiéru je více materiálu, ale smyslově detekovaný zápach snad také brzy zmizí.

Doplňující zdroje:

auto.cz

arnika.cz.