Článek
Pracovat v base byl už od vyšší odborné můj sen. V prváku jsem k jednomu panu učiteli psala seminární práci na téma vězeňství a tam se moje přání zrodilo. Věděla jsem ale, že to je hudba budoucnosti a je téměř nereálné se do basy dostat. Myslím na tu správnou stranu mříží.
Tak jsem po škole nastoupila na OSPOD. A pak na další. Ale pořád mi ta malinká dušička ve mně říkala, že by jednou, někdy, snad… ráda do basy.
Díky Twitteru vím, že bylo přesně 22. 2. 2023, kdy jsem po několikáté beznadějně prohlížela výběrová místa na MO (Ministerstvo obrany, ty joudo!). Nikde nic, nic vhodného pro mě. Ale napadlo mě podívat se na volný místa na VSČR. Roluju, roluju, samý vychovatel nebo strážný. Roluju dál. Sociální pracovník. Roluju dál. Moment, počkat, cože? Roluju zpátky. Sociální pracovník. No fakt, bylo to tam. Věznice Azkaban hledá sociálního pracovníka. Vidím to černý na bílým. Rozzářily se mi očička a okamžitě klikám na „mám zájem o tuto práci“. Otevře se mi formulář, vyplním svý jméno, email a do přílohy vložím svoje CV. Odesláno. No, tak to jsem zvědavá. Děj se vůle Boží.
Moment, fakt se to stalo?? Je to na druhé straně republiky! Pos***a ses??!!
Ale je to místo sociálního pracovníka. V base. To jsi vždycky chtěla. No nic, stejně jsi to už poslala, teď je to jedno. A co. YOLO!
Moji rodiče jsou vojáci a když jsme s mým tehdejším přítelem na začátku našeho vztahu jezdili na dovolený do metropole, přes mámu jsme měli domluvenou vojenskou ubytovnu.
Tahle část je díra metropole, vždycky jsme museli metrem do bodu A a z tama ještě autobusem do bodu B. Vopruz, ale po cestě vždycky krásnej výhled na kus té naší stověžaté.
A protože v okolí výše zmíněný ubytovny nic nebylo, strejda Google mi poradil, že asi kilometr a půl je nějaká hospoda, kde vaří.
Azkabanu jsem si všimla hned při projíždění autobusem hlavně díky velké vysoké věži. Dřív jsem si myslela, že to je strážní věž. Chyba lávky a dneska už vím, že to byl nějaký vodojem, nebo co.
No a do té fajn hospody na večeři se šlo právě okolo věznice. Koukala jsem na ni, na vysokou věž, zamřížovaný okna, velký fialový vrata pro auta a fialový kovový dveře pro vstup. Věděla jsem, že ve věznici bych jednou fakt ráda pracovala.
No… o pár let později do týhle konkrétní věznice už za dva týdny nastupuju jako sociální pracovník a dříve zmíněná vojenská ubytovna se stane mým domovem. Teda… jenom od pondělí do pátku.
Kdyby to ta mladší Gába věděla, co jí ruka osudu postaví do cesty. Hustý.
Jestli to takhle funguje, přeju si na účtu tři miliony. V plusu, samozřejmě! A jestli ty přání mají takovou, skoro desetiletou prodlevu, s inflací by to mohlo být milionů třeba šest. To by bylo fajn, ne??
