Článek
Narodila se jako Nataša Hodáčová, a to do rodiny známého prvorepublikového politika Františka Hodáče. Díky tomu se jí dostalo velmi kvalitního vzdělání na Filozofické fakultě a také v Anglii. Nataša plynule ovládala angličtinu, francouzštinu, němčinu a ruštinu. Jenže srdce ji vždy lákalo k herectví.
Za svůj umělecký pseudonym si zvolila příjmení po svém dědečkovi, Jaroslavu Gollovi. A protože v herectví i tanci projevovala velké nadání, zaplatil jí otec soukromé studium, které začalo brzy přinášet ovoce.
Má všechny tvůrčí a herecké, i lidské přednosti. Je jemná, lyrická, naivní, bezprostřední, spontánní, upřímná, temperamentní. Je to prostě typ bláznivého děvčete, který divák bude milovat.
Netrvalo dlouho, než na sebe líbezná a mladá herečka upoutala pozornost. Následovaly první filmové nabídky a z Nataši se stala skutečná prvorepubliková filmová hvězda. Často byla obsazována do rolí s nesmrtelným Oldřichem Novým a její dobrou přítelkyní byla Adina Mandlová.
I když profesně dosáhla vrcholu a společnost ji milovala, v jejím milostném životě to růžové nebylo
Poprvé vášnivě vzplanula pro básníka Tristana Tzara, který žil v Paříži. Nataša se dokonce do Paříže přestěhovala a byla připravena se všeho vzdát. Jenomže vztah s o 16 let starším mužem nefungoval. Po pár měsících se vrátila zpět do Československa.
Zde si začala románek se svým hereckým kolegou Františkem Vnoučkem, do kterého se opět bezhlavě zamilovala. Vydrželi spolu tři roky, ale ani tento vztah jí štěstí nepřinesl. Vnouček totiž holdoval alkoholu a Gollovou trápil. A to nebylo vše. Aby toho nebylo málo, po pár letech jí oznámil, že je homosexuál.
Osudová třetí láska ji nakonec přivedla do neštěstí
V roce 1941 se Nataša zamilovala opravdu špatně. Zatím to však nemohla ani tušit. Mužem, pro kterého zahořela, byl Němec Willy Söhnel. Už začátek vztahu znamenal ztrátu její dobré přítelkyně. Šéfa barrandovských ateliérů totiž Nataša převzala své kamarádce Adině Mandlové.
Söhnel sice nebyl nacista, ale to že byl Němec, se po válce zkrátka neodpouštělo. On raději utekl do Rakouska a Nataša byla obviňována z kolaborace. Její život se stal noční můrou.
Aby vyvrátila obvinění z kolaborace, dobrovolně nastoupila jako sestřička do koncentračního tábora v Terezíně. Tam se nakazila tyfem a přežila jen zázrakem. Lidé jí navíc dále opovrhovali.
Byl to nejslušnější Němec z těch, co tady byli. Ale ona, protože se do něj zamilovala, tak dobrovolně, aby si to odpykala, šla do Terezína dělat zdravotní sestru, když tam byl skvrnitý tyfus. Sama se nakazila a půl roku musela ležet.
Kariérní stopka
Vztah s Söhnelem ji připravil o všechny herecké příležitosti. Na filmová plátna se vrátit nesměla. Krátce měla angažmá v Českých Budějovicích, a to jen díky režisérovi Karlu Konstatinovi. Ten se nakonec stal jejím posledním životním partnerem.
Vzali se, ale ona k němu pociťovala spíše úctu, než lásku. Konstantin často pil a manželství šťastné nebylo. Nakonec zemřel na infarkt a Nataša zůstala opět sama.
Naposledy ji chtěl pomoct Jan Werich. Ale ani role Sirael ve filmu Císařův pekař a Pekařův císař ji comeback nepřinesla. Kromě menších rolí se ve filmu už nikdy neobjevila.
Alkohol, samota a odcházení
Upozadění a nemožnost hrát z Nataši udělaly posmutnělou ženu. Z její slávy nic nezbylo. I když sama nenáviděla opilé lidi, svoje deprese v alkoholu utápěla čím dál častěji.
Nakonec ji selhalo i zdraví a v domově důchodců osamocená zemřela. Nikdy neměla děti a dnes odpočívá na vyšehradském hřbitově.
Zdroje
