Je vidět Trojí dělení aneb proč výsledky prezidentských voleb v Polsku nejsou takovým překvapením

Polsko je sjednocená země. Administrativně tedy. Protože pokud jde o postoj k nejdůležitějším politikám týkajícím se všech aspektů národa, je to všechno, jen ne to. Druhé kolo prezidentských voleb, které se konalo 1. června 2025, to velmi jasně ukázalo. S rekordní účastí 71,63 % byly výsledky prakticky 50:50. Vítěz Karol Nawrocki získal 50,89 % hlasů, takže jeho soupeř Rafał Trzaskowski si vzal zpět předčasné oslavy s výsledkem 49,11 %. To představuje rozdíl 369 591 hlasů – Brno, pokud by bylo jednomyslné.

Toto je obraz hluboce rozdělené země – doslova i obrazně – jak vidíme na mapě níže:

Západ a Východ se na ničem neshodnou. Mohlo by to být kvůli událostem, které se odehrály před 230 lety? Odpověď nikdy není tak jednoduchá. Obrázek Polska s čárou uprostřed, která představuje rozdělení mezi habsburskou monarchii, Pruské království a Ruskou říši, je však stále živý a používá se jako mem po každých volbách konaných v zemi.

Rozdělení země byla velmi složitá historická událost se stejně složitými příčinami, průběhem a důsledky, ale zjednodušeně řečeno – Západ získal a Východ ztratil – alespoň ekonomicky. Všechny části rozdělené země byly okupovány a Poláci strašlivě trpěli, zatímco se okupanti snažili národ zcela vymazat, nejen z mapy světa. Polsko povstalo o 123 let později. Přesto setřást důsledky rozdělení se ukázalo jako obtížný úkol.

Západní Polsko, pod pruskou a rakouskou okupací, se více rozvíjelo, bylo vzdělanější a bohatší. Východní Polsko, pod ruskou okupací, zaostávalo. Je to vidět na mapách analyzujících všechny aspekty rozvoje. Například mapa níže z roku 2016 ukazuje počet domů bez vnitřní koupelny:

Neoficiální a poměrně zjednodušené rozlišení na Polsko A a Polsko B (hádejte, které je které) je široce přijímané a každý v Polsku ví, co to znamená. Pruská část s průmyslem, jih se vším uhlím a krásnými městy bývalého Rakousko-Uherska a zemědělská ruská část - do které se neinvestovalo, ale byla vypleněna a vykořisťována. Je to viditelné v každém aspektu života - zadlužení a míra nezaměstnanosti, rozvoj železniční sítě nebo počet dětí narozených mimo manželství. A co se týče memů, můžeme se smát pohledu na rozdělení na meteorologické mapě:

Nelze však popřít, že liberální Západ a konzervativní, pravicový Východ jsou faktem a místo usmíření a srovnávání rozdílů je Polsko po roce 1989 rozdělenější než kdy dříve.

Současná globální geopolitická situace je složitá a ošemetná. Jsme svědky vojenských konfliktů a napětí, prudce rostoucích cen nemovitostí, rostoucích životních nákladů, sociálních problémů, jako je omezování reprodukčních práv; to vše na planetě, která fakticky vře. A zdá se, že nemáme žádný záložní plán na nic.

Euroskepticismus roste, protože i Evropská unie je hluboce rozdělená. Zdá se, že v dnešní době se delegáti nemohou na ničem shodnout a následně nemohou efektivně schvalovat politiky. Všechny výhody členství v Evropské unii jsou zastíněny všemi výše zmíněnými překážkami a lidé nebo vlády nějakým způsobem docházejí k závěru, že by možná bylo jednodušší, kdybychom se starali jen sami o sebe. Koneckonců, proč bychom se měli zapojovat do bojů ostatních? Je to velmi krátkozraký pohled, přesto není příliš těžké být „advokátem ďábla“ a pochopit, proč je to přitažlivé.

Poláci možná už mají dost zásahů Evropské unie do zemědělské politiky nebo války u sousedů, ale hlavně je unavuje neefektivní vláda. Parlamentní volby přinesly velkou změnu, ale ze slibů se splnilo jen velmi málo. Rafała Trzaskowského podporovala vládnoucí strana a lidé zklamaní její politikou volili jeho soupeře – oficiálně kandidoval nezávisle, ale měl silnou podporu opozice. Voliči se „pomstili“. Bylo to moudré? Bylo to jistě hlasité a jasné poselství, ale s ohledem na prezidentská práva v Polsku to s většinou politik moc nezmění. Může to však ještě více brzdit rozhodovací proces, protože prezident může vetovat zákony předložené parlamentem. Veto pak může být odmítnuto kvalifikovanou většinou 3/5 hlasů za přítomnosti alespoň poloviny zákonného počtu poslanců dolní komory parlamentu (Sejmu). Současná koalice takovou většinu nemá.

Máme tu jen prostor pro větší rozpory. Jediným překvapením je extrémně malý rozdíl mezi kandidáty. Všechno ostatní je dobře známý scénář. Podbízení se voličům na základě sociálních rozdílů, označování některých problémů za „skutečné“ a některých za „vymyšlené“, ignorování mladých voličů a těch v zahraničí.

Když už mluvíme o těch v zahraničí. Volební účast za polskými hranicemi byla ještě vyšší – 84,26 %. Západ a východ se však „prohodily“. Konzervativní kandidát Nawrocki zvítězil v USA a Kanadě, zatímco expati na východě podpořili liberála Trzaskowského. Diskuse o volebních právech imigrantů a expatů se také s každými volbami stupňuje a mnozí zacházejí do extrémů. Obraz Poláka z Chicaga, který Polsko nikdy neviděl a slyšel o něm jen od své babičky, však už není příliš věrným znázorněním diaspory. Co se ale nemění, je fakt, že je většinou ignorován, pokud není boj o křeslo těsný.

V těchto volbách je ještě jeden důležitý aktér - vítěz třetího místa v prvním kole. Sławomir Mentzen, 38letý daňový poradce a jeden z lídrů krajně pravicové Konfederace Svoboda a nezávislost. Pokud lze v celém procesu něco označit za skutečné překvapení, pak je to fakt, že tak polarizující a extrémní kandidát získal 14,81 % hlasů.

Propojený globalizovaný svět, ve kterém žijeme, má složité problémy. Na většinu z nich neexistují jednoduchá řešení, přesto bychom některá rádi slyšeli. Obvykle je mají nacionalisté a fašisté – my se musíme starat jen o své a existuje jedna konkrétní skupina, která je naším nepřítelem a zdrojem všeho zla. Trik je v tom, nenaletět na to.

Vzhledem k rostoucím nepokojům a nejistotě se Polsko může spolehnout na jednu věc – memy o Trojí dělení území tu zůstanou.