Článek
Nadpis je jistě poněkud podivný. Co by asi tak mohl skrývat? Přinese něco? Nepůjde o jakousi hloupost? Pokusím se cosi předložit.
Jako první verze vychází sportovní, třeba fotbalová a hokejová. Pak by se mohlo jednat o nepozornost při psaní. Člověk spěchá a nějaké písmeno nebo číslici vynechá. Jindy naopak přidá. Třeba jako když jsem chtěl cosi poznamenat o remíze a ťukl tam o trojku navíc. Stává se. Lépe zde než na silnici…
Jak vypadá druhá varianta? Nazvěme ji běžecká. Sportovec vyběhne ze vsi nebo z města, zakrátko se ocitne mezi keři a stromy. Do cíle mu zbývají tři kilometry. Zdolá je v slušném čase, a tak pokračuje ve svém záměru, že si kolem onoho místa uběhne ještě další tři. A logicky mu stejný počet zbývá, aby se vrátil domů. Určitě s pocitem dobře stráveného času.
Ocitáme se u třetí podoby. Sportovec nám zůstává na scéně a koná stejnou činnost. Tvoří první skupinu - mírně nadsazeno - živých tvorů. K němu můžeme připočítat místní zvířenu. Nevyskytuje se kolem zrovna v hojném počtu, ale aspoň občas o sobě dá vědět. Důvod, aby se zvířata po lese moc neroztahovala, se zdá jasný. Do lesa v onen den totiž zamířilo nezvykle mnoho houbařů. Sebrali zprávy z médií a od kolegů a kamarádů a mnozí dostali chuť na smaženici. A kdo by si rád nepochutnal na houbových řízečcích. Sliny se aktivují. Prozatím nedbají na přemíru práce, která je s nimi spojena. Hlavně včas vyrazit a nalézt jich co nejvíce. Ano, každý kousek se počítá. Na jídlo i na pyšnění se před jinými.
Jsme na čtvrtém stupni. Jak jsem se pohyboval lesem, tak jsem během pár desítek minut narazil na tři psy a jejich majitele. Zažil jsem výjimečný čas. Ani jeden z nich nepřekážel a neobtěžoval. Nikdo z majitelů nepoužil známou větu - „on je hodný“ či „on nic nedělá“, na kterou se cizí člověk nemůže spolehnout. Právě kvůli své „cizosti“, i když bydlí opodál. Pes ho vnímá jako cizorodý prvek. Má za úkol chránit svého páníčka, i když si po lese volně pobíhá a blbne, což není v souladu se zákonem.
Žel musím vydat konstatování, že houbaři částečně propadli. Možná i do nějaké malé prohlubně, jestliže opustili oficiální cestu. Ba, jeden z nich trochu napadal na nohu. Neznám ho, a tak nevím, šlo-li o obyvatele jiné vesnice. Nebo přijel až z města? Neumí moc chodit po lese? Podcenil terén? Nebo jen musí trénovat chůzi, aby nezlenivěl a neztloustl? Nevím. Čím se houbaři stali o něco horšími než pejskové? Třeba jak jdou dva až tři vedle sebe a člověk mezi nimi nemůže proběhnout. I když dopředu vydá jistý zvuk. Patrně byl slabý? Jindy nesou košík a hodně jím mávají do strany. Ke všemu se ještě drobet motají a běžec neví, kde ve chvilce předbíhání bude místo. Jak by se tvářil na srážku sportovce s jeho sesbíranými lesními plody? Jistě by nebyl nadšen. A vina by nesporně padla na „toho blázna, který letí okolo“.
Můžeme dnes vyvodit poučení, že pes v lesenemusí pokaždé vystupovat jako nebezpečný element. Konečně - známe přece prozatím stále platnou životní moudrost - „jaký pán, takový pes“, že? Někdy je částečně oslabena. Třeba když jeden z nich je viditelně lepší než druhý…
Předchozí dílem související části:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-houby-budiz-pochvaleny-97893
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-houby-a-ruzna-vsehochut-98262
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-vzdy-nemame-houby-v-lasce-98734
